Page 14 - Chytrý zpravodaj - Ondřejov číslo 3 2021

14 ECHO ZE ŠKOLY

Milí čtenáři Ozvěn,
čokoládu, kterou nám přivezl (byla to tehdy zvláštnost a pro děti
vzácnost). Občas jsme ho ale museli „prošacovat“, podobně
jako maminka kvůli výplatě. v září všichni žáci, učitelé a zaměstnanci školy vstoupili do nového
školního roku s nadšením a nadějí, že ten náš „školní život“ se
Vzpomínám, že někdy kolem roku 1960 jsme byli přes vánoční pomalu bude navracet k normálu. A také jsme tak i začali: v SKC
prázdniny v Ondřejově a otec odešel na Silvestra na „jedno jsme slavnostně uvítali žáky 1. tříd, kteří pod patronátem deváťá-
pivo“ k Vávrovým. Nevrátil se a na Nový rok ráno nás maminka ků vstoupili do školního života. Žáci od čtvrtých tříd po devátou
poslala „na městečko“ podívat se, kde je táta. Ležel sníh a dost třídu se v prvních dnech školy spolu se svými třídními učitelkami
mrzlo (následovalo dokonce několik týdnů „uhelných prázdnin“). a učiteli vydali na vícedenní adaptační pobyty do kempu Lávka
Otce jsme objevili před hospodou se společností asi čtyř jeho do Chocerad, kde zažili dny plné her, sportovních i vzdělávacích
vrstevníků. Hráli si na partyzány nebo něco takového, protože aktivit, společenské večery, a to všechno v příjemném prostředí
otec měl starý děravý kabát, přes rameno dětskou špuntovku u řeky Sázavy.
(tehdy) malého Vládi Vodrhánka, a všichni se hrozně veselili.
Hned nám mával: „Ahoj kluci, řekněte mámě, že hned přijdu!“
Na oběd přišel, jako by se nic nestalo.

Známí o něm říkali, že uměl zamlada pěkně fl ámovat. Přitom
už tehdy měl veliký smysl pro odpovědnost a dokázal jít z fl ámu
rovnou do práce, kde na něm nikdo nic nepoznal.

Slavnostní příležitosti neměl rád. Uváděly ho do rozpaků. Svat-
by ho dojímaly k slzám a o pohřbech reagoval někdy úplně
opačně. Když v roce 1969 zemřel jeho celoživotní kamarád
Jindřich Vomáčka, byl z toho dost smutný a zprvu ani nechtěl jít
na pohřeb. To však kamarádovi udělat nemohl, a proto šel. Po
pohřbu však společnost přátel a muzikantů skončila „U Vávrů“.
Nějakou náhodou jsem tehdy přijel (už jako student) do On-
dřejova a maminka mě poslala do hospody, abych se podíval
po tátovi. Věděla, že Jindrovu smrt špatně nesl a dělala si o něj
starost. Vážně naladěn jsem vstoupil do sálu a pak jsem vi-
děl neuvěřitelné. To přišla otcova „hvězdná chvíle“. Smutek šel
stranou, rozezpíval, rozesmál a roztancoval hospodu. Bílé koši-
le, černé kravaty, zpívající společnost, otec tancoval uprostřed
sálu a jako partnerku držel deštník. Muzikantům lepil bankovky
na čelo. A muzikanti hráli jak na plese. Rozesmátí mi pak vy-
právěli, že chodili s „Jendou a Jindrou“ do školy, a že s nimi
byla vždycky sranda, že už se s Jendou neviděli kolik desítek
let a že se to setkání musí pořádně oslavit, protože už se asi
nikdy nesejdou. Otcův komentář byl výstižný: „To je krásnej fu-
nus! Škoda, že tu není Jindra, ten by se bavil s námi!“

Často vzpomínal na dětství, i když jenom útržkovitě. Ve škole
zřejmě dost zlobil. Od pana řídícího Vomáčky (Jindrova otce)
velmi často dostal rákoskou nebo pohlavek. S tím se doma A i když návrat do školy probíhá v přísném režimu (testování,
ovšem nesměl pochlubit, protože by od otce dostal výprask roušky…), všichni jsme radostně přivítali možnost se zase po-
ještě jeden. tkávat osobně. Pravidla pro fungování školy, nastavená Krajskou
hygienickou stanicí a MŠMT, je někdy velmi obtížné dodržet. Jsem
Někdy koncem první války nebo těsně po ní se často mluvi- hrdá na děti i zaměstnance školy, jak situaci zvládají a děkuji rodi-
lo o stávkách. Žáci (Jan Šafra, Jindra Vomáčka, a celá řada čům za jejich trpělivost, podporu a spolupráci. Bohužel po několika
dalších) se usnesli, že budou také stávkovat a nepůjdou na málo týdnech došlo k prvním omezením a postupnému nástupu
hodinu náboženství. Posadili se na dřevo složené „na městeč- tříd do karantény a na distanční výuku. I na toto jsme byli připra-
ku“ – jak se jistě říká dodnes v Ondřejově – a stávkovali. Jejich veni a přechod na distanční výuku proběhl bez větších komplikací.
odhodlání však postupně upadalo, neboť najednou nevěděli, Výuka probíhá, jsou nám však odepřeny společenské, kulturní
k čemu je taková stávka vlastně dobrá. I začali se tedy jednot- a sportovní akce, které tolik přispívají k rozmanitosti života ško-
livě trousit do školy. Za dveřmi školy však stál pan řídící Vomáč- ly. Nebylo možné uspořádat tradiční slavnostní zahájení školního
ka s rákoskou, a jak některý odpadlík vkročil do školy, hned za roku pro všechny, nemohou probíhat žádné sportovní turnaje, kde
dveřmi to schytal. Druhý trest následoval od pana katechety ve třídy přátelsky soupeří mezi sebou. Nebude chodit Mikuláš se svou
třídě. Nikdo nebyl vynechán. družinou čertů a andělů z řad deváťáků, jsou zrušeny vánoční trhy
Pokračování příště a neuskuteční se tradiční představení Oživlý Betlém.

3.12.2021 10:26:18
Ondrejov_3-sloucene.indd 14
Ondrejov_3-sloucene.indd 14 3.12.2021 10:26:18