Page 16 - Chytrý zpravodaj - Úštěk prosinec 2021

14 Historie

Vzpomínky na Úštěk 3.

Pokračujeme ve vzpomínkách paní ▲ Také jsem šla na Hvězdicový pochod ▲ Za „Sáčkem“ na sídlišti stávala ka-
Edeltraud Diobové, která vzpomíná, co na Říp. S kamarádkou jsme šly z Úštěku plička, teď je tam panelák.
se událo v Úštěku po roce 1945. na Říp pěšky a zpět vlakem. ▲ Jednou byla velká bouřka, uhodilo do
Pracovala jsem v lesním závodě v Lito- kříže na střeše kostela a ten spadl dolů
▲ Při tělocviku ve škole jsme běhali na měřicích, který dotoval naše dovolené. na schody a doutnal. U vchodu začalo
hřiště v Údolní ulici. Bylo o něco blíže, Např. jsem jela do Vysokých Tater na hořet dokonce i zpovědnice, vše uhasili.
než je dnes fotbalové hřiště. Chodila den za 100 Kč. Také shořela stodola v Habřině. Byla to
jsem do školy, ale učilo se jen česky a já ▲ V roce 1968 jsem jela poprvé za otcem nejhorší bouřka za celý můj život, byla
česky neuměla, přesto jsem tam musela do Německa. Byla jsem tam celý měsíc. celou noc.
chodit. První rok mě neklasifikovali, pak V Německu o blížící se okupaci ČR již
jsem dostávala č řky a pětky. Z matiky věděli a ptali se mě na to. Já jsem nic ▲ Za války tu žádní Češi nebyli, v 1938 se
jsem měla dvojku a z ruského jazyka nevěděla a ani tomu nevěřila. Když jsem všichni odstěhovali. Někteří se vrátili,
trojku.  se vrátila do Čech, šla jsem normálně do třeba pan Nykl, který pracoval na poště.
práce. Jeli jsme vlakem a vystoupili ▲ Byla jsem zaměstnaná v tiskárně, kde
v Habřině, kde jsme pracovali. Slyšeli se tiskly celofánové p líky na punčochy
jsme kolony aut a na nich byli ozbrojení a na Vánoce a tam se později vyráběly
vojáci. Jeli od Ústí přes Habřinu, kam jeli hračky, (např. skákající kovový ptáček).
dále nevím. Byli to Němci, Poláci a Výrobna hraček se pak přestěhovala do
Rusové. Tak jsme nastoupili zpět do 1. máje 19.
vlaku a jeli domů. Pak jsme nešli den do Děkuji paní Diobové za její vzpomínky
práce. a za půjčení fotografií a historických
materiálů.
Další zajímavé vzpomínky: Petra Kasperová
▲ Velké hřiště (fotbalové) nebylo tam,
kde je dnes, bylo blíže k městu, tam kde
jsou dnes zahrady.
▲ V Kamenné ulici byly lázně. Často jsme Vzpomínáme
chodili nahoře nad tím na skalách a díva-
li jsme se na ně dolů, jak se tam opalují
bez oblečení.
▲ Továrna na výrobu jehlic na pletení
a knoflíků byla v Podskalské ulici 265
(bývalé školní dílny) a vedle v Údolní ulici
185 bydlel ve vile její majitel.
▲ Z Barvíře se bral led a dával se za cestu
pod hradby a zasypával se škvárou. Pak
Edeltraud Horáčková se rozvážel do hostinců.
Dne 9. 8. 2021 uplynul rok, co nás
▲ V roce 1947 (19.–24. 6.) jsem se ▲ Na jihu pod hradbami (dnes stezka navždy opustila Hana Jeníčková.
zúčastnila všesokolského sletu v Praze. s rybníčky podél Červeného potoka) S láskou vzpomínají manžel
Při tom jsme navštívili zoologickou byly louky často zatopeny, to ještě Ladislav Jeníček, Radek a Lucie
zahradu, byli jsme v kině, vyšlápli nebylo jezero Chmelař. Když začala s rodinami.
Petřínskou rozhlednu… zima, byly to louky dříve zamrzlé než
rybník Barvíř, tak jsme na nich mohli
▲ Můj první muž Franěk pracoval jako i bruslit.
topič na „čokálce“ (mašina nazývaná
„Čokl“, protože supěla do kopce a vydá- ▲ Ptačím domkům se říkalo Vlaštovčí
vala zvuk, jako když štěká pes), byl ze domky, podle mnoha hnízd ících
smíšeného manželství, ale uměl mluvit vlaštovek.
česky i německy. Já uměla jen německy, ▲ Kino – za Němců byly lavice na druhé
tak mě chránil. Druhý muž se jmenoval straně budovy, tam, kde je dnes plátno.
Dioba, což byl napůl Rus a napůl Čech. Vešli jste od sálu a vpravo stály lavice
a schody do lóží.
▲ Moje děti se narodily v našem baráčku,
který jsem měla po tatínkovi a pak ho
kvůli stavbě sídliště zbořili. Za něj nám
nabídli b na sídlišti, ale radši jsme si
sehnali parcelu a postavili si nový dům. Dne 19. 11. 2021 uplynulo již 20 let,
co nás navždy opustil pan Josef
▲ V roce 1946 jsem jela na kole na první
Řipskou pouť. Nic moc jsme tam nemohli Sedlák ze Starého Týna. S láskou
koupit, protože všechno bylo na lístky vzpomínají manželka Jitka a syn
(přídělový systém, potravinové lístky). Pavel a Jan s rodinou.
Pamatuji se na prodavače kyselých
okurek, které měl v sudu. Vstupenka do úštěckého kina