Page 17 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 - 03 2022

života“. K tomu mi pomohla vstřícnost Italů, kteří
toho mají s Čechy dost společného — například Dialog
národně-obrozeneckou mentalitu. Kus jejich země
byl také součástí Rakouska-Uherska, v Terstu jsem
se proto cítil jako doma. Začátky byly těžké, hlavně
ekonomicky, ale v osmdesátých letech jsem se cítil
šťastný.

Přijali vás Italové?
Status cizince tam nemá hned negativní zvuk jako
třeba v Británii. Zpočátku mě považovali za „slavo“,
tedy Slovana, jak bylo podivným zvykem. Vnímání
Čechů hodně změnil Milan Kundera, který mě
později pozval ke spolupráci v Paříži na tématech
„střední Evropy“. Ten svým dílem přispěl k tomu, že
se „kultura střední Evropy“ stala velkou světovou
módou, přestali jsme být „slavi“ a začali jsme pat-
řit do velké ironické kultury, která spojovala v jeden
celek Prahu, Vídeň, Budapešť, Lvov. Terst byl napří-
klad součástí habsburské říše už od roku 1381.
Jaký byl návrat do Prahy?
V roce 1990 jsem přijel do Česka přes Plzeň a po- Václav Bělohradský
slouchal projev Václava Havla o tom, že „Vítězný
únor“ už se nebude opakovat, takže to bylo tuším Český filozof a sociolog se narodil 14. ledna
v únoru 1990. Pár dní nato jsem se s ním koneč- 1944 v Praze na hranici Vinohrad a Žižkova.
ně setkal i osobně. Když jsem přijel na Žižkov do V roce 1967 vystudoval na Filozofické fakultě
krajiny svého dětství, vydal jsem se do Baranovy Univerzity Karlovy v Praze obor čeština a fi-
ulice, kde bydlela maminka. Už to byla stará paní, lozofie. Je žákem jednoho z nejznámějších
té přicházející době moc nerozuměla, prožíva- českých filozofů Jana Patočky. Po srpnové
la ji se směsí radosti a strachu. Vzpomínám, že okupaci emigroval přes Vídeň do Itálie, kde
jsem se šel projít po Vinohradské třídě, vešel do působil jako profesor sociologie na univerzi-
řeznictví U Brabců, dal si za asi 1,50 Kčs držko- tách v Janově a Terstu. Po roce 1990 předná-
vou polévku a najednou vidím, že vedle stojí bás- šel jak v Itálii, tak například na pražské Fakultě
ník Petr Král, se kterým jsem se v exilu intenziv- sociálních věd. Do své domoviny se vrátil
ně přátelil. Nejvíce mě ale dojala návštěva (tehdy natrvalo v roce 2014. Dnes bydlí na pražském
ještě) Realistického divadla, kde hráli představe- Smíchově. Je autorem několika knih, ta za-
ní Republika. V závěru psal jeden herec na tabuli tím poslední nese název Čas pléthokracie.
jména autorů, jejichž dílo se ocitlo pod ledem doby
a teď se vynořuje. Napsal i moje jméno. Byl to vel-
ký zážitek — co bylo umlčeno, se vrací, to je pod-
stata kultury. Já jsem se pak definitivně přestěho-
val do Prahy až v roce 2014.
formuje i nový typ politických aktérů, aktivistic-
Filozofování vládne našim ká demokracie „digitálně komunikujících zástupů“,
které už nepotřebují politické strany, aby reprezen-
tovaly jejich zájmy. Jednají autonomně jako nezá-
všedním dnům vislí jednotlivci a umějí se dohodnout na užiteč-
ných akcích bez zprostředkování politických stran.
Václav Havel hovořil o postdemokracii, já tomu
říkám „pléthokracie“, politika bez stran a placených
Překvapilo vás hlavní město? funkcionářů (od řeckého „pléthos“ — množství).
Vnímal jsem jeho degradaci, málo se investovalo
do výstavby, vše bylo zchátralé. Ale zase tu nebyl Kde má dnes filozofie své místo?
ten devastující turismus, který se později do Prahy Řeknu to takto: K filozofování je člověk odsouzen
vevalil. Překvapila mě ale jedna věc: měl jsem v době, která je nejednoznačná, kdy má všech-
mnoho přátel, kteří bydleli v krásných pražských no dvě strany, o níž proto říkáme, že je komplex-
bytech, nájem tam byl velmi nízký, několik set mě- ní, nikdo v ní nemá právo na „poslední slovo“.
síčně. Do těch bytů ale nic neinvestovali, všechny My všichni se tedy musíme stát filozofy, proto-
své peníze dávali na vybavení chalup. To pro mě že v takové společnosti jinak než jako filozof žít
byla zvláštnost. Tyhle útěky z města někam do nelze. Příkladem budiž pandemie: každý se musí
jiného společenství mi připadly dost nesmyslné, sám rozhodnout, komu bude v záplavě expertních
přece město má být středem života, ne okrajem a vědeckých výroků věřit, jakou strategii přijme
chalupářství. jako legitimní v boji s pandemií. Nikdo tomu ne-
může uniknout, filozofování vládne našim všedním
Loni vám vyšla kniha Čas pléthokracie. Jaké je dnům. Já ale někdy definuji filozofii taky radikál-
její hlavní poselství? ně, i když trochu demagogicky: je známo, že vědci
Je o přeměně veřejných prostorů v „globální di- při vivisekci vyřezávají psům hlasivky, aby je ne-
gitální mělčiny“, kde už se neformují názorové rušili svým bolestným nářkem při práci. Filozofie
většiny, ale „náladové většiny“, slepence frustrací, by měla mluvit na místě všech bytostí, kterým
které nemají dost autority. Demokracie jsou proto mocenský systém vyřezal hlasivky, vzal jim nejen
destabilizované, jak dokazuje třeba zvolení Trumpa jejich hlas, ale i zkušenosti, bolesti a také jejich
— 17
prezidentem. Myslím ale, že se v těch mělčinách pravdy.