Page 22 - Chytrý zpravodaj - Praha 7 - 02 2022

Hobulet únor 2022 Ohlédnutí 23

V 93 letech zemřel na sklonku loňského roku český básník
a čestný občan Prahy 7 Karel Šiktanc. I když jeho verše jsou
obtěžkány starými příběhy a pokoušenými osudy, sám veršotepec
byl vždy milý a zábavný společník. Miloval kavárny, vinárny
a objevování nových míst na Sedmičce. Z jeho zvučného hlasu
zněla při každém setkání radost ze života, a především radost
z možností českého jazyka. Jako vzpomínku přinášíme zkrácený
rozhovor, který Hobuletu poskytl v listopadu 2017.

Text – Daniela Vrbová je redaktorka Českého rozhlasu.
V Praze 7 žije s potěšením již osmnáct let.
Foto – Radek Brousil

Jsme potvrzení

jedině časem

Držíte stále pevný režim a každé městě, který je veselý a nic tragickýho v něm Ne, tak to nebylo. Často to tak bývá u násle-
dopoledne píšete? není. Říkám si staré příběhy a do toho se mi dující generace, protože se přes ty před nimi
Snažím se ho udržovat. Vstát ráno, trochu si za- vrátí i těch pár slov z toho fotelu, která byla musí nějak dostat. To jsme měli trochu taky,
cvičit. A potom – ne, že bych bláznil nebo měl jako z jiný doby. Jako by už dnes lidi tohle ale tohle jsou vlastně borci první republiky čili
kór kázeň, ale chci, abych si k tomu třeba v půl neuměli říkat nahlas. Čili je vidět, že i sezení ob jednu generaci. Meritum tvorby měli mezi
jedenáctý sedl a do jedný si mohl něco dělat. v kavárnách mně sem tam něco přihodí. Jinak válkami. Takže spíš než averze tam byla zami-
To je jasný, že furt nepíšu. Co by s tím proboha si v nich ale opakuju furt nějakej veršíček, co lovanost. Zbožňovali jsme je. Já to mám tak
lidi dělali? Ale čtu a vymejšlím si. To je takovej se mi nelíbí, že to není ono. A přitom upíjím dodnes, třeba když zaslechnu někde Hrubína…
můj řád. Potom chodívám do města na oběd. a pozoruju lidi. To je docela fajn. Neříkám, že
by mi to lidi takhle nahrávali, ale stane se, že Právě František Hrubín bydlel v Bubnech
Když vysedáváte v podnicích, pozorujete mi do poezie konkrétní život vleze. A to je pro nedaleko od vás a přátelili jste se. Scházeli
lidi a čerpáte z nich inspiraci pro svou mě dost důležitý, protože já neumím psát jen jste se také někde v okolí?
tvorbu? Nebo je to jen takový stereotyp o nějakejch náladičkách. Já potřebuju konkré- Tady ne. Tenkrát byl na Národní třídě u Topiče
o spisovatelích? ta. A když je lze do básně pustit, je to dobrý. Dá Svaz československých spisovatelů. V prvním
Určitě, ten cvrkot mě zajímá. Ve své poslední to ale dost fachu, protože česká poezie má už patře byl klub, kde se scházeli spisovatelé, ale
knížce mám básničku, která se takhle udála. určitou úroveň a už se na to nenavazuje lehce. i malíři a muzikanti. Vznikl tam Klub přátel poe-
Seděl jsem U Černý Matky Boží. Tam chodívám Je to čím dál těžší. A poezie psaná v češtině je zie, jehož byl František Hrubín jakýmsi otcem
jednou týdně. Už mě tam znají a říkají mi pane skvělá, hlavně ta meziválečná. práporu. Takže tam jsme se potkávali takřka
profesore. Přitom já jsem nikdy profesor nebyl, denně a povídali si o poezii. Jenže Hrubín měl
naopak jsem ani nedodělal vysokou školu. No V české literatuře jste tříbil svůj básnický pak problémy s alkoholem. Takže jsem ho
tak tam jsem seděl a vedle byli dva lidi, kteří hlas prostřednictvím časopisu Květen, zažil, když nemohl pít, protože mu to zakázali.
sem tam mluvili hlasitě. A najednou ten chlap který jste vydávali od roku 1955 se zamě- Opravdu to dodržoval. Ještě mám někde doma
křikl: „Ty jsi celej můj život!“ To mě zarazilo. řením na mladé básníky a nové literární fotečku, kterou mi poslal z Ústavu protialkohol-
Dostal jsem takovej nepříjemnej pocit, že hlasy. Bylo to z touhy rebelovat proti ní léčby u primáře Vondráčka. Bylo jich tam asi
jsem zaslechl něco, co jsem neměl. A o tom ta klasikům, jako byli Halas, Holan, Seifert, dvanáct, většina byly ženský, jen tři nebo čtyři
básnička je: že odtamtud vyjdu a chodím po Nezval a další? chlapi. Ten doktor Vondráček byl kapacita.