Page 51 - Chytrý zpravodaj - Velký Týnec 01/2025

PŘESAHY TÝNECKÉ LISTY 7
RECENZE

Každý rok 2. května…

Jan Machonin: Pomalý sešit chu eklektický mišmaš, psaný v Rusku Moc to autorovi ve větším množství ne- Ale pořád si myslím, že je to básník,
Opus – Kristina Mědílková, 2024 mezi lety 2009 až 2023, ale trochu ji funguje, ani když přistupuje ke sbírce který si v sobě nosí miniatury a zátiší
chápu jako autorovu terapii, složenou s pomalostí a my naopak se stopovým a nikoliv velká plátna, i když ve sběru
Už ten název druhé básnické sbírky z originálních nápadů, jazykových hří- dávkováním celku. Přesto tu jsou básně, veršů za tolik let to chce ukázat i v té
(hlavně) překladatele Jana Machonina ček, obrázků z výstavy, i z trochy drob- které mají jiný význam než terapeutické šířce řekněme galerijní a ne jen kabi-
(*1976) Pomalý sešit je hravý a odka- ků, které život zapomněl mezi banalitou vymýšlení si slovních střípků a odkazo- netní (třeba to zkouší v básni nazvané
zuje k dalším autorovým aktivitám. Lze dne a excentricitou zážitků. vání na tradici, s tím až bezelstně při- Balada L 2, která patří k několika delším
vzpomenout na to, že už před skoro Každopádně je to sbírka hlavně deníko- znaným „hlavně abych to nezapomněl“ číslům sbírky). Ukazuje se mi více, že
třiceti lety (v roce 1995) vyšel překlad – vá, která nám odhaluje autora v jeho (s. 30), spojené s trochu megaloman- básník Machonin je svůj a doma hlavně
mimochodem vynikající – knihy maďar- snaze bydlet v jazyku, jenž mu stále ským: „chtěl bych všechno pojmeno- v menších žánrech, aby o příbězích
sko-švýcarské spisovatelky Agoty Kris- rachtá v hlavě uprostřed cizí země. Jan vat“ (s. 106). v nich obsažených mohl vyprávět v mís-
tofové Velký sešit, který překládal Ma- Machonin společně s manželkou, pře- Jan Machonin – řekněme tak z poloviny tech, kde se zapomnělo na ten prvotní
chonin se svým otcem Sergejem Macho- kladatelkou a prozaičkou Alenou Macho- celku sbírky – umí být totiž někdy oprav- údiv a zázrak. A když se to doopravdy
ninem. Ten „sešit“ v názvu přítomné ninovou, žil totiž dlouhodobě v Moskvě. du přesvědčivým vykladačem zázraků povede, umí přinést příběh, v němž je
sbírky se vrací, ale ukazuje spíš na Ma- Takže v Pomalém sešitu čteme věci ty- všednodennosti, s někdy až dětským hloubka a v němž si lze lebedit: „anděla
choninovu snahu dlouhodobé kontinuity pu: „někdy nevím / jestli blouzním nebo překvapením sebe sama. Umí pozoro- můžeš potkat / každý rok / 2. května
a propojování minulosti s přítomností. píšu básně // a co víc // někdy nevím vat dobře místa stokrát viděná a banál- kolem poledne / na pobřeží Finského
Propojuje jistou banalitu budovanou tře- jestli blouzním nebo píšu básně / rusky ní, aby v nich zasvítilo najednou slunce zálivu / v malé hospůdce / s letní terasou
ba Ivanem Wernischem nebo Andrejem nebo česky“ (s. 16) A odpouštíme pak a udělalo i z opuštěného místa střed / na které hostů / je v tu dobu / ještě
Stankovičem (na kterého i vědomě od- i tu spousta lyrického balastu, kdy se je- světa. Samozřejmě, že se tu vedle toho málo“ (s. 20) Je v tom maličko odkazu
kazuje víckrát, třeba s obrazem „všech- nom něco osahává a jsou to jen a jen objevuje také „všednodenní“ realita Ivana Wernische, stejně jako návratný
no je tu bílé / jako rybí filé“) s tradicí nápady bez ničeho dalšího, jen pole- („ale prosím tě / válka“, s. 41) a blbouč- motiv andělů (už dlouho tu nebyli!) v po-
řekněme ruského minimalismu, který tující jazykové kousíčky velké mozaiky: ké říkánky („plůtek“ a „environmentální ezii. A navíc tu je krásné tajemství, co je
dobře zná a překládá (například básně „když se kácejí lampy – / lítají střípky“ smutek“ v básničce na s. 92), protože za tím vším: proč zrovna druhého
Alexandra Makarova-Krotkova, které (s. 74). S tím se dají spojit takové ty slov- v sešitech a denících prostě je. Není ani května? Proč anděl a co nám nese?
vyšly i knižně v roce 2015 pod názvem ní hříčky se zvuky a s tím, co je to pro tak zajímavá v jednotlivostech, jako spíš Otázky, které stojí za to být položeny,
Co můžu říct). Zde lze ukázat na báseň autora poezie a tvorba sama o sobě: v celku, když se vlastně po nějaké době aniž by odpověď byla konečná. Co víc
začínající: „sníh se sype / sype sype / „projasnilo se // ale vlastně // jenom slo- začneme těšit, co přinese další procház- vlastně chtít po poezii tohoto typu?
sype sype / a já s ním / a spím“ (s. 25), vesně“ (s. 100) – dodejme jen na okraj, ka se psem, což je Machoninův častý
která jako by z notesu ruským minima- že takovéto vyvolávání a popisování a návratný motiv vedle hraní si s jazy- Michal Jareš
listům vypadla. Takže celek sbírky je tro- vlastní poetiky je trochu smrtí poezie. kovými prostředky.

