Page 15 - Chytrý Zpravodaj - Brandýsko leden 2021

15 | MĚSTSKÉ LISTY Zámek Brandýs nad Labem Leden
Moje vzpomínky na Panskou zahradu

K historickému pojednání Petra ence bych rád připojil i své vzpo-
mínky z dětství, mládí, středního i pokročilejšího věku. Jde o pamě-
ti dítěte, studenta, otce a mladého padesátníka.

Jako dítě chystající se do školy se mi docela zapomněli. Z čista jasna se nad
v hlavě promítá film, kde jezdím na námi objevil stín, kterým nebyl nikdo
onom jedinečném nezapomenutel- jiný než naše třídní profesorka
ném kolotoči. Rotuje strašně rychle Jaroslava Stryalová. Její ústa nás po- Foto z archivu Jany Saiverové.
a nikdo ho nemůže zastavit, díky to- častovala ne zrovna přívětivými slovy
mu se mi točila hlava i celý svět. O ně- a trestem pro nás bylo vypracování a velká láska. Domů jsme šli přes takž napěchoval, ale když chtěl opus-
kolik let později jsem v aleji sbíral slohové práce na téma „Závod míru“. Panskou právě v momentě, kdy začala tit sedačku, vůbec to nešlo, a tak se dal
kaštany, aby naše třída zvítězila v je- Naštěstí to byl v té době ještě shovíva- jedna z prvních jarních bouřek. Bylo do breku. Až obrovské úsilí nás obou,
jich sběru, hrál fotbal a střílel na koš vý trest. Paní profesorka mariáš uzná- teplo, lípy nádherně voněly a my byli a ještě kolemjdoucí asistence, nako-
na malém hřišťátku vedle kolotoče. vala a sama ho dokonce hrála, kdo by krásně promočení. To, co se odehrálo nec zapůsobily a syn se bez úhony
Když jsme měli na prvním stupni to do takové persony řekl. potom se nehodí na stránky ML, ale a zranění dostal z houpačky na svobo-
„odpoledku“, tak jsme pauzu společ- I v dalším vzpomínání hraje důleži- byla to příjemná chvilka mého života. du. Byla to velká úleva.
ně se spolužáky trávili ve spodní trav- tou roli profesorka Stryalová, i když Když mi bylo třicet, narodil se mi Postupně mi přibývaly roky a kila,
naté části zámecké zahrady, kde jsme v trochu jiné pozici. Na konci druhého syn Filip a často jsem chodil s kočár- stal jsem se zastupitelem a do Panské
buď hráli fotbal nebo se snažili pro- ročníku jsem se bláznivě zamiloval do kem na procházku do Panské, kde chodím oddávat či k památníku po-
niknout do podzemních chodeb. její dcery Markéty. Byla to krásná stu- bylo moc hezky a příjemně. A to až do klonit se obětem obou válečných kon-
Chtěli jsme objevit chodbu mířící na dentská láska. Často jsme spolu za- doby, než syn povyrostl. Při jedné fliktů nebo mířím kaštanovou alejí na
Pražský hrad, ale již po několika kro- bloudili do Panské zahrady a její z našich společných vycházek jsem kulturní zámecké akce. No řekněte
cích jsme se šíleně báli, protože tam mamce jsme říkali, že mě Markéta jde chtěl Filipa zabavit a zavřel jsem ho sami, může Panskou zahradu někdo
byla tma jako v pytli. doučovat matematiku. Sešit jsme ob- do houpačky hned vedle vstupní brá- milovat více než já?
Další vzpomínky sahají do druhého čas vytáhli, s nějakým úkolem mi mo- ny. Do houpačky jsem ho ještě jakž Petr Čeněk
stupně 3. ZŠ /dnešní ZŠ Palachova/, je láska pomohla. Jako stůl i židle nám
když jsme s učitelem tělocviku běhali posloužily zahradní balustrády.
přilehlou zámeckou roklí. O něco poz- Matematika však zas tak velká zábava Omluva talentované malířce
ději jsme se mučili v dolní části zahra- nebyla, a tak jsme většinou končili Autorkou tohoto obrázku, který jsme otiskli také v prosincových Městských
dy při zdolávání vytrvalecké tříkilo- u realizace veršů prokletého básníka listech, je Kristýna Mňuková ze ZŠ Na Výsluní (nikoli Marek Pech, jak bylo
metrové trati. Bylo to přesně devět J. A. Rimbauda. Polibek popisoval nesprávně uvedeno). Talentované malířce se za nedopatření velice omlou-
spodních kol po obvodu zahrady, kde „jak malé zvířátko, jež po rtech leze váme.
tehdy chrlily vodu zahradní fontány. hravě“. A když se v červnu nádherně Redakce
Jako basketbalista jsem byl na tom rozvoněly lípy, snad jsem i zaslechl ve
fyzicky docela dobře, a tak jsem běhal stromech šustit gymnaziální stříbrný
tříkilometrovou distanc v čase kolem vítr.
deseti minut. Ovšem některým mým
spolužákům fyzická kondice hodně láska Mezi kapkaMi deŠtě
chyběla a po doběhnutí často leželi Ještě jeden basketbalový memoár na
pod stromy a museli si vyprázdnit ža- Panskou nosím v hlavě jako gymna-
ludek. Druhý den byli většinou v tříd- zista. Ve třetím ročníku jsem už hrál
ní knize zapsáni jako nepřítomní. za muže Brandýsa. Na jaře, hlavně
Mnohem více si má hlava vybavuje v máji, jsem se často kochal nádher-
Panskou zahradu v období mého stu- ným pohledem na rozkvetlou zelenou
dia na brandýském gymnáziu. plochu z prosklené stěny haly PFUK,
V paměti mi utkvělo jedno květnové kde muži trénovali. Většinou už byl
odpoledne, když jsme povinně museli konec sezóny, a tak měla příroda pa-
mávat cyklistickému Závodu míru radoxně přednost před basketbalem.
z ochozu Olbrachtovy ulice. Čekání Po jednom tréninku na mě čekala
na peloton jsme si krátili hraním ma- moje vysokoškolská basketbalová lás-
riáše na lavičce u kolotoče. Do karet ka Lenka, blondýna s krásnými dlou-
jsme se zabrali tak, že jsme na cyklisty hými vlasy, pro mě to byla Zlatovláska