Page 26 - Chytrý zpravodaj-Praha3-leden

Imaginárium — Republika Žižkov Odbrzděná Květa Tóny tajného

kvarteta
Paní Květa z Ambrožovy ulice se blížila
Připravil Karel Světlík
devadesátce, když pocítila změnu. „Bylo
to rozkošné,“ říká okouzleně. „Najednou
jsem si užívala, byla jsem nabitá energií
a životem. Cítila jsem se zase mladá,
a dokonce mě začali zajímat i mládenci,
prostě jsem začala čtveračit.“ Paní Květa
se stala pravidelnou ozdobou okolních
barů, kam si občas vyrážela na „štampr-
ličku“. Místní si ji oblíbili, bavila společ-
nost. Nejraději měla bar s názvem Láska
trvá. „Tu lásku jsem cítila, tam jsem
protančila mnoho večerů.“ Přátelé paní
Květu zprvu obdivovali, že jen září, že
chytla druhou mízu. Později si ale začali Zadal jsem nedávno do
dělat starosti. Říkali: „Vždycky jsi byla
taková uvážlivá a teď je z tebe koketa. internetového vyhledávače
Pořád provokuješ a děláš vtípky. Copak kvůli jakési úřední záležitosti
je to v devadesáti normální?“ Nakonec
začala nad výtkami přátel přemýšlet. svou adresu. Nenašel jsem,
Říkala si: „Květuš, je ti osmdesát devět co jsem hledal, objevil
let a tohle trvá už rok. Byla jsi celý život
umírněná, a teď ty výstřelky. Měla bys jsem ale něco jiného.
řešit poslední věci člověka, a místo toho
tahle euforie. Cítíš se příliš dobře, mu-
síš být nemocná.“ Vzpomínala a pak jí Mé pátraní po vlastní adrese na webu skončilo pozoruhodně. Proklikal
náhle došlo, odkud asi vítr vane. Vyrazila jsem se do databáze, která obsahovala informace o obyvatelích naše-
k doktorovi. Text Viktor Žižkov ho vchodu i dalších domů v naší ulici za druhé světové války. Dozvěděl

kam úřady nuceně sestěhovaly několik židovských rodin. Databáze ob-
Lékaři vysvětlila, že má podezření na jsem se tam, že v našem vchodě byly na začátku okupace tři byty,
Venušinu nemoc. Ten bezradně kroutil sahovala všechna jejich jména a základní životopisné údaje. U většiny
hlavou. Začala tedy vyprávět: „Po válce z nich to byla jen strohá data narození, adresa předchozího bydliště,
byly uvolněné mravy a já měla románek povolání a datum, kdy skončili v transportech do koncentračních tá-
s jistým Tondou. Byl to urostlý švihák. borů, odkud se nikdo z nich nevrátil.
Během povstání byl tady na barikádách,
hodně lidí zachránil. Jen Pražačku se jim O jednom z někdejších obyvatel našeho domu se tam psalo trochu
dobýt nepodařilo. Pak utekl do ciziny. víc. Před válkou působil jako houslista v jednom z nejvýznamněj-
Já nic netušila a začalo vycházet naje- ších pražských orchestrů. Po začátku okupace musel spolu s několi-
vo, jaký to byl sukničkář a hampejzník. ka dalšími spoluhráči kvůli původu orchestr opustit. Spolu se třemi
Po válce nebyl penicilin, tak jsme braly dalšími vynikajícími hudebníky, které potkal stejný osud, zformovali
nějaké prášky, ale některá děvčata s tím soukromé kvarteto, složené ze tří houslistů a jednoho hráče na basu.
později ještě měla problémy.“ Testy po- Koncertovali pouze tajně v soukromí, v bytech přátel a příbuzných,
tvrdily, že se paní Květa diagnostikovala kterým nacisté zakázali na základě rasistických zákonů návštěvy kul-
správně: neurosyfilis, která vypukla po turních akcí. Hráli také v bytě v našem vchodě, kde žil jeden z nich.
extrémně dlouhém období klidu. Paní I v jeho případě šlo o jeho poslední pražskou adresu. Brzy uběhne
Květa se lékaři vzápětí svěřila se svým přesně osmdesát let od chvíle, kdy byl deportován do ghetta v Lodži.
dilematem: „Víte, pane doktore, nechci, O několik měsíců později zahynul v koncentračním táboře, stejně jako
aby se to úplně vyléčilo. Než mě to pře- všichni ostatní členové ilegálního kvarteta.
padlo, tak už jsem se necílila úplně živá,
a teď mám ze života víc než ve dvaceti. V našem vchodě je nějakých pětadvacet bytů. Pokud ve třech z nich
Je to, jako bych měla neustále špič- žily židovské rodiny, muselo to být spíš ve větších bytech než v gar-
ku. Jen se bojím, aby se to nezhoršilo.“ sonkách. Pravděpodobnost, že bydlím v jednom z nich, je docela vel-
Poslední větu pak doprovodila výrazem ká. Za oknem pootevřeným do dvora slyším z jiného patra ohrané tóny
dementního člověka. a refrén hitu z dob pozdního socialismu. Možná ten houslista nebydlel
tady u nás, třeba bydlel nad námi nebo pod námi. Ale kdokoli žil tehdy
Léčba penicilinem dala paní Květě to, v našem bytě, určitě někdy zaslechl tóny tajného kvarteta.
co chtěla. Nemoc byla potlačena, ale
změny zůstaly. Stále tedy s mírně sníže- Pak jdu ven a čekám ve frontě před pekárnou. Dobře oblečený muž
nými zábranami oživuje místní bary, ale přede mnou hovoří do mobilu. Mluví o nějakých známých, kteří se
má i jistotou, že neztratí sebekontrolu. odmítají dát očkovat proti covidu. „Já bych tyhle antivaxery někam de-
Doufá, že jí to vydrží do stovky. portoval a obehnal je ostnatým drátem, ať si tam pochcípaj.“ Vracím
se domů s bagetou, před kavárnou postávají dvě paní s pejsky. „Von
se teď začal chovat jako nějakej nadčlověk, jenom proto, že je vočko-
vanej. Já bych takový lidi střílela!“ No to nám ten nový rok pěkně začí-
ná, říkám si.

— 26