Page 20 - Chytrý zpravodaj - Suchdol n. L.04 2022

Fórum občanů

Jak mě přítel myslivec

pomlázku plést naučil

Adolf Holý sváteční nálada, a proto nás cesta zavedla nec lesa až k říčce Dračici, která tekla pod
na naše oblíbené místo zvané Kostečků le- nevelkým svahem porostlým jívami a kruši-
sík. Přijeli jsme přes oba mosty, přes náhon nami a semtam náletem smrčků. Zazname-
aše krásná jihočeská příroda a přes Lužnici, z Hutě směrem na Klikov. nali jsme pohyb v tomto mlází, a proto se
nám nabízí nepřeberné množství Po několika stech metrech se po levé přitiskli ke kmenům smrků.
zážitků a poznání. Naučit se je straně silnice ve vzdálenosti asi sto pade- Po chvíli naše obezřetné chování bylo od-
Nnejen vnímat, ale i čerpat měněno. V mlází se objevil srnec,
z nich poučení a odpovědi na spous- který se na kmínku smrčku zbavo-
ty otázek, to je dar, který ne každé- val zbytku lýčí, a při tom zlostně
mu je dán do vínku. Ale i tehdy je hrabal předním během v hrabance.
možné tento vzácný dar potlačit Protože jsme byli v dobrém větru,
uspěchaným přecivilizovaným způ- mohli jsme si tuto scenérii užít, ale
sobem života. Když se však dokáže- zdřevěnělé nohy žádaly pohybu,
me zastavit, zahledět se pozorně ko- a to stačilo rozzlobenému mladí-
lem sebe, nechat náš zrak spočinout kovi, aby zmizel ze scény a řádně
na zdánlivě bezvýznamných věcech nám vynadal svým „bék – baf – baf
od slunéčka sedmitečného koupa- – bék“.
jícího se ve slunci na svěžím listu, Došli jsme na lesní cestu, kte-
jívy, vážky jakoby stojící v letu nad rá se svažovala dolů ven z lesa na
vonícím puškvorcem, rozkvetlých louku. Po pravé straně nám zůstala
poslů velikonočních svátků – koči- Dračice a vpředu za loukou asi ve
ček, první pastvou včeliček, přes vy- sto metrech byl břeh řeky Lužnice
soké koruny dubů, které se nedávno porostlý křovinami. Potichu jsme
oděly do svěží zeleně nového listí až došoulali podél levého břehu Dra-
po plující oblaky, které se co chvíli čice až k soutoku s Lužnicí. Když
mění v podobu pohádkových příšer. jsme přicházeli ke křoví, z Lužnice
Tehdy opouštíme starosti a nepří- s hlasitým „kchá kchá“ vystarto-
jemnosti a do našeho nitra vtéká val párek kachen březňaček. Došli
balzamující pocit klidu a pokory. jsme až k soutoku a dojati zážitky
Skutečný myslivec by měl těmito jsme usedli na vyvrácený kmen
vlastnostmi oplývat, měl by krásu vrby.
naší přírody vnímat všemi smysly, Netrvalo dlouho a zvědavá mla-
ale především srdcem, měl by umět dá káčata si nás opatrným plaváním
všechny svoje city dokonale naladit po hladině přijela prohlédnout.
předtím, než vstoupí do tohoto po- Dospělá březňačka kachna za nimi
svátného chrámu. Jedině pak bude připlula, patrně aby zasáhla, kdyby
moci dokonale vnímat onen vzneše- zvědavost omladiny přesáhla meze.
ní koncert i chór. Domácí velikonoční tabule Ani nevím, jak dlouho jsme se opí-
Vzpomínám na jeden rok, kdy jeli jarní přírodou, když zničehonic
nás příroda obdařila na Velikono- kachny zmizely, ale hladinu řeky tu
ce hřejivým sluníčkem a oblohou v barvě sáti metrů rozprostíral smíšený, převážně cosi zčeřilo. Pohledem pátráme po příčině –
šmolky. Doma zavládl pracovní ruch. Pekl jehličnatý lesní porost smrků a borovic. Na vždyť kačeny už byly pryč. Ale copak je to
se beránek, barvila se velikonoční vajíčka, kraji od silnice na stěně lesa se vypínaly stat- za divná stébélka pod zábřežkem na druhé
jedny ženské ruce míchaly velikonoční seka- né duby. Doslova jsme vpluli po lesní cestě straně řeky. Pomalu zvedám k očím daleko-
nou a druhé zadělávaly těsto na velikonoční do hvozdu, který rozhodně nebyl tichý, ale hled a vidím, že mezi fouskama se zableskla
mazanec, aby včas vykynulo. překypoval radostnými zvuky jarní přírody, malá očka vydry, v té době ještě vzácné. Už
S přítelem Zdeňkem Láskou jsme se a jaká to byla vůně! jsem stačil nabrat zatajený dech a byla pryč.
shodli, že při tomto mumraji se v domác- Na lesní pěšině nás zapanáčkováním Přítel Zdeněk se zvedl, vytáhl zavírací
nostech cítíme nepotřebnými, ba co dím, přivítal zajíc, sotva jsme mu stačili v duchu nůž a začal řezat vrbové pruty. Já se zeptal,
snad i překážíme, a proto z našeho pohle- odpovědět, odhopkal z pěšiny do blízkého co bude dělat. On odvětil: „Vy doma neple-
du bylo nejlepší sednout na kola a vyrazit ze houští. Kola jsme schovali do smrkového tete pomlázku?“ Když jsem přiznal, že to ani
Suchdola do okolní přírody. I na nás dýchla mlází a pěšky potichu šoulali na druhý ko- neumím, řekl: „Tak já tě to naučím.“ Pletli

20 Suchdolský zpravodaj | duben 2022