Page 11 - Chytrý Zpravodaj - Praha 7 říjen 2021

10 Hobulet říjen 2021 Hobulet říjen 2021 Vzpomínka 11

Věnováno in memoriam šéfredaktorce Hobuletu Kláře Janicki pak do Drutěvy, Elpidy nebo do Atelieru bod architekti… Sedmičku že není potřeba, abych k nim jezdila. Odebrali jsme se tedy do divadla.
měla ze všech stran dokonale prošlápnutou. A samozřejmě nejen ji. Ale neměla jsem tam chodit. Celý večer jsem byla jako na trní. Klárka
Pro jedno letní dvojčíslo sepisovala výlety po Praze – pěšky, na kole, cítila můj strach a neklid a po představení mě jemně přesvědčila,
tramvají, metrem a autobusem – a všechny je měla vyzkoušené. V týdnu že bude všechno v pořádku. A bylo. Jak ráda bych teď, po autonehodě,
patřila Praze, o víkendu, o svátcích a dovolených mimopražským desti- která se stala v neděli 1. srpna tohoto roku, utěšila zas já Klárku,
nacím. Jak ráda bych s ní prošla celou Prahu, všechny periferie! že bude všechno v pořádku… Stále nevím, jak o tom mám psát.
Učila mě průzračné a nekomplikované lásce k tomuto městu. Učila Lezu na jednu z vyhaslých sopek Českého středohoří, všímám si
Hlubinný zlom mě neodstrkovat jej kvůli hluku, smogu, dopravě, ale soucítit s ním, samičky křižáka pruhovaného střežící svůj kokon, trhám dobromysl
a řebříček, na kamenitém stepním vrcholu vcházím do oblaku rojících
a třeba jej i k sobě přivinout jako tanečního partnera. Věděla, že o ka-
ždý vztah se musí pečovat, a sama o vztah se svým městem pečovala
tak, že v něm intenzivně žila. S manželem pořádali sousedské večeře se mravenců a těsně nad hlavou mi prosviští jiřička. Tady by se ti líbilo,
Klárko. Představuji si tvůj jemný, neproniknutelný úsměv. Představo-
i koncerty, sousedské blešáky, tančírny v Altě, sousedské portrétování valy bychom si tu hlubinný zlom mezi krušnohorskou a středočeskou
a sousedský ping-pong na půdě jejich domu. Myslím, že netušila, jak oblastí a ohlušující zdvíhání sopečných kuželů z pískovcového podloží
moc ji lidé měli rádi. Přála bych si, aby to věděla s větší jistotou. před miliony let. Neloučíme se, Klárko. Po tomhle hlubinném zlomu
Před dvěma lety měli moji rodiče autonehodu. Naštěstí si nevyžádala tě na každý výlet budu brát vždycky s sebou. ○
víc než naražená žebra, šok a odepsané auto. Na večer jsme měli
s Klárkou a jejím mužem vstupenky do Divadla v Dlouhé na inscenaci Rozloučení pro přátele a známé proběhne v sobotu 9. října od 15 hodin
hry Rogera Vitraca Viktor aneb Dítka u moci. Rodiče mě ubezpečovali, v kostele sv. Klimenta, Klimentská 18, Praha 1.
Poté co jsem se tu zprávu dozvěděla, vstala jsem a otevřela okno, „aby časopis oblíbený daleko za hranicemi Sedmičky, časopis, který očividně
duše mohla ven“. Nikdy předtím jsem to neudělala. Hlavou mi jen kmitla inspiroval i jiné radniční měsíčníky… Proto ji mrzelo, když viděla nová,
vzpomínka na rozhovor, který Klárka (jinak o ní psát nemohu) vedla se netknutá čísla Hobuletu ležet u popelnic spolu s letáky na akční slevy.
záchranářem Radkem Strnadem pro loňský prosincový Hobulet. Možná Jako by věc, která je zdarma, nestála za pozornost. Pozorný čtenář
mi tolik utkvěl také proto, že téma smrti – snad že je tak všudypřítomné – Hobuletu však ví, že je to často naopak.
