Page 9 - Chytrý zpravodaj - Vítkov 02 2022

Začátek 19. století

Na samotném začátku 19. století se ve městě úspěšně rozvíjelo
soukenictví. Zdlouhavé válečné konflikty v té době vyvolaly
dlouhodobou poptávku po suknu a na této vlně se vezli i vítkovští
soukeníci, kteří představovali nejrozšířenější živnost ve městě.
Zlom nastal v roce 1815 - do popředí se dralo tkalcovství. V čem byl
vlastně rozdíl? Materiálem pro výrobu sukna byla ovčí vlněná příze.
Postup tkaní sukna se technicky příliš nelišil od tkaní jiných látek, ale
používal se mohutnější a širší tkalcovský stav. Po utkání se sukno
pralo, máchalo, sušilo a valchovalo. Následovalo sestřižení chloupků
na stejnou délku a povrch zůstal ve výsledku plstnatý. Použití –
historické kroje, uniformy a kulečníkové sukno. Na rozdíl od toho
tkadlec používá při výrobě látky jednoduchou, nebo skanou přízi. To
znamená, že výchozí materiál je bavlna, len, hedvábí, vlna a jejich
různé kombinace.Tkacích technik je mnoho a technologický proces je
jednodušší než u sukna. Tkaniny se označují podle svých vlastností,
nebo tradičními názvy, např. brokát, manšestr, popelín, tvíd, damašek
atd. Řemeslníci příbuzných oborů se sdružovali do cechů, které hájily
práva a zájmy svých členů. Dohlížely na jakost a cenu výrobků,
na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Jejich
činnost začala být v 19. století pro členy svazující, neboť bránily
konkurenčnímu prostředí, obchodu a technologickému rozvoji.
V Rakouském císařství byly v roce 1859 cechy zrušeny a byl zaveden
obchodní zákoník. V roce 1853 jsou ve Vítkově konkrétně jmenovány
následující cechy: tkalcovský, soukenický, krejčovský, ševcovský,
řeznický a smíšený. Tkalcovský cech nebyl jenom největší, ale také
nejmajetnější. Patřil mu „Cechovní dům – Weberzunfthaus“ číslo
popisné 13 a v prostoru „Mlýnské trati – Mühlenriede“ vlastnil pole,
louky a pastviny o rozloze 13 Joch (1 plošné jitro – 5 755 m ) a 1510
2
Quadratklastern (1 čtverečný sáh – 3,6 m ). Cech tak vlastnil větší
2
množství pozemků než samotné město. Představitelé každého cechu
byli podle ustanovení představitelů města povinni při průvodu „ Božího
těla“ po městě nést cechovní prapor. Tato čest připadla nejčastěji
nejmladším členům. Stejně tak se prapory nesly v čele procesí do
poutního místa Stará Voda u Libavé.
Pod názvem „Slezské domácí režné plátno – schlesische
Hausleinwand“ si vítkovské výrobky vydobyly uznání a prodejní
úspěchy v již jmenovaném Brně a také v Haliči. V popisu Opavského
kraje z roku 1814 od Mükusche je zmiňována velmi dobrá kvalita
místního sukna. Pokud by bylo „čistější a bělejší“, patřilo by k nejlepším
na trhu. I tak se vítkovští soukeníci těšili všude znamenité pověsti!
Roku 1836 započal zřízením přádelny – Spinnfabrik s industrializací
města Leopold Fasshold. Rok co rok se zvyšovala produktivita
podniku. Za sedm let se převážně ruční práce zmodernizovala na
strojovou výrobu a 1860 roční produkce dosahovala 20 000 rolí
plátna. Odbytištěm bylo stále Brno, ale především měli zájem židovští
obchodníci z Haliče. Porovnání produkce látek a výrobků z ovčí vlny
Od roku 1820 se brněnských trhů pravidelně zúčastňovali dva až mezi Vítkovem, Odrami a Bílovcem z roku 1845 nevyznívá pro naše
tři tkalcovští mistři z města. Ročně tam prodali okolo 2000 kusů město příliš optimisticky, ale dynamický rozvoj měl náš region teprve
plátna. Tyto úspěchy působily jako roznětka tkalcovského boomu před sebou - viz tabulka.
a toto řemeslo zaujímalo co do počtu živností první místo. Faustin Ens
uvádí, že v roce 1835 ve Vítkově provozovalo živnost 38 tkalcovských
mistrů a v oboru pracovalo dalších 130 dělníků, takže výroba látek Rok 1845 role látky délka hodnota
byla hlavní obživou místních obyvatel. VÍTKOV 2 000 ks 30 loktů 80 000 zlatých
Ovšem ve městě byla zastoupena všechna možná řemesla. V Horní
Vsi hospodařilo 34 sedláků a 40 domkářů. Obyvatelé Dolní Vsi si ODRY 11 000 ks 20 loktů 330 000 zlatých
na živobytí vydělávali zemědělstvím. Kromě zmiňovaných soukeníků
a tkalců provozovali svou živnost ševci, řezníci, pekaři, cukráři, střihači BÍLOVEC 21 000 ks 30 loktů 1 000 000 zlatých
látek, krejčí, kloboučník, rukavičkář, punčochář, kožešník, tesaři,
sklenář, stolař, brusič, zámečník, kovář, cihlář, hrnčíř, mydlář, mlynář, 1 vídeňský loket - 77,8 cm
barvíř, jirchář - bělokožešník, koželuh, sedlář, kolář, provazník, puškař Pavel Kučerka
atd. Obchodem se zabývali kramáři a obchodníci s potravinami.
Mistr zednický se jmenoval Thomas Paller a mistr tesařský Anton Zdroje:
Herzmansky. Josef Ullrich, Geschichte der Stadt Wigstadtl. Str. 289 - 292
Wikipedie.cz