Page 7 - Chytrý zpravodaj - Vítkov listopad 2021

Rodina Hrabovských

Po osvobození se okresní město Vítkov začalo pomalu zalidňovat
českým obyvatelstvem. Někteří pobyli jen krátce, ale mnozí tu našli
nový domov a prožili celý svůj další život. Také jejich děti získaly ve
Vítkově pocit domova. První generace už není mezi námi a mezi námi
už není ani část těch obyvatel, kteří ve Vítkově prožili své dětství.
Chtěla bych dnes připomenout v našem seriálu rodinu, která ve
Vítkově zanechala svou stopu.
V oblasti sportu patří na jedno z předních míst rodina Hrabovských.
První tenisový oddíl tvořili příslušníci několika rodin, které tenisu
obětovaly veškerý svůj volný čas. Pan Jiří Hrabovský se po krátké
fotbalové kariéře stal tenistou tělem i duší. Štíhlý, vždy elegantně
oblečený, ale obětavě organizující brigády, každoroční jarní
přípravu kurtů, různá technická vylepšení. Byl vždy zdrojem dobré
nálady, měl suchý anglický humor a jeho průpovídky a citáty patřily
ke společenskému tenisovému životu, kořeněné navíc jemným
ostravským přízvukem. Vychoval několik generací mladých hráčů,
měl trpělivost, uměl to s nimi. Byl součástí vítkovského tenisu, dokud
mu to zdraví dovolovalo.

Hrabovský nabídku přijal a stal se tak vítkovským občanem. V té
době se seznámil se svou budoucí manželkou slečnou Jiřinou. V říjnu
1946 uzavřeli sňatek a v domě v Bezručově ulici prožili společně
celých 57 let. V následujícím roce se rodina rozrostla o dceru Danu
a během dalších let přibyly ještě další dvě děti – syn Jiří a dcera
Zdenka. Pan Hrabovský velmi miloval svou rodinu, stejně jako rodina
milovala jeho. V zaměstnání se měl co ohánět, aby v poválečné době
uživil svou početnou rodinu. Teprve po odchodu bratra Evžena přijal
nabídku na kvalifikovanější, zodpovědnější místo a stal se závodním
mechanikem, navíc si na částečný úvazek přivydělával jako řidič.
Svou práci bral vždy zodpovědně, snažil se vše stoprocentně plnit
a vybudoval si u svých spolupracovníků i podřízených přirozenou
autoritu a respekt. Zajímal se o veřejný život ve Vítkově a byl zejména
aktivním sportovcem a také dlouholetým předsedou tenisového
oddílu. Až do vysokého věku, pokud mu to zdraví dovolovalo, úspěšně
a nezištně vedl tenisový kroužek dětí. Celý svůj pracovní život prožil
v Hedvě, kde zůstal na poloviční úvazek i v důchodu. Bohužel se dožil
i jejího smutného konce, kdy prováděl skartaci celé její mnohaleté
Se souhlasem jeho dcery Zdenky a na základě jejích vzpomínek bych historie. V posledních letech o sebe s manželkou vzájemně pečovali
vás chtěla trochu podrobněji seznámit s jeho životem tak, jak jste ho a žili pro svou rodinu, až Jiří 7. září 2003 v nedožitých 89 letech odešel
možná neznali. do tenisového nebe.
Pan Jiří Hrabovský se narodil na samém konci listopadu 1914 – tedy
v době vypuknutí l. světové války jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho Eva Königová
maminka pocházela z velmi zámožné zemanské rodiny, byla to žena za letopiseckou komisi
vysoce vzdělaná a kultivovaná. Otec byl tak trochu bonviván, uměl
užívat života a díky bohatému věnu manželky postavil v Ostravě-
Bělé velký dům se zahradou a hospodářskými stavbami, především
s kovárnou, kde vyráběl a brousil hospodářské nože a nástroje, měl
dostatek zakázek a firma dobře prosperovala. Maminka starostlivě
pečovala o dům a vzorně udržovanou zahradu. Když bylo Jiřímu deset
let, zemřela maminka i dva sourozenci, zůstalo jen pět bratrů, kteří se
záhy museli starat sami o sebe. Neměli to v době hospodářské krize
30. let jednoduché, ale drželi při sobě, vzájemně si pomáhali a rodina
se ještě více rozrostla, když se otec znovu oženil. Nejstarší bratr Sláva
postupně převzal otcovo kovářské řemeslo a jejich rodinná firma
dále slušně prosperovala, všichni v ní nějakým způsobem pracovali.
Mladý Jiří se v Ostravě vyučil automechanikem, což se mu v celém
dalším životě bohatě vyplatilo. Uměl spravit nebo opravit snad cokoliv
na světě, vždy si se vším poradil. Druhý bratr Evžen vystudoval
v Praze vysokou školu ekonomickou, a protože ve firmě bylo nutné
vést účetnictví a administrativu, zasvětil do těchto odborných znalostí
i nejmladšího bratra Jiřího. To se ukázalo jako velmi prozíravé, protože
Evžena za odbojovou činnost gestapo na několik let uvěznilo a Jiří za
něj mohl vést účetní agendu firmy.
Po válce byl bratr Evžen jmenován národním správcem textilní
továrny Brokát (později Hedva) ve Vítkově a nabídl svému bratrovi
Jiřímu práci, protože kovárna rozrůstající rodinu již neuživila. Pan