Page 27 - Chytrý zpravodaj - Pilníkov 01/2024

22. ročník / březen 2024

Prstýnek, náušnice, přívěsek s modrými kamínky

Ke konci války nacisté odvádějí na frontu všechny trochu schopné muže. Tak i maminčinu lásku, vdovce z Hořejšího Starého
Města, co má malou dceru Ilu a obchod koloniál, o který se bude starat teď jeho láska Irma.

„Tady máš, Irmo, na památku zástavu správce přebírá řeznictví a hospodu po Najednou se vrací vdovec, co je podle ně-
mojí lásky, kdybych se nevrátil,“ vtiskne největším náckovi z městečka. meckých úřadů mrtvý. „Irmo, dej se roz-
jí vdovec při odjezdu prstýnek, náušni- „Chodíte do kostela? A věříte v Boha?“ vést, vezmeme se, mám tě moc rád,“ prosí
ce a přívěsek s modrými kamínky. Jako ptá se Josef, který zrovna u rodičů Irmy svoji milou. „To není možné, přísahala
všechna válečná loučení na všech stra- jsem při svatbě Bohu a rozvod je hřích.“
nách je i tohle těžké. zabíjí kozu. „Ano, věřím, a když mám čas,
jdu do kostela. Ale teď mám moc práce Srdce se jí zastavuje žalem, ale musí pro
Válečná vřava se schyluje ke konci. „Irmo, s krámem,“ odpovídá hezká smutná blon- své nenarozené dítě tlouct dál. Nešťast-
máš tady dopis,“ podává dceři tatínek dýnka. Sestřenice Irmy, co by ji ráda vidě- ná válka, nešťastné dny odsunu Němců
známý tiskopis posílaný z fronty. Padl za la už šťastnou, se chopí možnosti a hned z pohraničí. Tentokrát a natrvalo odchází
vlast. Svět se v jednatřiceti letech hroutí od ní při první příležitosti pozdravuje vdovec z jejího života se svou dcerou Ilou
mladé ženě s otázkou, co bude dál? Dál je Josefa a ten zase Irmu. Sestřenice pozve z rodných Čech.
mír. „Vezmu si prvního, co potkám,“ pro- Josefa na oběd do rodiny Rubáčkových. Irmě zůstává na památku prstýnek, ná-
hlašují ztvrdlá ústa truchlící Irmy. Slovo dalo slovo.
ušnice a přívěsek s modrými kamínky
Koncem dubna 1945 se do Josefova vrací Za čtrnáct dní jsou ohlášky v kostele. Na a ztvrdlé srdce, co koná své povinnosti
Josef ze čtyřletého pobytu v koncentrá- začátku října je v Pilníkově první pová- dál.
cích německé stoleté říše. Konečně mír. lečný sňatek – Čecha s krásnou modro-
okou blondýnkou, po mamince Němkou. Mně až ve svých osmdesáti pěti letech
„Vezmu si první, co potkám,“ pronese Oba si vzali „prvního, co potkali“ – učí se řekne, že mě má ráda. Ráda nosím její
jednačtyřicetiletý muž, co prošel peklem toleranci, pochopení a snad i lásce. Irma památku na lásku – prstýnek, náušnice
lágrů a touží konečně žít. a přívěsek s modrými kamínky.
čeká miminko. Josef se těší na potomka –
A tak se ty dvě bolavé bytosti potkáva- žijí normální, mírový život. Hana Lhotská
jí v Pilníkově, když Josef jako národní

Dvě návštěvy

Poklidné městečko Pilníkov prožívá poslední válečné dny, začátek května 1945.
Z osvobozených koncentračních táborů Říše se vracejí vězňové domů.

Moje babička „Němka“ je taková domácí Netrvá dlouho a v noci ruští vojáci tlučou Dovětek:
léčitelka, jak je v té době v Podkrkonoší na domovní dveře: „ Davajtě, děvočky,
běžné. Nedá dopustit na „borkaist“ – tu- dojtš pakáž!“. Dědovi a babičce německé ženy asi za
žebník jilmový, na horečku používá ma- záchranu cti a života poděkovaly, co se
linovou šťávu, sušené borůvky na průjem Děda s babičkou, kterým je už přes 60 let, stane dál pak s nimi, víme dnes my. Byly
a tak dále. v klidu otvírají a zvou na radu své židov- odsunuty.
ské návštěvy těch několik vojáků dál. Je- Babičce a dědovi nejdříve jeho malou
Je jí už dost let a život jí dal dobré i špat- den z židů si všiml, kam babička uložila kamnářskou živnost zlikvidovali Němci,
né dny, teď jsou zase těžké – dopoledne líh, který potřebovala na vaření, a vojá- když se v roce 1938 odmítl děda jako Čech
se přes louku k jejich domu blíží dva lidé, kům nalívá a vypráví jim, jak je tahle ro- z pohraničí odstěhovat.
jeden tlačí vozík s dalším mužem v kon- dina zachránila. Rusové se opijí a odchá-
centráčnických hadrech. Oba jsou špi- zejí zpět ke svému oddílu. V květnu 1945 strojní zařízení jako váleč-
naví, vysílení a prosí o pomoc. Babička nou kořist ukradla Rudá armáda. Stroje se
je vezme domů, opatrně je vykoupe, dá Ten zatím objeví na nádraží cisternu s li- pak v létě našly až v Ostravě.
jim napít a střídmě najíst, protože nejsou hem, rozstřílí ji a z děr všichni popíjejí A komunisté pak zabrali po 1948 i budovu
zvyklí na pořádné jídlo a pak sama doma bohužel denaturovaný líh. Ráno tento dílny.
toho moc nemá, blíží se konec války. Pře- první předvoj Rudé armády nacházejí je-
vlékne je do čistého oblečení a oba pak do jich civilizovanější druhové, ale bohužel Děda přežil 1. světovou válku a s babič-
noci vyprávějí své těžké židovské osudy. už je pozdě, všichni umírají na otravu. kou i tyfus, vybudovali vlastním úsilím
Tito první osvoboditelé městečka jsou kamnářskou dílnu s 25 zaměstnanci, vy-
Mezitím přicházejí k Rubáčkovým všech- pohřbeni v Pilníkově a na jejich počest chovali 6 dětí, přežili v nouzi jako čestní
ny mladé německé ženy z městečka, že budou mít po válce na náměstí pamětní lidé 2. světovou válku, po ní se už ale ni-
se blíží ruská armáda a že se bojí vojáků mohylu, že padli jako osvoboditelé. kdy nedočkali svých dvou synů. Ale i na-
a prosí, ať je děda „Čech“ u nich scho- vzdory tomu všemu špatnému umřeli rok
vá. Tak děda ukrývá na půdě své dcery Jana Lhotská po sobě v požehnaném věku 84 a 86 let.
a ostatní, co žádají pomoc. Tomu se říká láska.

= 27 =