Page 16 - Chytrý zpravodaj - Úštěk prosinec 2021
P. 16

14                                                                                                Historie



       Vzpomínky na Úštěk                                3.




       Pokračujeme  ve  vzpomínkách  paní   ▲ Také jsem šla na Hvězdicový pochod   ▲  Za  „Sáčkem“  na  sídlišti  stávala  ka-
       Edeltraud Diobové, která vzpomíná, co   na Říp. S kamarádkou jsme šly z Úštěku   plička, teď je tam panelák.
       se událo v Úštěku po roce 1945.      na Říp pěšky a zpět vlakem.         ▲ Jednou byla velká bouřka, uhodilo do
                                            Pracovala jsem v lesním závodě v Lito-  kříže na střeše kostela a ten spadl dolů
       ▲ Při tělocviku ve škole jsme běhali na   měřicích, který dotoval naše dovolené.   na schody a doutnal. U vchodu začalo
       hřiště v Údolní ulici. Bylo o něco blíže,   Např.  jsem  jela  do  Vysokých  Tater  na   hořet dokonce i zpovědnice, vše uhasili.
       než  je  dnes  fotbalové  hřiště.  Chodila    den za 100 Kč.             Také shořela stodola v Habřině. Byla to
       jsem do školy, ale učilo se jen česky a já   ▲ V roce 1968 jsem jela poprvé za otcem   nejhorší bouřka za celý můj život, byla
       česky neuměla, přesto jsem tam musela   do Německa. Byla jsem tam celý měsíc.   celou noc.
       chodit. První rok mě neklasifikovali, pak   V Německu  o  blížící  se  okupaci  ČR  již
       jsem dostávala č řky a pětky. Z matiky   věděli a ptali se mě na to. Já jsem nic   ▲ Za války tu žádní Češi nebyli, v 1938 se
       jsem  měla  dvojku  a  z ruského  jazyka   nevěděla a ani tomu nevěřila.  Když jsem   všichni  odstěhovali.  Někteří  se  vrátili,
       trojku.                             se vrátila do Čech, šla jsem normálně do   třeba pan  Nykl, který pracoval na poště.
                                            práce.  Jeli  jsme  vlakem  a  vystoupili   ▲ Byla jsem zaměstnaná v tiskárně, kde
                                            v  Habřině,  kde  jsme  pracovali.  Slyšeli   se tiskly celofánové p líky na punčochy
                                            jsme kolony aut a na nich byli ozbrojení   a na Vánoce a tam se později vyráběly
                                            vojáci. Jeli od Ústí přes Habřinu, kam jeli   hračky, (např. skákající kovový ptáček).
                                            dále  nevím.  Byli  to  Němci,  Poláci  a   Výrobna hraček se pak přestěhovala do
                                            Rusové.  Tak  jsme  nastoupili  zpět  do   1. máje 19.
                                            vlaku a jeli domů. Pak jsme nešli  den do   Děkuji  paní  Diobové  za  její  vzpomínky
                                            práce.                              a  za  půjčení  fotografií  a  historických
                                                                                materiálů.
                                            Další zajímavé vzpomínky:                                                       Petra Kasperová
                                            ▲  Velké  hřiště  (fotbalové)  nebylo  tam,
                                            kde je dnes, bylo blíže k městu, tam kde
                                            jsou dnes zahrady.
                                            ▲ V Kamenné ulici byly lázně. Často jsme   Vzpomínáme
                                            chodili nahoře nad tím na skalách a díva-
                                            li jsme se na ně dolů, jak se tam opalují
                                            bez oblečení.
                                            ▲  Továrna  na  výrobu  jehlic  na  pletení
                                            a  knoflíků byla v Podskalské ulici 265
                                            (bývalé školní dílny) a vedle v Údolní ulici
                                            185 bydlel ve vile její majitel.
                                            ▲ Z Barvíře se bral led a dával se za cestu
                                            pod hradby a zasypával se škvárou. Pak
       Edeltraud Horáčková                  se rozvážel do hostinců.
                                                                                   Dne 9. 8. 2021 uplynul rok, co nás
       ▲  V  roce  1947  (19.–24.  6.)  jsem  se   ▲  Na  jihu  pod  hradbami  (dnes  stezka   navždy opustila Hana Jeníčková.
       zúčastnila všesokolského sletu v Praze.   s  rybníčky  podél  Červeného  potoka)   S  láskou  vzpomínají  manžel
       Při  tom  jsme  navštívili  zoologickou   byly  louky  často  zatopeny,  to  ještě   Ladislav  Jeníček,  Radek  a  Lucie
       zahradu,  byli  jsme  v  kině,  vyšlápli   nebylo  jezero  Chmelař.  Když  začala   s  rodinami.
       Petřínskou rozhlednu…                zima, byly  to louky dříve zamrzlé než
                                            rybník  Barvíř,  tak  jsme  na  nich  mohli
       ▲  Můj  první  muž  Franěk  pracoval  jako   i  bruslit.
       topič  na  „čokálce“  (mašina  nazývaná
       „Čokl“, protože supěla do kopce a vydá-  ▲  Ptačím  domkům  se  říkalo  Vlaštovčí
       vala zvuk, jako když štěká pes), byl ze   domky,  podle  mnoha  hnízd ících
       smíšeného manželství, ale uměl mluvit   vlaštovek.
       česky i německy. Já uměla jen německy,   ▲ Kino – za Němců byly lavice na druhé
       tak mě chránil. Druhý muž se jmenoval   straně budovy, tam, kde je dnes plátno.
       Dioba, což byl napůl Rus a napůl Čech.  Vešli  jste  od  sálu  a vpravo  stály  lavice
                                            a  schody do lóží.
       ▲ Moje děti se narodily v našem baráčku,
       který  jsem  měla  po  tatínkovi  a  pak  ho
       kvůli stavbě sídliště zbořili. Za něj nám
       nabídli  b   na  sídlišti,  ale  radši  jsme  si
       sehnali parcelu a postavili si nový dům.                                    Dne 19. 11. 2021 uplynulo již 20 let,
                                                                                   co nás navždy opustil pan Josef
       ▲ V roce 1946 jsem jela na kole na první
       Řipskou pouť. Nic moc jsme tam nemohli                                      Sedlák ze Starého Týna. S láskou
       koupit,  protože  všechno  bylo  na  lístky                                 vzpomínají manželka Jitka a syn
       (přídělový  systém,  potravinové  lístky).                                  Pavel a Jan s rodinou.
       Pamatuji  se  na  prodavače  kyselých
       okurek, které měl v sudu.            Vstupenka do úštěckého kina
   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21