HISTORIE

Lednová výročí středomoravského regionu

Před 110 lety – dne 1. ledna 1915 Před 185 lety – dne 5. ledna 1840 se v Grygově narodil Jan
se ve Lhotě nad Moravou narodil Sarkander NAVRÁTIL, katolický spisovatel.
Jan OPLETAL, student LF UK v Pra- Studoval v Olomouci a v Brně. V r. 1860 se stal členem řádu benediktinů v rajhrad-
ze. ském klášteře. Psal básně, dramata a povídky. Vydal sbírku básní Konvalinky (1870).
V l. 1920-26 navštěvoval obecnou školu V r. 1884 pracoval v archivu ve Vatikánu. Publikoval také v časopise Hlas. Nejvý-
v Nákle, r. 1934 maturoval na gymnáziu znamnějším dílem Navrátilovým jsou regesta papeže Klimenta. Za tuto práci obdržel
v Litovli. Během vojenské služby v Hrani- od papeže velkou stříbrnou medaili. Zemřel 17. 1. 1899 v Rajhradě.
cích byl pro své antimilitaristické smýšlení
vyloučen ze školy pro záložní důstojníky. Před 105 lety – dne 5. ledna 1920
Přešel do Prahy a po skončení vojens- se ve Šternberku narodil Josef
ké služby v r. 1936 se zapsal na LF UK MACIUCH, český herec, režisér,
Praha. Přivydělával si kondicemi a překla- dramaturg a učitel cizích jazyků.
dy z francouzské a americké literatury. Když mu ve čtyřech letech zemřel otec,
Dne 28. 10. 1939 byl při demonstraci vychovávala jej maminka s babičkou.
studentů proti nacismu v Praze střelen do V r. 1938 maturoval na obchodní akademii.
břicha a na následky zranění dne 11. 11. Po záboru Sudet v r. 1939 byla rodina odsu-
v 11:45 hodin zemřel. Pohřeb byl v Nákle nuta do Bohuňovic u Olomouce, kde ná-
16. 11. 1939. Na náhrobku má datum narození 31. 12. 1914. Narodil se o den později. sledně založil Kroužek mladých. V r. 1940
Mylné datum narozenin nahlásili rodiče z důvodu, aby mohl nastoupit dříve do školy. se odstěhoval do Lutína. Zde režíroval,
hrál a zpíval v Divadelním spolku. V r. 1945
Před 105 lety – dne 3. ledna 1920 se narodil ve Stavenicích u Úsova se vrátil do rodiště a spoluzaložil Jednotu
RNDr. Bohumil ŠULA, CSc., botanik, muzeolog, znalec přírody Hru- divadelních ochotníků. V r. 1945 se jeho
bého Jeseníku, skaut a spisovatel. manželce Jarmile, roz. Pospíšilové (1925-
Od útlého dětství žil v Olomouci. V r. 1940 maturoval na Slovanském gymnáziu. Poté 2004), narodila dcera Hana. V r. 1949 se
odešel do Brna, kde absolvoval studium přírodních věd na zdejší univerzitě. rodina přestěhovala do Olomouce, kde
Promoval v r. 1947. Po vojně nastoupil na katedře botaniky PřF UP v Olomouci, kde pracoval v Moravských železárnách Olomouc jako technický úředník. V r. 1950 za-
