Page 14 - Chytrý zpravodaj - Brandýs nad Labem - Stará Boleslav 05/2022

14 | MĚSTSKÉ LISTY Ukrajinská válka KVĚTEN

Zápisky Svietlany Markovske - ukrajinské bioložky z Mariupolu,
která se svou maminkou a dětmi našla azyl v Brandýse nad Labem
Podivuhodný příběh mateřské lásky, víry a naděje

Tady, v České republice, kde se právě jaro ujímá své vlády, kde bě pro všechny tak cenné po chladnu, nepřetržitém obstřelování a bombar-
jasně svítí a hřeje slunce a kvetou stromy, je těžké představit si, které zažili při náletech v úkrytech, dování byla přerušena dodávka světla,
že o 2000 kilometrů dál zuří válka. teplo, ubytování, věci denní potřeby, vody, tepla, jsem zatelefonovala všem
potraviny a především lidskost. S pří- svým dětem a řekla: „Děj se, co děj,
během jedné takové rodiny vás hned zachraňte své děti!“ To bylo poslední,
seznámím: co jsem stačila říci za nejbližší tři týd-
PŘÍBĚH NINY BICENKO ny. Pak už jsem neměla žádné spojení,
A JEJÍ RODINY zůstali jsme v izolaci. Mé děti nevěděly
Ve středu 30. března přijela do našeho nic o našem osudu nekonečných
města žena přímo z epicentra váleč- 21 dní…
ných událostí, z bombardovaného Nechci mluvit o tom, co jsme za tuto
Mariupolu, s modlitbou na rtech, s ví- dobu prožili. Chci jenom říci, že v tuto
rou a nadějí, matka – hrdinka, Nina chvíli se v lidech, kteří zůstali, projevilo
Bicenko. to nejlepší a lidské, žili jsme jako jedna
Nina se narodila v roce 1947, celý rodina, v době bombardování seděli
svůj život prožila v Doněcké oblasti ve pospolu ve studeném sklepě, společně
městě Mariupol. Se svým milovaným připravovali jídlo, rozdělávali oheň
manželem prožila 42 let, stali se rodiči z posbíraných větviček, dělili se o po-
pěti dětí, které vzorně vychovali. traviny, společně nosili vodu z řeky,
Všechny děti mají lékařské vzdělání, společně pochovávali zemřelé…Vím, že
tři dcery jsou lékařky, oba synové zub- nikdy zapomenu na tuto nejstrašnější
ní technici. Děti dospěly a založily své dobu svého života. Možná, že někoho
rodiny, Nina má osm vnoučat. Velká, se válka dotkla jenom okrajově, ale
Svietlana Markovska pomáhla v brandýském Sportcentru organizovat sbírku jarního ob- soudržná rodina! Smutek přišel v ro- mezi obyvateli Mariupolu zasáhla pří-
lečení pro uprchlíky. ce 2015, kdy odešla hlava rodiny, mi- mo každou rodinu.
lovaný manžel a otec. Bolest ze ztráty Náš dům nebyl tehdy ještě poškoze-
Ve čtvrtek 24. února 2022 v 5:20 ráno podporovali ekonomiku země, zaklá- navždy zůstane v jejím srdci. Myslela ný. Topení ale už nefungovalo a při
vzbudily Ukrajince v Kyjevě, dali rodiny, vychovávali děti, vylepšo- si, že má nejhorší už za sebou, ale venkovní teplotě až -12˚C bylo v bytě
Charkově, Dnipru, Mariupolu vali svá města, snili, milovali, tvořili, přišlo ráno 24. února… kolem 4˚C. Už jsme neměli sílu chodit
a Oděse strašné zvuky explodujících žili jsme v míru a nebylo třeba nás „Pracuji v obchodní společnosti, žili do sklepa, a tak jsme spali doma oble-
bomb, a tak ve 21. století v civilizova- před nikým zachraňovat, žádní nacio- jsme družně a svorně, plnili všechny čeni a zachumláni, ale stejně jsme se
