Page 22 - Chytrý zpravodaj - Suchdol nad Lužnicí 04/2026

A na druhou stranu, směrem vod – jeden Francouz šel do autodílny, dvá starýho „Zabilku“ [čp. 16]. Vím, že když
nás ke Dvorům, jsme pozemky sousedili nebo tří šli tam a ty šli tam, každej šel ně- se vo něm mluvilo, no tak to byl pro nás
s „Pecářů“ [čp. 41]. A z druhý strany řeky kam jinam. A zase tim dělnickým vlakem „Modlič“. Ten starej dělal modliče. Jak
už už byli Tušťský, mlynář Šulc byl první. zpátky a někdo si je tam přepočítal. chodilo procesí, na Dobrou Vodu, tak to
dělal. A pohřby, když někdo umřel, tak se
Kam jste z téhle samoty chodili Slyšel, že v téhle části Dvorů byl sou- večír modlilo. To víš, to tenkrát to na vsi
do školy? sedský spor o to, kudy povede hranice jináč nebylo.
My jsme chodili do školy do Sůdola, vono mezi říší a protektorátem.
to bylo skoro jako blíž jak na Německý, To bylo. Protože napřed to bylo zabraný Dá se říct, že dřív byl čp. 6 ve Dvorech
nebo to bylo skoro stejný. Bylo povolení, a nám šla hranice přes pozemky, kolem poslední dům, který školou a farou
že tenhle konec Dvorů bude patřil k Suchdolu, ale
navštěvovat Sůdol, to bylo naopak za války jste byli
asi těch šest prvních čísel směrem od Suchdola první
a my jsme byli poslední. dům, který spolu se zbyt-
kem Dvorů připadl k říši.
Nevíte, proč napřed tíhli Jaké to mělo následky? Ze
k tomu Suchdolu? Dvorů padlo hodně mužů
Celej ten konec Dvorů jako na frontě.
tahnul sem. Tak „Mužů“ No tam jich „pár“ padlo, za
samozřejmý, ty to měli jen války. Asi devatenáct je jich
přes lávku. „Nechvátalů“, na pomníku. No jo, byla doba
„Žežulů“, „Bartáčků“… jiná. A ať vemeš staletí zpát-
to všechno tahlo sem do ky, ty války byly furt a furt se
Bratři Ladislav a Karel Korandovi plaví koně Lucku a Mindu,
Sůdola. ty lidi vytloukali.
v pozadí usedlost čp. 6 ve Dvorech (kolem roku 1940)
Taky tu byla větší škola,
měšťanka. Tedy já jsem chodil do Sůdola stodoly. Tak táta chtěl, aby to nebylo A padl nějaký váš příbuzný ze Dvorů?
jenom do čtvrtý třídy. My jsme chodívali dělený, tak zažádal a voni mu vyhověli No tak my příbuzný moc na Dvorech
i do kostela do Sůdola – no do Dvorů taky. a co byly naše pozemky, tak to zabrali – neměli, protože táta byl z Tuště a máma
rozšířili zábor a vykolíkovalo se to drobet z Cepu. Brácha Ludva byl na vojně, ten
dál. Hranici zkrátka posunuli až na zaplaťpámbu přežil. Ten byl na vojně za
řeku. My a ten „Donýzovec“ [čp. 5] vedle války, pak byl dva roky tady na vojně –
Za války – vono to patřilo k „Pavlišům“ – připad ten byl šest let na vojně. Ale ten už byl
k rajchu. A „Žežulů“ už nebyli – byli jako jenom u pétépáků, v Mimoni. Už se sem
a po válce v protektorátě. A ze silnice šla hranice nevrátil, byl u Prahy, v Chýnicích.

směrem k Baště, k řece a přes řeku a na Já byl po válce u těch petepáků na do-
Potom jste přešel do školy ve Dvo- tušťskej les a dál na Rapšach. lech. No a mladší brácha, Karel, ten už byl
rech? po válce u normálního vojska.
Pak přišla nová hranice, bylo to zabraný, Tam byla někde nějaká kontrola?
tak jsem chodil půldruhýho roku do Tam byla budka, tam na těch hranicích A ten váš bratr Ludva musel bejt mla-
Dvorů. Pak jsem chodil do měšťanky na – na silnici, mezi „Donýzů“ a „Žežulů“. dej, když dostal rozkaz, ne?
Rapšach, tři roky. No a pak jsem jezdil do Tam hlídali celou válku. My jsme chodili V osmnácti. A von byl vo tři roky.
učení do Kmyntu. Šel jsem na elektrikáře kolem tý budky přes lesík domu jako Já šel k petépákům až ve dvaadvacíti.
– nemohli jsme všichni hospodařit. (My pěšky, nebo na kole tedy. My jsme šli pozdějc domu, vod těch pete-
v tej době doma ani elektriku neměli, na Ale chodili jsme dál na hrátky, třeba páků se šlo dýl. Někdo až tři roky, já teda
Německým nebyl proud.) k „Žežulům“, i přes ty nový hranice. jsem měl jenom devětadvacet měsíců.
To jsem jezdil do učení dělnickým A to jsme byli všichní tří na vojně tady.
vlakem. Bylo to za války, tady jezdilo Josef Řeřicha napsal příběh, který teď Ten Ludva, já a Karel jsme narukovali.
spousta lidu do rajchu do Kmyntu – do vychází jako Příběh Matoušův (2020).
dílen, do škrobárny, byla tam bobínka [tj. Trochu se inspiroval vyprávěním A asi hodně jich padlo na východní
Bobbin Fabrik], taky dost velká továrna. svého příbuzného Nováka – „Zabil- frontě, ne?
Všichni byli jako v rajchu, ale jezdili den- ky“, který utekl z fronty a skrýval se No jo, tam padlo lidu. No potom už to
ně domu. na blatech za Dvorama. Co si o tom nasazoval Hitler všechno. Zezačátku
A lese byl zajateckej tábor, mezi No- myslíte? drobet, ale pak už to bylo mentem
vou Vsí a Velenicema. Tam byli Francou- No což to je možný. Já vím, že neco bylo. a zachránil se, kdo měl kliku.
zi, tam bylo možná ňákejch, nevím, dvě Měl taky drobet kliku. To víš, byly ty
stě lidu a každej den to nastupovalo do doby všeljaký. Jak kdo, jak kde. Jako kluk A co vaši sousedi?
22 práce. U toho tábora v lese vlak zastavil jsem znal ještě tohodle Nováka tátu – „Studenů“ měli jenom dva kluky – my

S u ch d o ls ký zpr av o daj d ub en 2026