Page 8 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 02/2024

8 TÝNECKÉ LISTY OBECNÍ SERVIS
Jak ten čas letí...

Josefa Kopečková

Asi není v naší vesnici a v jejím okolí synové Pavel a Lubomír nám dělali
člověka, který by paní Kopečkovou radost. Vystudovali a oba jsou
neznal. úspěšní ve svých povoláních a píší
odbornou literaturu. Mají své rodiny
a já mám čtyři vnoučátka. I když už
jsou dospělí, tak stále si rádi jezdí do
Vsiska odpočinout, a to nejen na
prázdniny a svátky.
Se synem i vnoučaty jezdím pravi-
delně na letní dovolenou po krásách
Česka i zahraničí. Jsem za tyto spo-
lečně strávené chvíle moc ráda.
Z naších výletů si dělám poznámky,
které doplňuji fotkami.
A co vaše koníčky a další záliby?
Mám velkou zahradu, kde sázím,
okopávám, pleji. Moc ráda pracuji
s půdou, je to pro mě relax. Už se ne-
můžu dočkat jara. Nejenom kvůli za-
hrádce. Mám moc ráda přírodu.
Hodně jezdím na kole, a abych ne-
byla bolavá, tak celý život každé rá-
no cvičím.
Jste členkou v různých sdruže-
ních, stále aktivně pracujete
i s dětmi. Můžete nám prozradit
co vše ještě stíháte?
Už třicet let jsem členkou sociální
komise. Kronikářkou v týneckém
seniorském klubu. Tančím v místní
skupině Poupata.
Teď mě velmi těší má nová aktivita!
Stala jsem se „čtecí babičkou“ ve
školce. Docházím tam pravidelně
jedenkrát týdně a před spaním čtu
dětem pohádky. Střídám oddělení,
dětem se to líbí a mě to dělá velkou
Jiřinko, jste v naší vísce velmi radost.
známá díky vašemu povolání No a ve Vsisku chodím každoročně
paní učitelky z mateřské školky. už s několikátou generací na Tříkrá-
Spoustu z nás nebo naše děti lovou sbírku. Kromě toho nacvičuji
jste osobně učila. Stále aktivně s dětmi vystoupení na Mezinárodní
pomáháte na různých místních den žen a v naší místní kapličce na
akcích. Jste členkou řady Velikonoce a Vánoce s dětmi nacvi-
sdružení, ale od začátku… Vím, čuji zpívání. Práce s dětmi mě celý
že nejste rodačka ze Vsiska, i život velmi baví.
když už tu žijete padesát tři let.
Odkud pocházíte? Děkujeme vám, paní Jiřinko,
Narodila jsem se v Kojetíně do rol- moc za nás i za naše děti. A co
nicko-učitelské rodiny, kde jsem do byste našim čtenářům vzkázala
svých dvaceti sedmi let žila. Rodiče na závěr?
měli velké hospodářství – pole, krá- Život je boj a člověk musí mít
vy, prasata, koně. Pocházím ze čtyř hezkou představu, co pěkného ho
sourozenců, takže každá ruka byla ještě čeká!
třeba.
Po základní škole jsem se hlásila do Ptala se Jana Hlavinková,
Kroměříže na národní školu, kam Autorka je členkou Komise 3x archiv J. Kopečkové
jsem se kvůli mému třídnímu půvo- pro sociální záležitosti ZO Velký Týnec
du nedostala. Přijali mě do Přerova
na střední pedagogickou školu a po
vystudování jsem dostala umís-
těnku do Tovačova. Udělala jsem si
i kurz na cvičitelku a vedla starší
žákyně v místním Sokole.
Jak vůbec probíhala vaše pro-
fesní kariéra?
Od svých dvaceti osmi let jsem pra-
covala jako učitelka ve Velkém
Týnci, pak i v Olomouci a šestnáct
let v Čechovicích, kam docházeli
předškoláci. Poté jsem až do důcho-
du, což bylo do roku 2000, byla opět
ve školce v Týnci, kde jsem také uči-
la děti logopedii.
Kde jste se seznámila se svým
mužem?
Můj muž jezdíval do Kojetína na ple-
sy, kde jsme se seznámili a já se
s ním odstěhovala do Vsiska. Bydlím
doteď v manželově rodném domě.
Zpočátku jsme tu žili s jeho rodiči,
sestrou a našimi dvěma syny. Oba