Page 26 - Chytrý zpravodaj - Jemnice říjen 2021

STŘÍPKY Z HISTORIE

Katova louže

Traduje se, že katy nikdo neměl rád, a když se jim exekuce vymkla z rukou a nedokázali
ukončit život zločince podle představ přihlížejícího davu, mnohdy se tito nešikovní kati
sami stali oběťmi smrtícího lynče – např. dav za „nechutné představení“ kata ukamenoval.
Nepodařené výkony popravčích se údajně vyskytly v řadě míst. Např. „plzeňský kat Jan,
jenž byl vyslán k popravě do Klatov, dopadl v roce 1557 špatně. Muže, který měl být
popraven za zlodějství, nedoťal a na kůži hlava zavisla. Kat zděšený hrůzou, že jej za to dav
zlynčuje, se pokusil utéci. Marně - vzrušeni krví a rozzuřeni nad jeho nešikovností jej lidé
na místě ubili - ukamenovali“.
Nebo se stalo za dávných časů v Bzenci. „Lotr poklekl a kat vytáhl z pochvy meč. Dav
se utišil, ocel se zablýskla – však co se nestalo? Chyba. Hlava neupadla rázem, nýbrž kat
zaťal lotrovi jen do ramene. Chtěl se ihned opraviti, ale už bylo pozdě. Propukla všeobecná
bouře; co kdo držel, nebo popadl, kamení, klacky… tím po katovi házel. Od té chvíle dle
podivného zbytku středověkého práva byl zločinec svoboden. Lidé jej opatřili a vezli zpět
do města. Kat prchal jako líticemi štván podél „starých potoků“ k Olšovci a pak směrem
k Veselí. Pronásledovatelé v patách za ním. Za Olšovcem v polích jej kdosi kamenem hrubě
zasáhl, že klesl na zem. Vzteklý dav jej na tom místě utloukl, jámu vykopal a mrtvé tělo do
ní pochoval.“
Také v Jemnici podle pověsti lidé ukamenovali kata, kterému se nepodařilo oběsit
odsouzence. Pověst má dvě verze, které se neliší osobou odsouzence, ale katem a důvodem
jeho ukamenování.
Podle Josefa Stanislava Menšíka se to stalo „mladému nezkušenému katovi, který měl
na odsouzeném mladíku první zkoušku své umělosti vykonati“. Menšík píše: „Holomci
mladíka chopili, provaz na krk upevnili a jej na šibenici vytáhli. Kat počal mladíkovi vaz
lámati, ale nechtělo se mu to nikterak podařit. Lid shromážděný se chvíli na kata díval,
když pak neobyčejně dlouho trvalo, počal bručeti, a když konečně kat celý zpocený svůj
mistrovský kus na odsouzenci dokázati nemohl, jal se na něj kamením házeti“.
Podle jiné verze šlo o zkušeného kata, „který si vzpomněl na svoji nešťastnou lásku, kvůli
které dělal toto řemeslo, a přislíbil dívce odsouzeného, Aničce, že jejího milého nepopraví,
a to i za případnou cenu svého života“. Kat věděl, že podle „podivného zvykového práva“
byla exekuce chápána také jako boží soud, a pokud se popravčímu nepodařilo odsouzence
zbavit života „čistě“, bylo to považováno za signál, že si Bůh jeho smrt nepřeje. V té době se
prý věřilo, že pokud se s oběšencem utrhla oprátka, odsouzený je nevinný. V takovém případě
se poprava nesměla opakovat a odsouzenec byl volný, dokonce s požehnáním Boha“. To
samé „právo“ však také říkalo, že všichni ti, co byli takové popravě přítomni, mají právo
kata usmrtit. Také v Jemnici se to mělo stát. Podle pověsti se to událo následovně.

26 / Jemnické listy / říjen 2021