ném světě začala v plném rozsahu vál- nalisté u nás nebyli! své povinnosti, poctivě si vydělávali,“ klepali zimou. Ještě dlouho potom jsem
ka. Rusko napadlo Ukrajinu. Stalo se vypráví Nina. „Čtyřiadvacátého února se nemohla zahřát,“ pousměje se Nina
to, co si nikdo nedokázal představit JAKO BY RUSKO VIDĚLO po bombardování východního okresu a stírá slzy, které jí vyhrkly.
ani v tom nejhorším snu. To, v co ni- VÍCE NEŽ MY Mariupolu, kdy vedení odvolalo práci „Když padal sníh, sbírali jsme jej
kdo z nás nevěřil. A tyto děsivé výbu- Najednou se stalo to, čemu jsme my po dobu mimořádného nařízení, jsme a vařili, taky jsme nosili vodu z řeky, ale
chy do dnešních dnů neustaly. nikdy nevěřili, to, nad čím by dnes ještě doufali, že to všechno skončí bě- bylo nebezpečné ji pít… bez možnosti
Z povrchu zemského byla téměř hořce zaplakali naši dědové, kteří ru- hem dvou až tří dnů, že konflikt bude se umýt, bez léků. Bombardování zesi-
smazána města Mariupol, Buča, ku v ruce, bok po boku bojovali spo- vyřešen diplomatickou cestou. Všichni lovalo, byli jsme odříznuti od informa-
Irpiň, Charkov. Zničeny a zmařeny lečně proti fašismu v době Velké vlas- chápali, že je zle, ale ještě si neuvědo- cí, televize, internetu, prostě jsme vidě-
byly nejen vojenské objekty, ale i obyt- tenecké války. Nastala válka mezi movali rozsah konfliktu, obchody, lé- li jenom to na vlastní oči a slyšeli rake-
né domy, nemocnice, školky, školy, kdysi bratrskými národy… kárny i banky byly otevřené, i když tometné grady, výbuchy raket a bomb,
komunikace (vodovodní potrubí, ply- Mnozí naši muži vzali zbraň do ru- s velkými frontami. Když 1. března po dunění letadel, každý den jsme se mod-
novody, elektrické vedení) a přede- kou, aby zachránili svoji zemi a své
vším statisíce lidských životů. domovy. Mnohé ženy vzaly to nejdraž-
Určitě vás zajímá otázka, co bylo ší, co mají – své děti, aby zachránily
důvodem k rozpoutání války, zda jejich životy před výbuchy přinášející-
u nás byli nacionalisté, zda byly něja- mi smrt. Byly donuceny k útěku, ze-
ké jazykové problémy. Mnozí lidé jména z těch měst, kde válka stačila
v Rusku se domnívají, že nám přiná- předvést své zlověstné vyceněné zuby.
šejí takzvaný „ruský mír“, že po tom, Někdo odjel do vzdálenějších koutů
co byla v roce 2014 Ruskem okupo- Ukrajiny, někdo si plně uvědomoval
vána území Doněcké a Luhanské ob- vážnost nebezpečné situace na celé
lasti a Krym, bylo zapotřebí nás za- Ukrajině a zvolil delší cestu do zahra-
chránit. Tím spíše, že se Ukrajina ničí.
zaměřovala na evropskou integraci, Dnes jsou v celé České republice
a to Rusko nemohlo v žádném přípa- „otevřeny dveře“ pro všechny
dě připustit. Ukrajince, kteří jsou v tísni a potřebu-
My z Ukrajiny vám můžeme přesně jí ochranu, střechu nad hlavou, teplo
říci, že mluvíme jak rusky, tak i ukra- a péči. V Brandýse nad Labem nyní
jinsky. Prakticky celá východní pobývají Ukrajinci z měst Mariupol,
Ukrajina mluvila rusky, to nikdy nebyl Charkov, Kyjev, Záporoží, Oděsa
v naší zemi problém. Žili jsme poklid- a dalších. Městský úřad poskytuje po-
ným životem, pracovali, obchodovali, moc každé rodině a to, co je v této do- Rodina Svietlany Markovske v Mariupolu.