Page 13 - Chytrý zpravodaj - Ondřejov číslo 3 2021
P. 13
OKÉNKO DO HISTORIE 13
Čtení na pokračování – I. část
MŮJ OTEC „SKALNÍ ONDŘEJOVÁK
JAN ŠAFRA“
Úryvky z kroniky Ing. Jana (Hony) Šafry nazvané
„Rod Šafrů – historie čtyř století“. Text pochází z let 1992–1996.
Redakčně upraveno pro časopis Ozvěny.
Workoholik – tak se těm lidem říká dnes.
Flamendr – tak se charakterizoval on sám.
Srandista, bavič, sedmilhář – říkají mnozí jiní.
Uměl vůbec mluvit vážně?
řed 31 lety (r. 1990) odešel a zůstaly jen vzpomínky. Moje, se dokázal vymluvit, ale pozvání vytrvale přicházela dále až do
naše, příbuzných, známých a přátel. Možná ještě žijí ti, jeho pozdního věku
Pkteré rozesmál, doběhl i napálil. Jistě však nikoho neu-
razil. Pamětníci však odcházejí a proto vzniklo těchto několik Byl také neuvěřitelně pracovitý a bez práce nemohl být. Neva-
stránek, aby vzpomínky neodešly s nimi. dilo mu ve volném čase například odklízet sníh před činžákem,
což nebyla vůbec jeho povinnost, a ještě měl zábavu z toho,
Děkuji všem, kteří přispěli svým vyprávěním, všem, kteří na když mu kolem jdoucí nadávali, že uklízí sníh tak pozdě. Byl ře-
Jana Šafru („toho pražského“) nezapomněli. Děkuji i člověku, meslně velice šikovný na každou práci s kovem i vyhledávaným
který ho znal velmi málo, a přesto pátral po jeho stopách v mys- klepačem kos. Byl zapřisáhlým nekuřákem. Trochu sice kouřil
lích pamětníků – panu Bedřichu Jurniklovi. v době vojenské služby, protože se cigarety „fasovaly“, ale rych-
le zjistil, že cigarety lze v kuchyni výhodně vyměnit i za „dů-
Stručná životopisná rekapitulace pro snazší orientaci: Jan Šafra stojnické“ řízky. Tvrdý alkohol skoro nepil, pil radši pivo, ale
se narodil v Ondřejově č.p. 20 v listopadu 1911 jako nejmladší nebyl ani „pivařem“. Měl spíš rád to posezení v hospodě (pře-
ze 13 sourozenců (dospělosti se dožilo 7). Jako benjamínek byl devším v Ondřejově – hlavně „U Vávrů“), ve společnosti přátel
staršími sourozenci celoživotně milován a hýčkán. Z rodného na pracovišti nebo mezi známými a příbuznými. Mezi nezná-
gruntu byl vyplacen a navíc mu sourozenci ukládali sirotčí dů- mými lidmi se cítil nejistý. Snad se nikdy úplně neopil, ale vždy
chod. Řemeslu strojního zámečníka byl otec celoživotně věrný, uměl společnost rozveselit. Jeho heslem bylo „sranda musí být,
stejně tak jako Ondřejovu, kam stále dojížděl na „letní byt“, i kdyby fotra věšeli“, a to myslel vážně.
a po odchodu do důchodu v r. 1971 se tam s maminkou usadil
i s mým bratrem Miloslavem v novém domě „na Šebláku“. Peněz v letech padesátých i šedesátých nebylo nazbyt, a pokud
Můj otec byl vyhlášeným vtipálkem. Uměl s vážnou tváří vy- se jezdilo v sobotu do Ondřejova, pak jenom vlakem do Senohrab
právět fantastické nehoráznosti a největší radost měl, když mu a pak 4–5 km pěšky, protože to bylo o několik korun levnější,
někdo naletěl. K jeho parádním kouskům patřila mystifi kace, než autobus přímo do Ondřejova. V Ondřejově jsme v dětství
že umí hrát na tahací harmoniku (chromatiku). Této mystifi kaci trávili celé prázdniny, maminka byla zprvu v domácnosti, později
podlehli všichni jeho spolupracovníci a navzdory občasné ne- byla domácí dělnicí a práci si brala do Ondřejova s sebou. Otec
jistotě ji nikdy neprohlédli. Docházelo i k takovým scénám, kdy za námi jezdil na víkendy. Jako děti jsme mu s bratrem chodili
ho zvali hrát na svatby nebo na svazácké schůze. Ze všeho naproti k Lensedlům, a vždycky jsme se těšili na bonbony nebo
3.12.2021 10:26:13
Ondrejov_3-sloucene.indd 13 3.12.2021 10:26:13
Ondrejov_3-sloucene.indd 13