se v našich hovorech téměř nevyskytovalo, byť jsme se těžkých otázek Přestože ji práce naplňovala, což píšu s čistým svědomím, ne jako
dotýkaly často. Nejčastěji jsme ale spolu mluvily o radosti. O takové, kte- frázi, a nová čísla mi nosila jako šťavnaté plody dobře odvedené práce,
rá téměř nic nestojí. Která nás hojně obklopuje, ale bez naší pozornosti čas od času zatoužila navléknout si kůži někoho jiného. Co třeba květi-
prostě neexistuje. A Klárka se uměla dívat tak pronikavě, že objevila nářky? I když si po čas reportáže nebo rozhovoru mohla zkusit spoustu
i radost bezvadně zašitou. Vysledovala ji. A vytáhla za uši ven. různorodých profesí, od hospodské po herpetoložku, musela zas rychle
Podobně dovedla člověka vytáhnout z chandry. Když jsme se viděly vklouznout do té své, aby reportáž nebo rozhovor vůbec mohla napsat.
naposledy, do domovního telefonu se představila jako „Agentura splně- Ale vést nějaký paralelní život květinářky či truhlářky jí připadalo úžasně
ných přání“. Měla jsem ten den narozeniny, příšerně hranaté, bylo mi dobrodružné a nádherně uklidňující. Zabývat se celý den květinami nebo
do breku v předtuše nových a nových hrůz, které už stepují za dveřmi, hoblovat dřevo v otcově dílně! Když jsme spolu od jara do zimy roku 2017
o něco jsem se snažila a vůbec mi to nešlo, ale za dveřmi žádná z těch sedávaly v jedné kanceláři – pracovala jsem tehdy jako redaktorka Ho-
hrůz nebyla, za dveřmi byla Klárka, s copánkem a rubínovými náuš- buletu a webeditorka radničního webu, Klárčinými slovy jako „překla-
nicemi, opálená, v červenomodré květované tunice, s vlastnoručně datelka z úředničtiny do lidštiny“ – snily jsme často a mezitím si házely
vyrobenými dárky a vlastnoručně vypěstovanou tlusticí vejčitou, která přes stůl míčkem, aby nám od ťukání do klávesnic nezdřevěněly prsty.
připomínala malý háj baobabů vsazený do květináče – moje záchra- Na Klárce mě vždycky fascinovala její fyzická i duševní křehkost
nářka. Vypadala nádherně, svěže, vnesla mi tu krásu, to zdraví a světlo v kontrastu s její rozhodností a profesionalitou. Stejně jako si domác-
optimismu do bytu a všechno to tam se mnou zůstalo i dávno poté, nost nezanášela zbytečnostmi, nezanášela si jimi ani hlavu. Jako se
co odjela jedničkou zpátky do Holešovic. přesně mířenými otázkami dopátrávala informací, které pro rozhovor,
Za pět dní ty obyčejné věty – Příště si půjdeme zaplavat, Naučím tě článek nebo reportáž nezbytně potřebovala, tak se přesně mířenými
šnorchlovat, Ukážu ti Sokolov a Loket, Pojedeme do Českého středoho- činy dopátrávala radosti.
