Page 27 - 11_2021_

ROČNÍK XV • ČÍSLO 11 Strana 27

Nebylo to žádné kuckání ani od-
kašlávání, vypadal, jako by ho
z toho bolelo celé tělo. Ten zvuk
zněl příšerně.
Takhle kašlal člověk, který byl
opravdu nemocný.
Vyskočila jsem na nohy, chtěla
jsem jít pro pomoc, zavolat prů-
vodčí, cokoliv. Ale způsob, jakým
mě chytil za paži, mě přiměl, si
sednout zpátky.
Ještě pořád byl v záchvatu kašle,
když udělal pár roztřesených kro-
ků směrem k oknu, aby ho otevřel.
Nedařilo se mu ho ale vysunout,
tak mi dovolil, pomoct mu aspoň
s tímhle. Do kupé zavanul stude-
ný vzduch a on konečně přestal
na chvíli kašlat, aby se krátce na-
dechl. Po několika douškách kys-
líku se odvrátil a znovu se zhroutil
na sedadlo.
Nic jsem neříkala.
Když si strčil do nosu tu kyslíkovou jsme se projít k moři. U moře je pís- Tábor trval čtrnáct dní. Hráli jsme „U všech špaget! Co to má zname-
kanylu, měla jsem chuť, si jednu kovitá pláž. Já se Šárkou jsme sko- mega super hry. Nejlepší hra byla nat!“ rozječela se Klárka. Tak tohle
vrazit. Samozřejmě, to je to, co měl čily do moře. Bylo to super. Jed- Blokáda. Mám dva korálky za bob- je katastrofa.
kolem krku. V té brašně musí mít nou, asi třetí den, jsme se všichni říky morseovky a květin. Taky jsme „Co se divíš?“ vyhrkl lachtan. „Já
kyslíkovou bombu. šli projít po ostrově. spali pod širákem. Jednou byla sem chodím každý den na snídani!“
„Cystická fibróza,“ ozve se konečně. Pátý den jsme jeli na Goliotok, tam stezka odvahy. Klárka se na něho dívala s vykule-
„Mám problém s dýcháním a vykaš- byl za války koncentrační tábor. „Mám z toho deprese!“ nýma očima.
lávám chuchvalce hlenu o velikosti Pak jsme jeli na vajíčkovou pláž, Křičela jsem, ale nikdo mě nebral
tenisových míčků. Okouzlující, že? kde byly kamínky velké jako slepičí vážně...
Už můžeš přestat zírat.“ vajíčka. A skákali jsme z lodě. Na-
konec jsme šli do jeskyně, kde jsme O špagetové chaloupce
našli dvě kešky. Pak jsme se ještě
Moje nekonečné prázdniny, koupali v národním parku, kde byla Rozárka, 11 let
dopis v moři potopená loď. „Musím na to přijít!“ řekla Klárka
Eliška, 11 let A jedeme domů! Byli jsme sedm a pak tvrdě usnula.
Po návratu z divadelního tábora mi dní v Chorvatsku. Probudilo ji šimrání na nose, pro-
mamka oznámila: No a potom jsem jela na tábor třela si oči, nad hlavou jí visela ží-
„Eli, musíš se sbalit, zítra jedeš do Domašova s kamarádkou Sand- žala! Odhodila ji rukou a všimla si,
do Chorvatska.“ rou. Museli jsme jet tři a půl hodiny! že je to dlouhatánská špageta visící
„Co, s kým jedu?“ Stavili jsme se v restauraci, kde až z okapu. Polekala se, vyskočila
„Přece s babi Dankou, měly jste jet jsem si dala smažené tvarůžky. z postele a běžela rychlostí 350 km
přece loni.“ v hodině dolů po schodech, aby se
„Ano, už si vzpomínám, loni jsme ujistila, že je babička v pořádku.
nemohly jet, protože byla korona!“ Prohledala úplně všechno včetně
Těšila jsem se na cestu, ale to jsem záchodu, pračky, koše na špinavé
ještě nevěděla, co se nám stane prádlo a lednice. Babička nikde ne-
na nástupišti. Já i babi umíme po- byla! Dům byl prázdný, byla v něm „Tohle je totiž nejlepší špagetový
čítat do šesti, ale přesto jsme ne- úplně sama, bez babičky. Vyběhla dům“, pokračoval lachtan. „Proto-
chaly na nástupišti jedno z šesti na dvorek a podívala se do oken, že vždy když ujím, na druhý den je
zavazadel: MŮJ KUFR! aby se ujistila, že babička nesvítí to tu znova!“ „Znám spoustu špa-
„Krystova noho!“ To vykřikla babi. v jednom z nich. Zarazil ji ale lach- getových chaloupek, ale tahle je
„Co se stalo?“ Zeptala jsem se. tan, který olizoval okno a ocasem z nich nejlepší, nikdo totiž nedělá
„Nemáme tvůj kufr.“ pleskal do kečupu na střeše. tak úžasné, a tak perfektně dochu-
Babi telefonovala Radkovi a ten cené špagety jako majitelka tohoto
musel jet z práce pro kufr. Naštěstí domku.“
tam kufr byl. Radek zavezl kufr Zuz- „To je pravda“, přitakala Klárka.
ce. Zuzka zase kufr zavezla do Bo- „No přesně! Nikoho totiž ještě ne-
humína, kde jsme už čekaly my. napadlo, nasypat do špaget střelný
Nakonec jsme dojely do Brna živé prach“, zamlaskal lachtan.
a zdravé i s kufrem. Zájezd na nás „Střelný prach!?“ vyskočila Klár-
čekal asi hodinu a čtvrt. Po cestě ka tři metry vysoko, praštila se
jsme se stavili v Prátru v Rakous- do okapu a najednou se jí v hlavě
ku. A v šest hodin ráno jsme byli rozezněl hlas babičky. Když otevře-
v Chorvatsku. Museli jsme jet deset la oči, nemohla uvěřit, že vidí živou
minut trajektem na ostrov Lopar a zdravou babičku.
do města Rab. „Co tady ječíš jak pavián?“
Autobusem jsme přijeli do veliké-
ho kempu. Skamarádila jsem se se Mgr. Dana Zipserová,
Šárkou, které bylo deset let. A babi MěK Český Těšín
se skamarádila s její mamkou. Šly Foto: Archiv MěK Český Těšín