Page 24 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L.04 2022

Fórum občanů

dostávali zaměstnanci pily z Kostečků ryb- štika. Čeřila kalnou vodu, zápasila s přesi- hákla se. Trojáček byl prázdný.
níka pěkný kapry. My tu chytili asi jen jed- lou, chtěla uniknout, vyskočila, marně. Pod- Franta zbrunátněl, zaklel, zaťal zuby
nu čudlu, aby nás tam vzápětí nachytal pan běrák nebyl. Karel mlčel, jen pomalu přes a rozrušený povídá: „Dojdu si pro ní!“ Že do
Saidl, výpravčí na nádraží v Suchdole. Taky brzdu přitahoval štiku ke břehu. Za chvíli týdne tu bude znovu a vrátí se pro ni. Věřil
chytal, ale legálně. Tak jsme odtud šupajdili ji unavenou vytáhl. Byla pěkná, tak kolem jsem tomu. Šel jsem za ním, v ruce řízkovni-
pryč. osmdesáti centimetrů. Ještě jsem tam zůstal, ci. Když se uklidnil, povídá: „Míro, k metru
U Jirky Setínských na Šmelcovně bydlel ale Karel už si svoje štěstí vybral. Přemohl jí moc nescházelo.“ A zase mlčel. Znovu na-
v baráku pan Ambrož, trošku podivín. Byl mě hlad, a tak jsem šel pomalu domů. hodil na řece.
první, kdo v Suchdole jezdil na kole křikla- Náhon se moc často nevypouštěl. Voda Taky někdy přijel z chaty sám. Na řídít-
vé barvy, prý za první republiky. Dřív kola v něm poháněla Kaplanovo turbínu a vy- kách měl pověšenou velikou štiku. Ocasem
měly tmavé barvy, ponejvíce černé. Někdo robená elektrika zásobovala pilu. Kaplanka pleskala o asfalt. Kdesi pod chatou, níž na
tvrdí, že na kole měl nápis „za jízdy nevystu- hučela a pod ní se dravě vířila voda, ale za toku řeky, měl místo, kam chodil na úho-
povati“. Pan Ambrož vlastnil taky flašinet. mostem už v korytě plynula pomalu. ře. Jednoho jsem viděl ve vaničce u nich na
Když potom zemřel, tak Jirka flašinet jednou V Huti měl snad každý druhý chlap pruty dvorku, měl kolem metru. Když byla v létě
přinesl, aby ukázal, jak hraje. Flašinet toče- a chytal. Měli to k vodě kousek a byla dost na řece velká voda, tak si nachytal červy
ním kliky vyluzoval jednotvárnou, ale pří- zarybněná. Byli tu hlavně pěkný kapři a šti- a sám pak pod svojí chatou tahal pěkný kap-
jemnou hudbu. Nevím, co se s tím strojem ky. Z vyprávění vím, že si tu někdy krátil čas ry, v trávě, na zatopené louce. A chytal jich
stalo. Byl zachovalý. Dnes by tu byl ozdobou chytáním kamarád Pepík Pávků. Napíchnul tam dost. Taky věděl, kam na lipany. Jak na
a rád bych si na něm znovu zatočil. návnadu, odmotal trošku vlasce, aby mohl řečištním písku zakroužkovali, už nahazoval
O prázdninách přijížděl z Prahy ke své nahodit. Kolem se špacírovaly slepice, už a ti neodolali. Mně nechali stát o kus dál,
babičce paní Dekrové její vnuk Honza. Ta zvyklé na nějaké drobky, a čekaly. Než se abych mu je neplašil.
bydlela u silnice naproti Porodům. V domě Pepa rozmáchl, tak jedna slepice měla to Jindy jsem nachytal rybičky, našlápl stroj
měla krám, masnu, kde prodávala. Honza štěstí. Švihnul prutem a slepice letěla oblou- a hurá k chatě. Tam mě přenesl přes řeku
se s námi rád kamarádil. Taky občas zajel kem do vody. Hned ji vytáhl. Tenhle šikula a po klopýtání travou jsme přišli k hluboké
navštívit kluky Wipplingerů, hlavně Honzu měl taky vzduchovku. Bydlel u Kupků, kou- tůni, dlouhé asi sto metrů, která byla při vyš-
a Pavla, vlastně své příbuzné. Bylo hezky, sek od nás. Ač byl o asi deset let starší, tak ší vodě s řekou spojená. Dnes je zčásti zasy-
chtěl jsem se jít koupat, klucí už na Třetím mě z ní naučil střílet. On to uměl dokonale, paná, byla někde na úrovni Patnáctky. Větší
hulákali. Přišel Pražák Honza a povídá: jako kovboj. část se vešla do nynější Velké majdalenské.
„Jdem na ryby, mám nový naviják a třpyt- Vedle nás, u silnice, bydlel pan František Na kraji v téhle tůni, kousek od řeky le-
ku.“ Byl starší, my zvědaví, tak se šlo. Náhon Šílený. Chodil k nám, hlavně v zimě, s tátou želo pod hladinou napříč několik padlých
byl vypuštěný, jen pod turbínou pily byla byli kamarádi. Pracoval v dílnách ČSD. Byl stromů. Mezi ně žbluňkla na vlasci rybička.