působil v l. 1948-51. Poté přešel do olomouckého vlastivědného muzea, jehož ložil divadelní kroužek DS ZK MŽ. Byl znám též jako učitel cizích jazyků (němčiny,
součástí byla kdysi hvězdárna, zoologická zahrada, Ústav léčivých rostlin ve Velkých francouzštiny, angličtiny). Zemřel 28. 6. 2017 v Olomouci.
Losinách, Arboretum v Bílé Lhotě a pět jeskynních systémů. Zasloužil se o odborné
uspořádání sbírek, o modernizaci muzeí. Značnou pozornost věnoval rostlinnému Před 100 lety – dne 5. ledna 1925
porostu v Mladči. Přičinil se o obnovení Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci. zemřel v Přerově Antonín TELIČ-
Externě přednášel na PřF UP. Byl členem mezinárodní organizace muzeí ICOM při KA, významný moravský archeo-
UNESCO a místopředsedou krajského odboru České botanické společnosti při ČSAV. log a pedagog.
Věhlasný botanik byl znám široké veřejnosti z televizního pořadu ostravského studia Narozen 29. 4. 1866 v Němčicích nad Ha-
Lovy beze zbraní, kde se uplatnil v 70. l. nejen jako účinkující, ale byl též spoluau- nou. Vystudoval reálku v Prostějově a rok
torem pořadu. Vynikající znalec přírody byl od mládí aktivním členem skautského učitelského ústavu v Brně. V devatenácti
hnutí. V l. 1946-47 byl instruktorem Jesenické lesní školy ve Zlatých Horách. Ke letech se stal učitelem. Miloval historii
skautské činnosti se mohl svobodně vrátit až po r. 1989, kdy pracoval s mládeží. a celý svůj život zasvětil archeologii. Vý-
V l. 1991-96 působil jako instruktor Lesní školy v Drozdovské pile a ve Smrčině nad zkumy prováděl v Kojetíně, Tovačově, Cito-
Sobotínkem. Stovky skautských vůdců prošly jeho školením a vůdcovskými zkou- vě, Charvátech. Jeho nálezy se staly vý-
škami. Kromě příspěvků do skautských časopisů publikoval v odborném a vlastivěd- znamným archeologickým oddělením pro
ném tisku (Zprávy Krajského vlastivědného muzea, sborník Středisko, opavský muzeum Jana Amose Komenského v Pře-
Časopis slezského muzea, prostějovská Štafeta, Kdy-kde-co v Olomouci aj.). Milov- rově, které bylo otevřeno veřejnosti
níkům přírody a skautským činovníkům odkázal čtyři svazky pohádek o květinkách, v r. 1922. Byl předsedou učitelské Jednoty
které vyšly v r. 1992 pod názvem Pohádky lesní moudrosti. Bratr „Bob“, jak byl Komenský a od r. 1922 ředitelem chla-
nazýván nejen skauty, ale i přírodovědci, byl nejznámějším botanikem na Moravě pecké školy na Palackého ulici v Přerově.
a svému povolání se věnoval celým srdcem. Zemřel 2. 11. 2001 v Olomouci.
Od r. 1924 prováděl nálezy pro brněnské
muzeum.