ří, Zajdeme do divadla, Uspořádáme marmeládový swap – už nedávaly S obdivem a údivem jsem sledovala, jak soustředěně a efektivně pra-
smysl. Smysl dnes dává nanejvýš Klárčina askeze ve vztahu k hmotným cuje vždy na jednom textu, a teprve poté, co jej dopíše, stejně soustředě-
potřebám a v kontrastu s tím téměř hédonismus ve vztahu k potřebám ně a efektivně začíná pracovat na dalším. Na rozdíl ode mě, která s nepří-
nehmotným – k poznání a k prožitkům. Zdálo se, že se neupíná ani jemným otálela, neplodně těkala a měla problém zvednout telefon nebo
k minulému, ani k budoucímu – jen k přítomnému. Moudře. Ráda se si dojít pro odpověď do některé z blízkých kanceláří, ona pochopila, že si
zbavovala věcí, odpoutávala se od břemen. Při své poslední návštěvě výkonností kupuje svobodu – že svobodu může mít i člověk na náročném
u nás se rozhlížela po našem malém, věcmi přeplněném bytě-kabinetě šéfredaktorském postu. Vstávala velmi časně. Když jsem přicházela do
a říkala, že by chtěla, aby její vlastní byt byl ještě o něco prázdnější, redakce, měla své denní penzum z půlky hotové, a když jsem odcházela
než je. Snad toužila žít v prostoru, kterým se dá snadno protančit, na oběd, měla splněno. V době uzávěrky však neváhala obětovat víkend
v bytě-tanečním sále, protože ještě více než pro minimalismus hořela – na pečlivou redakci zaslaných textů. Některá čísla měla přichystaná ve
alespoň tak, jak jsem ji znala já – pro tanec. Tanec jí šel stejně lehce velkém předstihu. V případě nutnosti ovšem pohotově koncepci změnila
jako psaní. S hudbou byla zajedno. V tanci byla oslnivá, rafinovaná ve prospěch aktuálních témat. Ráda překračovala hranice možného a ob-
a možná i nejvíce svá. vyklého. Žádné téma pro ni nebylo moc odlehlé a nepřístupné. To, co
Její přirozený smysl pro rytmus pronikal i do její práce se slovem. pro mě bylo příliš vzdálené – ať už šlo o činnost Agentury pro evropský
Krátké ostré věty jako pohyby nohou při sambě… Přála bych všem vidět globální navigační satelitní systém, nebo problematiku parkování – zvlád-
ji tančit! Myslím, že její múzická část byla přinejmenším stejně silná la s entuziasmem i umanutostí dobyvatelky. Dobývala přece pro čtenáře
jako její část praktická a exaktní, nicméně neměla tolik příležitostí se kousek po kousku neznámé světy!
prosadit. Nepociťovala však, doufám, frustraci. Jen lehký stesk a někdy Podobně jako od věcí se však dovedla v pravý čas oprostit i od práce.
únavu. Po kariéře v diplomacii a v rozhlase – pracovala například jako Písmenka, která jí v určeném čase vířila v hlavě a poslušně se řadila do
autorka a moderátorka pořadů Hovory o Evropě, Člověk a trh, přesně soustružených vět a odstavců, v určený čas zase odlétla jako roj
Politická literatura na českých pultech a Trendy na stanici Český rozhlas 6 – okřídlených mravenců a zůstala jen dětsky zvídavá, vřelá a něžná Klárka,
byla hrdá, že se jí v průběhu šesti let spolu s grafickým studiem s tmavomodrým puntíkatým batůžkem na zádech, přichystaná objevit si
20YY Designers, mnoha ilustrátory a řadou spolupracovníků z radnice kousek neznámého světa i pro sebe. Byla to Klárka přeladěná z pracovní-
i mimo ni podařilo z běžných radničních novin vytvořit respektovaný ho do „výletního režimu“. A bylo jí v tom režimu neskonale dobře.
Nejradši jsme chodívaly pěšky. Nevysedávaly jsme po kavárnách –
snad jen jedinkrát, v cukrárně, kde se mlsá zastavený čas, v cukrárně
U Palmy. Chodily jsme. Sedly jsme si nanejvýš někam na lavičku nebo
na obrubník. Bez Klárky bych na mnoho míst v Praze zřejmě nikdy
nezabloudila – do poutního kostela Panny Marie Vítězné na Bílé hoře,
Text – Ivana Myšková – autorka je spisovatelka a publicistka, v roce 2017 na terasy Břevnovského kláštera či do starých Střešovic a na Sedmičce
byla krátce redaktorkou Hobuletu. Ilustrace – Alexey Klyuykov například na Výletnou, na Jatka, do cukrárny U Veletrhu, pracovně