Page 27 - rn3_10_rijen

Vítězem vinobraní David Tichý,

fotograf
je Vinařství rodiny Gastronom — Jak to vidí

Machových

Petr Mach vede vinařství spolu s bratrem
a nejmladším synem. Od návštěvníků
letošního Vinohradského vinobraní dostal
jejich sortiment nejvíce hlasů.

Vždy jsem o sobě říkal, že nejsem Pražák,
ale Žižkovák. Na Žižkově jsem se narodil
a strávil jsem tu své dětství i dospívání. Po
vojně jsem pár let bydlel jinde, ale v roce
2009 mě osud znovu zavál na Žižkov.

Focení jsem se začal věnovat už v 80. letech
jako kluk. Hodně mě inspiroval amatérský
fotograf František Dostál, kterého jsem v té
době vídával v létě u Sázavy při práci. Jeho
cyklus Letní lidé patří dnes ke klasice. Na fo­
cení se mi líbí, že fotografie dokáže zastavit
čas a zachycuje neopakovatelné okamžiky
života, které tak mohou zůstat zaznamena­
né pro budoucí generace. Nejčastěji fotím lidi
v ulicích, běžný život — takové street foto.
Text Foto K pěstování a vyrábění vína jsem se dostal dlouhou oklikou. V Praze jsou místa, kudy jsem prošel nespo­
Petr Mach Eliška Stodolová Přes různá povolání, která s vínem absolutně nesouvisela a za­ četněkrát, a přesto tam pokaždé najdu něco
vedla mě do různých míst na světě, jsem se vrátil do rodné ves­
nového. Speciálně Žižkov se v posledních le­
nice. Nejdřív jsme se s bráchou rozhodli vyrábět víno jen sami
tech hodně proměnil a já věřím, že k lepšímu.
pro sebe, ale došlo to až do bodu, kdy jsme vyrobené víno ne­
zákoutí a tajemných míst, která jsou pro fo­
spotřebovali ani za pomoci přátel a sousedů. Rozhodli jsme se
ho tedy skladovat a postupně i prodávat. Je to krásná pražská čtvrť plná kouzelných
tografa nevyčerpatelným zdrojem inspirace.
Nejsem žádný rozený vinař, rodiče se vínem nezabývali, a tak Považuji se za patriota, a tak bylo mým snem
jsem se stal knižním vinařem — vše jsem se učil z knih a ná­ udělat i nějakou výstavu fotek ze Žižkova
sledně způsobem pokus/omyl. Získali jsme sice už několik oce­ na Žižkově. Paradoxně první výstavu street
nění a výher v soutěžích, ale já se radši věnuji lidem a vínu než fotografií ze Žižkova jsem měl před pár
přihláškám do soutěží, i když mě vítězství vždy potěší. lety v Galerii Na konci světa v zámeckém
parku Veltrusy. Od té doby proběhly i dal­
Vinice máme u Pálavy, takže k prodeji vína v Praze jsem se ší výstavy. Ta poslední s názvem 50 odstí­
dostal jako k hodně věcem ve svém životě náhodou. Jednou nů Žižkova byla loni v prosinci v Poštovní
jsem projížděl kolem farmářských trhů a napadlo mě, proč si tu minigalerii na náměstí Jiřího z Poděbrad.
nezřídit stánek. Díky své prostořekosti jsem si domluvil, že tu
budu prodávat. Tenkrát jsem přivezl sto litrů burčáku, a protože Rok předtím byla výstava v Komunitním
tu nebyl úplně známý, byl za hodinu všechen pryč. Od té doby centru Husitská a ta se jmenovala Dycky
prodávám i na farmářských trzích na Jiřáku, což si velmi uží­ Žižkov! Pro velký úspěch vznikla následně
vám, protože mě baví povídání s lidmi. i stejnojmenná facebooková skupina, kde
se neřeší sousedské spory, politika, parko­
Protože jsem žil sám se syny, musel jsem se postupně naučit vání ani psí exkrementy, ale lidé zde pou­
i vařit. K vínu mám nejradši sušenky cantuccini. K přípravě je ze sdílejí fotografie a videa z Trojky. A pro­
třeba čtvrt kila hladké mouky a cukru krupice, hrubě naseka­ tože mě stále hodně zajímá nejen historie,
né mandle, dvě vejce, špetku soli a prášek do pečiva. Ze všech ale i současný život na Žižkově, založil jsem
ingrediencí vypracujeme těsto, ze kterého uděláme válečky. Ty youtubový kanál Videodeník Česka, kam
poskládáme na plech a pečeme asi 20 minut na 180 °C. Potom umísťuji různá videa právě z Prahy 3.
je vyndáme, nakrájíme na šikmo na plátky a dáme ještě na
čtvrt hodiny dopéct. Hotové přikusujeme k červenému vínu, do
— 27
kterého je namáčíme.