Page 17 - Zpravodaj_cervenec_2021

a tak jsem začal i já. Pamatuju si, že jsem dělal
třeba dvanáct svateb za sebou. A zakázka
třeba zněla: „Tři černobíle a dvě barevně.“ Šlo
o ruličky filmu, z každé bylo třicet šest fotek.
Lidé stále tu černobílou nevytěsnili, měli ji
rádi, ale chtěli i barvu.

A pak přišla revoluce…
V devadesátých letech, když se všechno uvol-
nilo, jsem se s živností rychle osamostat-
nil. První místo, které jsem našel, bylo za
Naivkou, na dvorečku byl baráček. Dohodl
jsem si s bytovým podnikem pronájem a něco
investoval i do oprav, ale pak najednou přišli
a říkali mi: „Pane Čáslava, ono se to tady bude
asi všechno vracet.“ Naštěstí jsem ve vývěsce
hned naproti Naivce objevil inzerát na prodej
domku ve Zlaté uličce. Stál tenkrát devadesát
tisíc. Bylo to hrozně moc, mohl jsem zaplatit
tak třetinu.

Zbytek jste si půjčil?
Místo úvěru mi půjčku nabídla moje babička.
Dům byl v hrozném stavu, ale konečně jsem
měl vlastní ateliér. Rekonstrukce ovšem
musela začít už od střechy.

Čím jste si ateliér vybavil?
Měl jsem dva laby, stroje na vyvolávání fotek. Foto: Hana Morová
První, kdo v Kolíně takový stroj měl, byl pan
Eliáš. A tenkrát ho stál přes milion. Říkali
jsme si: „Ježíš, že do toho šel, takovou částku.“
Ale podařilo se mu to, všechna čest. Mně pak Úsměv a foťák k Josefu Čáslavovi neodmyslitelně patří
nakonec taky. Ten stroj byl analogový. Pro- Lidé šetřili a nechávali si vyvolat fotky třeba návštěvník. Odtamtud se utíkalo do salonku
jížděl jím film a válečkovým způsobem projel v drogerii. To nás dost poškodilo. A pak přišel hostů, bývali tam lidé z vlády, velvyslanectví.
strojem ve všech lázních. Vývojka, bělič, stabi- další moment. Najednou si lidé uvědomili, že Večer se fotilo na galavečerech v těch nejhez-
lizace, sušička… a vyjela fotka. Zázrak. Těch nepotřebují mít fotku vytištěnou a stačí jim čích prostorách Prahy. Vyfotil jsem všechny
fotek se dělalo obrovské množství, až tři tisíce počítač. Takže prudce klesaly tržby a poslední prezidenty, jediný, koho nemám, byl prezident
denně. Stroj jel dvacet čtyři hodin, musel se třetina leasingu už drhla. To bylo období, kdy Havel. Ale vyfotil jsem paní Dagmar Havlo-
zaplatit. mi moc pomáhali kamarádi, kterým za to vou – jednou v parlamentu. Vím, že se otevřely
dodnes děkuji. krásné dveře a ona vstoupila. To si jediné pa-
Jak jste se s tím popasoval? matuju. Začal jsem fotit také pro automobilku
Založil jsem s Honzou Vidrnou firmu Noreka Jak jste to nakonec zvládl? TPCA. Měl jsem smlouvu na časopis TPCA
a za strojem jsme se střídali. Týden on, další Když byl lab zaplacený, uvažoval jsem co News. Fotil jsem linky, nové modely, přijíždě-
týden naše rodina. Pak časem Honza říkal, že dál. Moji synové u mě nepracovali, šli vlastní jící návštěvy…
by rád svůj stroj, takže jsem ho vyplatil a jel cestou. Začal jsem přemýšlet co s domem,
dál sám, což mi přineslo dvakrát více práce. který potřeboval opravy a děti ho nechtěly. Kdo byl vaším fotografickým vzorem?
V pondělí jsem sloužil čtyřiadvacítku, protože Říkal jsem si, že bych se mohl přestěhovat jen V Kolíně jsem působil ve fotoklubu. Byli tam
jsem nikoho neměl, žena mě pak na osm hodin do nějaké provozovny, která by nemusela mít lidé, kteří mě nadchli a v počátku se mi hodně
vystřídala, já se vyspal a jel zase dál. styk s veřejností, že by mi to stačilo. Nakonec jako nováčkovi věnovali. Pamatuju si třeba na
se uvolnilo místo v domě hned naproti. Nájem pana Holečka. V té době byli všichni sdílní, ne-
To je dost těžký zápřah… byl velice nízký, tak jsem si ten svůj stroj přesu- existovaly nějaké konkurenční obavy. Velkým
Nezastavil jsem se, ale bavilo mě to. A pak nul jen přes uličku a původní dům jsem prodal. zdrojem informací pro mě byly časopisy Fo-
přišla doba digitálních přístrojů. Firma na- tografie a Československá fotografie – tzv.
štěstí ty analogové vykoupila. Prodávala je dál Jaké fotky vám nejvíc vydělávaly? Revue. Do fotoklubu chodil také švýcarský
do chudších zemí. A já si koupil digitální lab. Největší přínos býval hlavně v počátku z vy- časopis Camera. Textům jsme samozřejmě
volávání amatérských snímků. Finančně za- nerozuměli, ale byly tam krásné fotografie
Takže se práce zjednodušila? jímavá byla i práce pro firmu, která pořádala na křídovém papíře. A příbuzní v Americe mi
Nastal jiný problém. Byla velká konkurence, veletrhy v Letňanech, hlavně veletrhy pro předplatili časopis Popular Photography.
zahraniční firmy drtily tuzemské zpracovatele, stavebnictví. Každý veletrh jsem fotil, dělala
měly výhodnější podmínky. Oni fotky prodá- se alba. Všechno mělo svoji režii. Začínalo Je nějaký konkrétní fotograf, který vás
vali za cenu, za jakou já nakupoval materiál. to ráno, fotil se první návštěvník, pak tisící tehdy nebo i dnes svou tvorbou zaujal?

17