Page 11 - Chytrý zpravodaj - Koryčany 2 2021

ŽIJE TU S NÁMI: Os o b n o s t
Osobnost
Fred Dolínek

a pokračovali v tom, co jsme dělali vždycky –
akce pro děti, výlety, tábory, školy v přírodě.
To živí naše koně dodnes.

A kdy jste si koupili prvního koně?
No, na můj vkus dost pozdě. Bylo mi 42
a koupil jsem si polokrevného angloraba
ve Veselí nad Moravou. Ale problém byl, jak
ho dostat z Veselí do Koryčan. Přepravníky
na koně nebyly běžné, tak jsem ho vedl z Ve-
selí do Koryčan pěšky. Pak jsem se zamilo-
val do indiánských koní plemene appaloossa.
Foto: Tereza Volná První kobylku jsem si přivezl z Čech, ale nej-
víc vzpomínám na svého životního koně hřeb-
Co tě přivedlo ke koním? stihových plnokrevníků, ale k dostihům jsem ce Bryans Lysi Bar, appaloosáka, se kterým
Romantika a láska ke zvířatům a přírodě. se nedostal. Odešel jsem, než jsem mohl li- jsem prožil patnáct let. Byl to sice hřebec,
cenci využít. ale se zlatou povahou. Jezdil jsem s ním zá-
Ovlivnil tvůj vztah ke koním také volbu učeb- Co jsi dělal po vyučení? vody, ale také hodně do přírody. Nebál jsem
ního oboru? Nastoupil jsem do hřebčína Napajedla, pak se s ním jet bivakovat do hor, kde byl uvá-
Ano, vyučil jsem se v Kladrubech nad Labem jsem vyráběl pneumatiky v tehdejším Ru- zaný společně s valachy i klisnami. No a tak
– obor chovatel koní. Byly to pro mě roky po- dém říjnu Otrokovice. Po vojně jsem se vrá- to šlo dál, když Bryans – Brajemin – ode-
učení pro celý život. Nikdo se s námi nemalo- til do Koryčan a nastoupil jsem v tehdejším šel do koňského nebe, pořídil jsem si dalšího
val. Zjistili jsme, že u koní se musí makat, ale UP Koryčany. Tam jsem pracoval až do roku appaloosáka – valacha, kterého jezdím do-
stálo to za to. Prošli jsme celý hřebčín od po- 1991 nebo 1992. V roce 1991 jsme založili dnes, a teď nově mám ve výcviku mladého,
rodny, přes stáj mladých neobsednutých koní Hipocentrum a pak jsem už byl OSVČ a věno- ani ne tříletého appa hřebce, který by měl
– remont. Naučili jsme se zapřahat kočárové val jsem se koním. nahradit Brajemina v chovu. Je to pro mě ob-
koně, praxi jsme měli na hříbárně i v dostiho- rovská výzva. Hřebec je přece jenom hřebec
vé stáji v Kolesách, chodili jsme i do kravína. Jak tě napadlo založit vlastní stáj? a výchova musí být stoprocentní, aby byl spo-
Prostě všechno, včetně dojení krav. Vedli jsme s manželkou jezdecký a voltižní lehlivý. V mém věku je to výzva o to větší. Tak
oddíl při JZD Koryčany. V roce 1989 a 1990 se těším, až budeme obsedat…
Měl jsi nějaké pády? to bylo dost náročné, nikdo nevěděl, jestli
No jasně. Říká se: „Kdo nepadá, není jezdec!“ oddíl bude pokračovat, všechno se měnilo, A co chov, rodí se na Hipu hříbata?
Vždycky jsem si vedl statistiku pádů, na učili- tak Stela přišla s návrhem a měla tu odva- Původně jsme se chovu koní věnovali hodně,
šti jsem spadl za dva roky dvanáctkrát. Vzpo- hu, založit vlastní stáj. Začátky byly chaotic- odchovali jsme desítky hříbat jejichž otcem
mínám, že jednou na jízdárně třikrát za vý- ké a složité. Pořídili jsme si dohromady s pa- byl Bryans Lysi Bar, některé jsme prodali,
cvikovou hodinu. Nikdo se nás neptal, jestli nem Milkinem, Milošem Novákem a Markem jiná tu zůstala. Když odešel Brajemin, připou-
nás něco bolí… Museli jsme naskočit, ano Mokrým, kteří nám hodně pomohli, asi se- štěli jsme jinde. Téměř každý rok se narodí
naskočit ze země, ne nasednout s pomocí dmdesát krav a „rozjeli“ kravín v Blišicích. na Hipu nějaké hříbě. Tak se nám počet koní
třmenů nebo stoličky, naskočit a pokračovat Vrhli jsme se do toho po hlavě, Stela dělala radostně rozrostl na třicet. Staří koně ale do-
ve výcviku. tehdy ředitelku ZŠ, o kravách věděla možná žívají, proto jsme se rozhodli koupit nového
jen to, jak vypadají…. Já jsem byl ještě v Ko- hřebce a obnovit stádo mladými koňmi. Je to
Co dostihy, zajímalo tě to? ryně. Hrůza. Krávy měly živit koně. Koupili běh na dlouho trať. Připuštění, jedenáct mě-
Když jsem byl v učilišti v Kladrubech, dostal jsme od města starý objekt – kravín patřící síců březosti klisny, porod, šest měsíců je hří-
jsem se tréninkově na pardubické závodiště kdysi k zámku, a začaly nekonečné opravy. bě u matky, pak ho odstavíme, potom kolem
a mohl v tréninku absolvovat některé pře- Krávy během dvou let zkrachovaly a my má- patnácti měsíců začíná výcvik a kolem třetího
kážky. Nijak mě to neuchválilo. Získal jsem lem taky. Nakonec se nám podařilo všechno roku obsednutí a pak už to jede… Chodí pod
i dostihovou amatérskou licenci, ale nikdy ustát, opravy Hipocentra pokračovaly pomalu sedlo, jezdí na něm zákazníci, děti na tábo-
jsem ji nevyužil. V Napajedlích jsem byl u do- krok za krokem, ale vybudovali jsme zázemí rech.

11