Page 22 - Chytrý zpravodaj - Suchdol nad Lužnicí 04/2026
P. 22

A  na  druhou  stranu,  směrem  vod   –  jeden  Francouz  šel  do  autodílny,  dvá   starýho  „Zabilku“  [čp.  16].  Vím,  že  když
              nás ke Dvorům, jsme pozemky sousedili   nebo tří šli tam a ty šli tam, každej šel ně-  se vo něm mluvilo, no tak to byl pro nás
              s „Pecářů“ [čp. 41]. A z druhý strany řeky   kam jinam. A zase tim dělnickým vlakem   „Modlič“.  Ten  starej  dělal  modliče.  Jak
              už už byli Tušťský, mlynář Šulc byl první.   zpátky a někdo si je tam přepočítal.   chodilo procesí, na Dobrou Vodu, tak to
                                                                                  dělal. A pohřby, když někdo umřel, tak se
              Kam jste z téhle samoty chodili    Slyšel, že v téhle části Dvorů byl sou-  večír modlilo. To víš, to tenkrát to na vsi
              do školy?                         sedský spor o to, kudy povede hranice   jináč nebylo.
              My jsme chodili do školy do Sůdola, vono   mezi říší a protektorátem.
              to  bylo  skoro  jako  blíž  jak  na  Německý,   To bylo. Protože napřed to bylo zabraný   Dá se říct, že dřív byl čp. 6 ve Dvorech
              nebo to bylo skoro stejný. Bylo povolení,   a nám šla hranice přes pozemky, kolem   poslední dům, který školou a farou
              že tenhle konec Dvorů bude                                                   patřil k Suchdolu, ale
              navštěvovat  Sůdol,  to  bylo                                                naopak za války jste byli
              asi  těch  šest  prvních  čísel                                              směrem od Suchdola první
              a my jsme byli poslední.                                                     dům, který spolu se zbyt-
                                                                                           kem Dvorů připadl k říši.
              Nevíte, proč napřed tíhli                                                    Jaké to mělo následky? Ze
              k tomu Suchdolu?                                                             Dvorů padlo hodně mužů
              Celej  ten  konec  Dvorů  jako                                               na frontě.
              tahnul  sem.  Tak  „Mužů“                                                    No  tam  jich  „pár“  padlo,  za
              samozřejmý,  ty  to  měli  jen                                               války.  Asi  devatenáct  je  jich
              přes  lávku.  „Nechvátalů“,                                                  na pomníku. No jo, byla doba
              „Žežulů“,   „Bartáčků“…                                                      jiná. A ať vemeš staletí zpát-
              to  všechno  tahlo  sem  do                                                  ky, ty války byly furt a furt se
                                              Bratři Ladislav a Karel Korandovi plaví koně Lucku a Mindu,
              Sůdola.                                                                      ty lidi vytloukali.
                                                    v pozadí usedlost čp. 6 ve Dvorech (kolem roku 1940)
                Taky tu byla větší škola,
              měšťanka. Tedy já jsem chodil do Sůdola   stodoly.  Tak  táta  chtěl,  aby  to  nebylo   A padl nějaký váš příbuzný ze Dvorů?
              jenom do čtvrtý třídy. My jsme chodívali   dělený,  tak  zažádal  a  voni  mu  vyhověli   No  tak  my  příbuzný  moc  na  Dvorech
              i do kostela do Sůdola – no do Dvorů taky.   a co byly naše pozemky, tak to zabrali –   neměli, protože táta byl z Tuště a máma
                                                rozšířili zábor a vykolíkovalo se to drobet   z  Cepu.  Brácha  Ludva  byl  na  vojně,  ten
                                                dál.  Hranici  zkrátka  posunuli  až  na   zaplaťpámbu přežil. Ten byl na vojně za
                                                řeku. My a ten „Donýzovec“ [čp. 5] vedle   války,  pak  byl  dva  roky  tady  na  vojně  –
              Za války                          –  vono  to  patřilo  k  „Pavlišům“  –  připad   ten  byl  šest  let  na  vojně.  Ale  ten  už  byl
                                                k rajchu. A „Žežulů“ už nebyli – byli jako   jenom u pétépáků, v Mimoni. Už se sem
              a po válce                        v  protektorátě.  A  ze  silnice  šla  hranice   nevrátil, byl u Prahy, v Chýnicích.

                                                směrem k Baště, k řece a přes řeku a na   Já byl po válce u těch petepáků na do-
              Potom jste přešel do školy ve Dvo-  tušťskej les a dál na Rapšach.   lech. No a mladší brácha, Karel, ten už byl
              rech?                                                               po válce u normálního vojska.
              Pak přišla nová hranice, bylo to zabraný,   Tam byla někde nějaká kontrola?
              tak  jsem  chodil  půldruhýho  roku  do   Tam byla budka, tam na těch hranicích   A ten váš bratr Ludva musel bejt mla-
              Dvorů. Pak jsem chodil do měšťanky na   –  na  silnici,  mezi  „Donýzů“  a  „Žežulů“.   dej, když dostal rozkaz, ne?
              Rapšach, tři roky. No a pak jsem jezdil do   Tam hlídali celou válku. My jsme chodili   V osmnácti. A von byl vo tři roky.
              učení do Kmyntu. Šel jsem na elektrikáře   kolem  tý  budky  přes  lesík  domu  jako   Já šel k petépákům až ve dvaadvacíti.
              – nemohli jsme všichni hospodařit. (My   pěšky, nebo na kole tedy.   My jsme šli pozdějc domu, vod těch pete-
              v tej době doma ani elektriku neměli, na   Ale  chodili  jsme  dál  na  hrátky,  třeba   páků se šlo dýl. Někdo až tři roky, já teda
              Německým nebyl proud.)            k „Žežulům“, i přes ty nový hranice.   jsem  měl  jenom  devětadvacet  měsíců.
                To  jsem  jezdil  do  učení  dělnickým                            A to jsme byli všichní tří na vojně tady.
              vlakem.  Bylo  to  za  války,  tady  jezdilo   Josef Řeřicha napsal příběh, který teď   Ten Ludva, já a Karel jsme narukovali.
              spousta  lidu  do  rajchu  do  Kmyntu  –  do   vychází jako Příběh Matoušův (2020).
              dílen, do škrobárny, byla tam bobínka [tj.   Trochu se inspiroval vyprávěním   A asi hodně jich padlo na východní
              Bobbin Fabrik], taky dost velká továrna.   svého příbuzného Nováka – „Zabil-  frontě, ne?
              Všichni byli jako v rajchu, ale jezdili den-  ky“, který utekl z fronty a skrýval se   No  jo,  tam  padlo  lidu.  No  potom  už  to
              ně domu.                          na blatech za Dvorama. Co si o tom   nasazoval  Hitler  všechno.  Zezačátku
                A  lese  byl  zajateckej  tábor,  mezi  No-  myslíte?             drobet,  ale  pak  už  to  bylo  mentem
              vou Vsí a Velenicema. Tam byli Francou-  No což to je možný. Já vím, že neco bylo.   a zachránil se, kdo měl kliku.
              zi, tam bylo možná ňákejch, nevím, dvě   Měl  taky  drobet  kliku.  To  víš,  byly  ty
              stě  lidu  a  každej  den  to  nastupovalo  do   doby všeljaký. Jak kdo, jak kde. Jako kluk   A co vaši sousedi?
      22      práce. U toho tábora v lese vlak zastavil   jsem  znal  ještě  tohodle  Nováka  tátu  –   „Studenů“  měli  jenom  dva  kluky  –  my


              S u ch d o ls ký zpr av o daj                                                           d ub en 2026
   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27