Page 40 - Chytrý zpravodaj - Prusinovice 01/2025

noci začaly na obloze svítit první hvězdy.
Stařa vzala do ruky prut, hledá Velký vůz
a jasnou hvězdu Venuši. Nás však zajímají
bzučící chrousti, které hodláme polapit
do krabičky od sirek. Agát rozkvetl, pl-
nými doušky pijeme vzduch prosycený
vůní jeho květů. Ráno, když vstáváme do
školy, stařa je dávno vzhůru. Ze zástěry
klade na stůl ještě teplá bílá vajíčka, do
kapes dává suché chlebové kůrky pro
micáky, kousky řepy, koš plný vonícího
Před mlatývkou sypeme zrní slípkám - Stařa Hermína na dvorku č. 105 sena do chléva. Pokud není mokro, do
jaro 1967 v Holešovské ulici ruky bere motyku a vzhůru po schod-
kách na kopec, pracuje s půdou bez ustá-
Den se natahoval, tajemně a tiše teplý vítr něžně hladí její vrásčitou tvář. ní ve věku 78 let. Měsíc květen pomalu
se do dědiny plížilo nové jaro. Stařa Vysoko, vysoko na nebi skřivani jako do končí a stroj se zastavil. Stařa došla dom
sedávala před chalupou na lavce pod vzduchu vbití, třepotali svými křídly stále bez motyky, sedla na lavku pod ořechem
ořechem a vyhlížela sedláka, který by rychleji a rychleji, v drobných vlnkách zní celá uřícená, v noci suchý divný kašel,
povláčil pole a do půdy zasel obilí. Ti- dojímavá skřivánčí píseň. Stařa oči přic- horečka, zápal plic. Ležela, mluvila těžce
cho přerušil klapot podkov koňského lání, hlava sladce klesá zpět, duše celá a málo, upadala do spánku, po probuze-
spřežení, na vozu položené brány a za vyzlacená poslouchá nebeskou hymnu ní oči bloudily po popraskaném stropě,
vozem drkotal secí stroj. U našeho se plesajících skřivanů. trochu se pousmála – na co si vzpoměla?
ozvalo: „Prrrr! Hermínko, vím o tom, Do dědiny vkročil první máj. Na Je v závoji, ženichovi v čamaře, který je
první udělám svoje, pak tvoje.“ Naložil kopci mohutné třešně vypadají jak obří nad ní u stolečku, upřeně hledí do tváře.
pytle na vůz, zapráskal bičem. Udřené kytice sněhobílých květů, jak zasněžené Svatba a kvítí a prstýnky ze zlata. Růžičky
ruce popravily šátek na hlavě a na tváři paláce proti modrému nebi. Meruňky, stuhou uvázané tiskne si k srdci dojata.
se objevil úsměv. Ten večer, jak začalo kmeny stářím popraskané, se oblékly do Středa 31. května, před okny do
zvonit klekání, bylo naše zrno v zemi růžových šatů. Obilí povyrostlo, vesele izby na židlích položená truhla. Stařa
a prázdné pytle ležely u dveří. šustí ve větru, zlatem květů pampelišek spí. Na ruce plné vrásek prstýnek tenký
Chalupy září vápnem, navečer se září louky mezi stromy, jabloně opatrně jako vlásek. Františka Hemzu stál jmění,
lidé hrnou z kostela, kázání bylo v duchu otvírají růžová víčka, řídkými kytkami byl tenkrát také den májový či pršelo –
vzkříšení Páně, na kostele se opět roze- květů jsou obaleny hrušky u chalupy. však kdo to ví. Kráčeli společně životem,
zněly zvony. Mladá zeleň barví hnědá Na mlatývce a ve chlévě na trámech tu ruku s prstýnkem míval častokrát na
pole, časy se mění, ale příroda zůstává vlaštovčí hnízda. Po dlouhé cestě se do rameni. Hodiny bijí na stěně, děsí mě
svou. Rozkvétá do krásy, z každé meze, nich navrátily ty naše. Zakroužily nad samota zdiva. Rozhlížím se zmateně, zr-
z každého stromu dýchá bohatýrská chalupou, obletěly starý agát a s radost- cadlo visí na stěně, pro slzy nevidím na
síla. Ještě nedávno bylo zimou všech- nými hlásky posedaly na rýny. Vzájemně ně. Zvedám na prsou ruce zkřížené. Je
no tvrdě zkoušeno, ale přišlo vzkříšení, si štěbetají, že se nic nezměnilo, zůstalo v nich chlad, prsty jsou přitisklé k dlani.
které zvítězilo nad smrtí a široko daleko všechno tak, jak na podzim odletěly. Kytičku chci jí do nich dát, už naposledy
rozevlálo vonné květy víry a naděje do Po večeři sedáváme na dvoře, měsíč- tentokrát. A ještě se mi brání.
budoucna. Stařa pomalu došla na kopec, ní stíny se kladou na náš dvůr. Do ticha Zdenek Barot

Výročí 110. let od narození Bohumila Hrabala

Zdenek Barot z Louk nad Dřevěnicí, místní části Zlína, Na Můstku, před knihkupectvím, roste řada zájemců
ctitel Hrabalových knih, se jako jediný ze Zlína zúčastnil o zakoupení knihy. Po hodině čekání mám Hrabala v aktov-
Hrabalova pohřbu. A v okamžiku, kdy v Nymburce vzniká Klub ce. Vzpomínám na Kadlecovo varování o podpis do knihy:
čtenářů Bohumila Hrabala, se do něj okamžitě přihlásil a na „Pokud mu chceš udělat radost a nechat si podepsat některou
zakládajícím nymburském setkání dostal průkazku s číslem 1. jeho knížku či pivní tácek, nedělej to. Povím ti úplně přesně, kam
Nyní se s námi podělil a několik osobních vzpomínek na budeš odeslán. Dopadl tak student Karlovy univerzity před týd-
spisovatele samotného a dění kolem něj. nem, když mistra oslovil Pane… Párale.“ Já přesto vím: „Dnes
Čtyřiadvacátého dubna 1991, jel nočním vlakem do Pra- nebo nikdy,“ vzpomíná. „Je 14 hodin, chodím kolem Zlatého
hy. Nakladatelství krásné literatury a umění Odeon vydalo Tygra a čekám, až odbije třetí hodina,“ pokračuje Zdenek. Čas
Hrabalovu knihu Městečko, kde se zastavil čas. V nákladu otevření pivnice. Zastrčená, hrbolatá, prastará ulička. Dům
50 000 výtisků. V doslovu píše Josef Škvorecký, že spisovatel č. p. 17 s reliéfním tygrem nad vchodem do Plzeňské pivnice
je ten, kdo píše; ne ten, kdo mlčí. U zlatého tygra patří k nejstarším v Praze. Točí se tam pouze

40