Page 8 - Chytrý zpravodaj - Vítkov listopad 2021

Strom života

Většina lidí se snaží strávit závěr života v domácím prostředí, ovšem S Martinem jsme se setkali asi třikrát a byla to pro mne nezapome-
jen málokomu je to dopřáno. Změnit se to snaží tým našeho mobil- nutelná setkání. Mluvili jsme o tom, co je v životě důležité, jak rád by
ního hospice. začal žít nový život s Janičkou a co by ještě rád stihl, i když věděl,
Do Vítkova a přilehlých obcí dojíždíme za pacienty, kteří potřebují že už nestihne.
hospicovou pomoc. Když jsem přijela ve čtvrtek v podvečer, týden po přijetí do našeho
mobilního hospice, bylo mi na první pohled jasné, že Martinův čas
se naplnil. Protože mě Martin od počátku prosil o to, abych s ním
mluvila otevřeně a nic neskrývala, řekla jsem mu, že podle mých
zkušeností mu zbývá jen pár hodin nebo dní. Řekl jen: „Tak už…“
Před pár dny mi sdělil přání oženit se s Janičkou. Otevřel oči, které
měl už únavou většinou zavřené, a s úsměvem na tváři potvrdil své
přání. Šla jsem na zahradu za jeho přítelkyní Janou a zeptala se jí,
co na to říká. Těšila se na ten okamžik stejně jako Martin, ale měla
trošku pochybnosti, zda je takového kroku Martin ještě schopen…
A pak se roztočil dvouhodinový kolotoč. Nejprve sehnat paní sta-
rostku (je na pohřbu…, už tam není…, odešla ke včelínu…, kde je
včelín? někde v lese…, hodinová rallye po přilehlých kopcích a lou-
kách…, hurá, našla jsem paní starostku). Za druhé sehnat matrikář-
ku… z města…, obec nemá svoji. Zjistit, kde bydlí, zajet k ní, vysvět-
lit jí naléhavost a výjimečnost situace, odvézt ji na úřad…, přivézt na
místo obřadu…, sehnat fotografa, na prstýnky posloužilo luční kvítí,
které se dá splést, sehnat svědky…, to budou zaměstnanci hospi-
ce…, pomoci uvázat svatebnímu otci kravatu…, obléknout ženicha
do oblíbené košile… a za zvuků písní Jarka Nohavici se mohlo začít.
Pár milých vět paní starostky a už je tady otázka, zda si berete zde
přítomnou snoubenku dobrovolně… Martin zvedá hlavu, narovnává
celé tělo, aby tomuto okamžiku dodal na důstojnosti, podívá se na
V polovině října nás navštívili představitelé města Vítkova - starosta Janu a hlasitě řekne: „ANO!“…, stejně tak nevěsta…, prstýnky…,
pan Ing. Pavel Smolka a místostarosta pan Mgr. Martin Šrubař. první polibek a Nohavica zpívá dál, jako by se nic nestalo. Otevírá-
Seznámili se s provozem hospice, činností ve zdravotních a soci- me nealko šampaňské a povídáme si.
álních službách a poradenstvím, které hospic poskytuje především Loučíme se se všemi, Martin dostává od zdravotníka svoji večerní
v domácím prostředí za součinnosti rodiny. Služby poskytujeme analgetickou injekci a s úsměvem na tváři usíná po boku teď už své
v kterémkoliv čase, o sobotách, nedělích, svátcích… manželky Jany.
Jsme tu pro všechny, kteří chtějí zůstat doma ve svém, se svými Následující ráno přijíždí zdravotník Lukáš s ranní infuzí… Já přijíž-
blízkými. dím po desáté hodině s krabicí domácích svatebních koláčků, ukážu
Nebojte se na nás obrátit, nebudete na to sami, pomůžeme vám. je ženichovi s poznámkou, že bez nich by to nebyla pořádná svatba,
pouštím Jarka Nohavicu a odcházím s manželkou vařit čaj a kávu,
Ladislav Blahuta tatínek sedí u Martina… Začíná těžce dýchat, jsme u něj všichni,
Strom života Janička mu šeptá do ucha to, co mu ještě potřebuje říct, od nás ví,
tel. 533 038 016 že sluch je poslední smysl, který odchází dlouhých nebo krátkých
20 minut. A Martin odchází na druhý břeh… Snad šťastný, že si stihl
Janička a Martin splnit svůj poslední velký sen… A určitě jich tady nechal ještě hodně
nesplněných.
