Page 32 - Chytrý zpravodaj - Jemnice prosinec 2021
P. 32

v roce 1877, druhorozený Alfons v roce 1883
                                         a Alexander v roce 1890.
                                            Markrabě  Alexander  Pallavicini  většinu
                                         roku  pobýval  ve  Vídni.  Byl  uznávanou
                                         osobností  mezi  literáty  a  umělci  v  Rakousku,
                                         a zejména ve Vídni. Proslul svou dobročinností
                                         a jako podporovatel vědy a umění. Po mnoho let
                                         zastával pozici prezidenta Severní dráhy císaře
                                         Ferdinanda. Jeho manželka si naopak oblíbila
                                         Jemnici a na zdejším zámku s dětmi pobývala
                                         od časného jara do pozdního podzimu.
                                            Čas rychle utíkal a synové dospěli. Tragická
                                         nehoda  prvorozeného  syna  Karla,  který
                                         15. ledna 1900 zahynul při lovu na lišku v Anglii
                                         po pádu z koně, úplně změnila život hraběnky.
                                         S manželem se často dostávala do sporů a hádek,
                                         a  to  i  před  služebnictvem.  Ten  proto  z  domu
                                         „utíkal  do  lesa“.  Říká  se,  že  důvodem  jeho
                                         útěků  nebyly  jen  hádky  s  manželkou  a  láska
                                         k přírodě, ale také mladá hajná, která „pro jeho
       novomanželé Alexander a Irma      trápení  měla  více  pochopení  a  dokázala  ho
       Pallavicini                       i utěšit“. A tak k trápení hraběnky kvůli smrti
                                         syna  přibyla  žárlivost  na  mladou  a  krásnou
                                         hajnou.
          Horší bylo, že si o svém bolu neměla s kým popovídat. Služebné, ale ani ženy z Podolí
       či města nerozuměly jejímu trápení pro ztrátu syna. Skoro každá z nich přišla o dítě, spíš
       o více dětí, a každá z nich jejich smrt brala jako součást života. Mezi služebnými byla jedna,
       kterou postihl podobný osud. Ta jí vyprávěla o kořenářce Špajglové. Hraběnka se zprvu
       vzpírala, byť jen myšlenkou, setkat se s ní. Netrvalo to dlouho. Pak po služebné vzkázala,
       že by se s kořenářkou ráda sešla. To se i stalo.
          Zda  bába  Irmu  léčila  bylinami  nebo  si  „jen  povídaly“,  věděly  jen  ony.  Po  několika
       návštěvách se chování hraběnky vůči manželovi výrazně změnilo. Již to nabyla ta uslzená
       hraběnka. Také zlost z tváře manžela zmizela. Po čase přestaly hádky a manželé se spolu
       častěji ukazovali na veřejnosti. Markrabě omezil a pak úplně přestal navštěvovat krásnou
       hajnou. Všechny tyto změny lidé přičítali kořenářce. Byli přesvědčeni, že hraběnce dala
       škapulíř s kouzelnými bylinami, který ovlivňoval její i manželovo chování. Hraběnka na
       Špajglovou  nezapomněla.  Čas  od  času  ji  pozvala  na  zámek  a  nikdy  od  ní  neodcházela
       s prázdnou.
          Ze změny chování manželského páru měla užitek i Jemnice. Např. markrabě nechal
       nedaleko od města postavit rodinnou hrobku, stavba začala v roce 1902 a hotova byla o dva
       roky  později. Tam  byl  pohřben  syn  Karel  a  z Vídně  převezeny  ostatky Alexandrových
       rodičů. Později v ní byl pohřben i on sám a jeho manželka. V blízkosti kostela sv. Víta dala
       Irma postavit dětskou opatrovnu, kterou pojmenovala Karolineum podle jména svého syna
       32 / Jemnické listy / prosinec 2021
   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37