Page 16 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 - 03 2022

Dialog

Václav Bělohradský vypráví nad svou novou knihou Čas pléthokracie

Jak vypadaly ulice vašeho dětství? se vynořil oslnivý Semafor, nová filmová vlna,
Prožívali jsme klukovské války, byly dost suro- Hrabal, Kundera a tak dál. Té nové době moc ne-
vé, házeli jsme po sobě i šutry. Hlavní fronta šla přála tehdejší paní ředitelka „Slaďárny“, snad byla
Riegrovými sady a Rajskou zahradou. Já jsem byl i poslankyní KSČ, už nevím. Vím jen, že proti duchu
jednou zajat vinohradskými kluky a označen za špi- šedesátek dost bojovala, bylo to velmi nepříjem-
ona Žižkováků. Než mě pustili, dlouze jsem musel né a v mém případě se to promítlo i do kádrového
vysvětlovat, koho všeho znám z Vinohrad. posudku. Sen o studiu na univerzitě se rozplynul.

Co dalšího z té doby se vám vrylo do paměti? Pak jste se ale na univerzitu přece dostal.
Když jsme se přestěhovali do „Kubeličky“, úplně Musel jsem ale rok pracovat na Stavbě mládeže
prvním zážitkem byl dvorek plný roztodivných věcí, v Kralupech nad Vltavou, abych se kádrově očistil.
jako jsou portréty pánů v uniformě, šavle, vojen- Byl jsem betonář a zedník čtvrté třídy. Poznal jsem
ské čepice a tak dál. Byla to pozůstalost vdovy po při tom řadu dalších lidí, kteří se tam museli prací
nějakém vysokém rakouském funkcionáři. Vedle vykoupit z nějaké kádrové či jiné situace, kterou
v přízemí zase bydleli sympatičtí manželé, původně by jinak nemohli změnit. Mojí největší zkušeností
majitelé restaurace v domě, kterým ta hospoda už z toho roku byla změna pohledu na dělníky. Do té
nepatřila, ale pořád tam pracovali a v našich čích doby jsem je vnímal jako spokojenou vrstvu, která
měli status „majitelů“. Do Ježkovy ulice jsem zase podporuje režim, ale tam jsem potkal zedníky, elek-
chodil k profesorovi Jurzovi na angličtinu, která se trikáře a další, kteří byli antikomunisté a nesnášeli
tenkrát ještě neučila ve všech třídách. Vzpomínám neefektivitu toho systému. Překvapilo mě to.
i na železné neděle, kdy se ze sklepů a bytů vynes-
lo staré harampádí, nejčastěji zbytky válečné doby, Kde jste prožil okupaci v srpnu 68?
hasičské helmy, plynové masky. Rozkrádali jsme ty Především musím vysvětlit, že v roce 1966 jsem
hromady a hráli si hloupě na válku. Dokonce jsme byl na stipendiu v Itálii. V srpnu 68, když jsem byl
někdy v zápalu boje házeli prasklé žárovky jako na vojně v Chebu, mi pak z Itálie napsali přátelé,
granáty do místností, ale snad jsou takové dětské zda nepotřebuji pomoc. Já řekl, že ano, a v lednu
zločiny už promlčeny. 1969 jsem tam emigroval. Na chvilku jsem se ještě
vrátil, ale hned nato jsem odešel definitivně. Cítil
jsem, že musím pryč. Půlnočním vlakem jsem od-
jel do Vídně, pěšky došel na Süd-Bahnhof a 30 let
Italové toho mají s Čechy jsem pak žil v Itálii.
dost společného Jaká byla Itálie 60. a 70. let?
Nejdříve mě negativně překvapila malá modernost
té země — v roce 1970 řešili Italové ještě referen-
dum o zrušení rozvodu. Později jsem si ale Itálii
Co váš vztah ke škole a učení? zamiloval, hlavně pro její rozmanitost. Začíná alp-
Už jako dítě jsem rád četl, hlavně knihy o historii. skými hřebeny u rakouských hranic a končí ostro-
Chodil jsem často do Ruské knihy na Václaváku vem Lampedusa nedaleko Tuniska. Nejvíc jsem žil
kupovat s otcovým požehnáním levně cizojazyč- a pracoval v Janově a poté v Terstu. První léta mé
né knihy a slovníky, táta mě vedl ke studiu jazyků. práce na univerzitě byla ve znamení velké revolty
Někdy od šesté třídy už jsem se orientoval na filo- studentů, která bohužel zčásti vyústila v teroris-
zofii v obecném smyslu. Maminka se toho hrozila, mus. To byla nebezpečná léta.
chtěla ze mě mít třeba lékaře, ale mě zajímaly
„obecné pohledy na svět“. Při orientaci v tom mi Je život v emigraci těžký?
pomohla moje skvělá učitelka dějepisu na střed- Člověk se ocitá v jistém „mezisvětě“, který sice
ní škole (tehdy od 6. do 8. třídy) Schauerová — traumatizuje, ale dává také šanci na „tvořivý způ-
křestní jméno už nevím. Když jsem nastoupil na sob života“. Trauma se někdy projevuje určitou
„Slaďárnu“ (Gymnázium Karla Sladkovského), byla nenávistí k místu emigrace, nebo naopak přehna-
60. léta — holky nosily barevné punčochy a oho- ným pohrdáním místem, odkud se dotyčný rozho-
— 16 — 16 ny, my se stříhali na „blbečka“, ze tmy padesátek dl odejít. V mém případě nastal „tvořivý způsob