Když jsem počátkem června poprvé navštívila v rámci psychotera- Sedíme na posteli kolem nedýchajícího Martina, tatínek i Jana plá-
peutické podpory našeho pacienta Martina, netušila jsem ani já, ani čou, ale po chvíli přichází úleva ve smutku, že Martinovi skončilo
on, jak důležité okamžiky jeho života spolu prožijeme. utrpení způsobené nemocí, a hlavně velký vděk za to, že Martin
Martin, 45 let, byl propuštěn domů z nemocnice s tím, že mu zbývá mohl poslední týdny strávit doma ve své posteli, na místě, které měl
několik týdnů života. Málokdy se setkáte s člověkem, který svoji pro- tolik rád, a hlavně mezi těmi, které měl tak rád a oni měli rádi jeho.
gnózu přijme s tak neobyčejnou pokorou. Po čtrnácti dnech se scházíme u Martina na terase, jen nejbližší
Nechtělo se mu odejít, ale jak sám říkal, osud nepřemůžeme. Začali rodina a pár přátel. Kopeme na zahradě mělkou jámu v místě, od-
jsme si povídat o tom, co by ještě chtěl v čase, který mu zbývá, kud je nádherný výhled a do ní postupně všichni vsypáváme popel
prožít… Neměl už žádná velká přání ani cíle, říkal, že co potřeboval, z Martinovy urny. Poté dovnitř vkládáme stromek ginkgo-biloba, to
to si zařídil, a že čas, který mu zbývá, chce prožít v klidu a doma se vše za doprovodu Nohavicových písní… Nejbližší vkládají ke koře-
svou přítelkyní Janičkou. Potom se mi svěřil, že na červenec naplá- nům vzpomínky na Martina, děti obrázky, autíčko… a zasypáváme
novali malou svatbu, jíž by se chtěl dožít. kořeny, které brzy prorostou hlínou. Posedáváme kolem stromu na
Protože jsem věděla, že jeho stav se rychle zhoršuje, řekla jsem trávě a začíná vzpomínání na Martina - jak s bráchou řádili, když byli
mu, že v té době už na svatbu nebude mít sílu a ať s přítelkyní zváží malí, jak dováděl se synovcem, jak kreslil vzkazy na skicák s Ond-
dřívější termín, pokud si svatbu chtějí užít podle svých představ. rou, jak s Janičkou cestovali a co ještě plánovali. Celé odpoledne je
Byl vděčný za to, že jsem s ním hovořila já i mí kolegové z týmu mo- plné láskyplných vzpomínek, vděčnosti a pokory.
bilního hospice otevřeně. Vnímal ohromné ulehčení oproti nemocni- Protože se rodíme a žijeme a umíráme a každý z nás má jen určitý
ci, kde všichni mluvili v náznacích, jako by ho nechtěli zranit, ale cítil, vyměřený čas, je jen na nás, jak ho využijeme.
že oni vědí… Požádal mě o to, abych pravý stav věcí - tedy to, že Díky, že jsem mohla jít malou chvíli s Martinem na jeho poslední
jeho čas je už velmi krátký, sdělila jeho tatínkovi, se kterým bydlel ve cestě. Naučila jsem se mnohému.
společném domě, a příležitostně to také zmínila jeho bratrovi.
Šla jsem za tatínkem ihned. Zaklepala jsem na dveře v druhé části Andrea Radomská
domečku, představila se a požádala ho, zda by si na mě neudělal
chvíli čas. Je smutné sdělovat rodiči, že jeho syn, i když dospělý,
umírá.