Page 15 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 - 03 2022
P. 15

Václav Bělohradský:                                                                                           Dialog





       Emigrací se člověk





       ocitá v „mezisvětě“


























       Z rodné Nitranské ulice

       vedla jeho cesta až do

       Itálie, kde žil dlouhých

       30 let. Na Vinohrady

       i Žižkov se přesto

       známý český filozof ve

       vzpomínkách rád vrací.




          Josef H. Mysliveček   Jakub Boháč  Kubelíkovy na Žižkově. Vnímal jste hranici obou   Lišili se kluci na Žižkově a na Vinohradech?
        Text   Foto   Narodil jste se v Nitranské ulici na Vinohradech,   svět zanikal. Někteří z nich u nás schovávali třeba
                                                             věci, které by jim mohli noví vládci „vyvlastnit“.
                  v pěti letech jste se stěhovali s rodiči do
                  čtvrtí?
                                                             Jeden z rozdílů mezi kluky z obou čtvrtí byl, že
                  Kubelíkova byla tenkrát hranice mezi čtvr-
                                                             Vinohraďák byl veden k tomu, aby se staral o to,
                  tí proletářskou, tedy Žižkovem, a buržoazní, tedy
                  Vinohrady. Ta hranici byla významná, jak jste se-
                  stupovali ulicemi níž a níž, proletářský Žižkov na-  čím v životě bude, kdežto správnému Žižkovákovi
                                                             to bylo dost jedno. Neplatilo pro něj to vyděračské
                  bíral na síle — chlapi nosili modráky, děti tepláky.   „uč se, nebo se nedostaneš na gympl“. Na Žižkově
                  Na Vinohradech jsem potkával úředníky v oblecích,   nebyly děti terorizovány středostavovskou předsta-
                  byly tu lepší byty. Když jsme si v nich jako děti hrá-  vou, že z nich musí něco být. V těch čtvrtích jsem
                  li, cítili jsme se „buržoázně“.
                  Jaká je vaše první vzpomínka na náměstí Jiřího   Kubelíkova byla hranice
                  z Poděbrad?
                  Mám matnou vzpomínku, jak na Jiřáku jezdím na   mezi čtvrtí proletářskou
                  koloběžce s mojí maminkou, která je tak trochu
                  buržoazně oděna v kabátku s kožešinou a pozoruje   a buržoazní
                  mě. To mohl být rok 1948 nebo 49. Taky si vzpo-
                  mínám na zvláštní „vyděšení“ z nástupu nové-
                  ho režimu: na dílnu truhláře a lakýrníka Prokůpka
                  nebo hokynáře Dubna, vidím ještě zřetelně nápisy   poprvé opravdu „materiálně“ viděl třídní rozdíly,
                  na štítech krámů. Táta tehdy pracoval jako daňový   což bylo pro mě jako dítě velmi důležité. Později ale
                  poradce mnoha takových malých živnostníků a pa-  Žižkováci za svou bezstarostnost platili třeba hor-
                                                                                                                     — 15
                  matuji si na neurčitý smutek z toho, jak ten jejich   ším společenským uplatněním.
   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20