velká prohlubeň plná vody a trošku odtéka- to zlepšovatel, machr svýho oboru. Taky si Chvíli jezdila. Lup a oranžový špunt mizel
la. Bosí jsme přešli za mostem rameno a už sám vyráběl navijáky. Kolikrát přišel a po- pod hladinu. Zabrala. Franta zasekl. Prut
tam letěla třpytka. Přitahoval. Znovu naho- vídá: „Běháš jako vítr. Doběhni mně pro se ohnul. Plesk a šňůra rupla nad špuntem.
dil k turbíně a najednou to trhlo. Byla tam. cigarety.“ A už jsem utíkal do hospody na Krásně jsme viděli, jak pomalu jezdil mezi
Bránila se, dělala rámus. Vyskočila. Pak šti- nádraží. Za chvilku už nedočkavě rozba- kmeny sem a tam. Franta mlčel. Měl vztek.
ku vytáhl na břeh. Třepala se na písku. Měla loval partyzánky. Měl chatu na Lužnici, na Já jsem radost taky neměl. Vzali jsme cajky
jistě sedmdesát čísel. Krásná, tlustá. Byl jsem Stanech. Stojí na klikovský straně řeky, pod a šli jinam.
z toho vyvalenej. Vtom se na druhý straně chatou Pražáka pana Dotřela. Musím říct, že pan Šílený věděl, kam na
náhonu otevřely dveře od brusírny a vy- Na podzim, po výlovech rybníků, chtěl ryby jít, řeku měl zmáknutou. Nevynechali
šel pan Karel Janoch. Rybář, co měl lístek. náš soused vždycky nachytat slunky a rej- jsme ani Dračici, směrem ke klikovskýmu
Honza rychle vrátil rybu na vlasci zpět. Byli záky. Narejpali jsme žížaly, vzal motorku mostu tu bylo dost okounů. Ty měl rád.
jsme schovaní za větvemi převislé vrby. Báli a už jsem to přes Klikov mastili k jeho chatě. Na slunky brali rádi a parádně. Na někte-
jsme se, že nás, a hlavně štiku, uvidí. Chvilka Z chaty vzal pruty a šli jsme podél řeky k vel- rým místě šel jeden za druhým. Ty menší
napětí a pak vetřelec za sebou zavřel dveře. ké jámě, spojené se řekou. Franta nahodil šli zpět. O rybách mi kolikrát vyprávěl, byl
Honza začal přitahovat – a vytáhl prázdnou velkýho rejzáka. Prut na štiky měl upravený znalec. A mě toho taky hodně naučil. Jsem
třpytku. Zkoprněli jsme. Štika krasavice byla tak, že za velkým špuntem měl směrem ke mu vděčný nejen za ryby, které jsme spolu
pryč a jinou už jsme nechytli. špici prutu ještě asi deset malých barevných chytali. Za ty roky jsme některá místa řeky
V dalším roce vypouštěli náhon. Chtěl špuntíků. Najednou se velký špunt potopil. prošli několikrát.
jsem být u toho. Brzy ráno jsme se probudil. „Už to má!“ Špuntíky kopírovaly cestu drav- Na podzim, v říjnu a v listopadu, lovili
Ani jsem nejedl a mazal přes koleje k řece. ce, kam zrovna jel. Hrozně se mi to líbilo. rybáři postupně všechny rybníky až k Be-
Hladina v ní se už hodně snížila, koukaly Vypadalo to jako světýlka u kolotoče. Po nátkám. To jsme přišli ze školy, pohodili taš-
obnažené břehy. Přešel jsem most a odbočil chvíli Franta přitáhl vlasec, počkal, až se ku s učením, převlékli se, vzali keser, pikslu
k jezu. Naproti vrátnice Delty už chytal napnul a zasekl. Stál jsem na druhý straně a hnali na rybníky. Už zdáli byl cítit ozón
Karel Hudacký. Měl už chycenýho velkýho vody a držel palce. Ve vodě začal tanec. Štice odkaleného bahna a zetlelého listí. Už bylo
kapra, který ležel opodál v trávě, zabitý. Pru- se to vůbec nelíbilo, nechtěla ke břehu. Jez- slovíno a rybáři odjeli. Tu a tam se ve vodě
ty měl nahozený, z toho jeden na štiku, káča dila sem a tam. Občas zavrčela na navijáku a v bahně mrskaly menší i větší ryby. Za vý-
tancovala v tišině stranou proudu. Voda brzda. Štika vyskočila, zatřepala hlavou. Po- pustí byly mraky slunek a v bahnité vodě la-
odtékala pod zdviženým jezem. Sešel jsem malu její aktivita začala uvadat. Už hrnula paly po kyslíku. Občas i nějaký kapřík, lín.
kus k regulaci. Jdu zpátky a vidím, jak má před sebou vodu, škubnutí, prut se narovnal Teď tu loví rybáři z Nových Hradů tak, že
ohnutý prut v ruce. Přijdu blíž. Asi mu vzala a špunt vyplaval na hladinu. Byla pryč, vy- berou vše. Zůstane akorát kvanta malých

24 Suchdolský zpravodaj | duben 2022