Page 11 - Chytrý zpravodaj - Praha 7 - 01 2022

10 Téma Hobulet leden 2022 Hobulet leden 2022 Téma 11

Jsem na sebe přísná. Když mlčím, musím pak Ukrajinská kultura v Praze se hodně kon-
UKRAJINSKÉ VÁNOCE
brečet,“ říká Oksana. I dcera Jana prý ve škole centruje v Domě národnostních menšin na
Vánoce na Ukrajině dnes v sobě mísí hodně historických občas zaslechne uštěpačné narážky na svůj Vinohradech. „Druhé centrum jsou potom
vlivů a liší se i podle regionu. Většina Ukrajinců je slaví původ. Oksana se zlobí i na ukrajinské „firmy“, kostely, především řeckokatolický kostel sv.
podle juliánského kalendáře, jímž se řídí pravoslavná které tu zneužívají své krajany: zadržují jim Klimenta v Klementinu s hlavní bohoslužbou
a řeckokatolická církev, skoro celý leden. výplaty, využívají jejich strachu z propadnutí v neděli, kde se schází několik set lidí. Pra-
víz a celkové neznalosti poměrů, neplatí za ně voslavné kostelíky jsou také v ulici Na Slupi,
Ekvivalentem českého Štědrého dne je Svatá večeře po- pojistné, odvádějí si tučná procenta z částek, v Resslově a na Olšanských hřbitovech,“ dopl-
dávaná 6. ledna. Na stole má být ten večer dvanáct jídel.
Nesmí chybět kuťa neboli nasladko uvařená pšeničná které jim půjčují na zaplacení kaucí na bydlení, ňuje Bohdan Rajčinec. V Domě národnostních
či rýžová kaše. Dále se podávají různě upravené ryby, apod. Oksana ale přiznává, že bez jejich služeb menšin sídlí nově také Evropský kongres Ukra-
houby, saláty, boršč a plněné taštičky (vareniky). Nechybí tu lze stěží přežít. Příjemným překvapením pro jinců, zastřešující celoevropská organizace pro
ani koblížky (pampušky) nebo lívance. Ke stolu se usedá ni tedy bylo zjištění, že o pomoc s orientací ve nejrůznější ukrajinské spolky, které chtějí být
s první hvězdou na nebi, každý stolovník by měl ochut- zdejším labyrintu povinností může bezplatně více slyšet na unijní úrovni.
nat všech 12 jídel a na talíři by neměly zůstat zbytky. Na požádat na Odboru sociálního začleňování S Prahou 7 je potom spojená pravidelná
západní Ukrajině se hned po večeři vyráží na koledu. radnice Prahy 7. Od té doby si pro radu chodí oslava Dne nezávislosti Ukrajiny na Výstavišti.
13. ledna býval druhý Štědrý den s večeří, méně boha-
tou. Tento svátek se nazývá Melančin (Malanka) nebo raději tam. Oficiálně připadá na 24. srpen, v Praze se však
také Starý nový rok. U této příležitosti se hraje humorné Podobný denní režim jako teď Oksana mají koná až první zářijovou neděli, kdy jsou členo-
lidové divadlo, zpívají se koledy a pořádají se taneční zjevně i ukrajinští muži, kteří bydlí v Praze 7 vé diaspory zpátky z prázdnin. Připravený je
zábavy. na ubytovnách. „Ráno odejdou do práce, ve- vždy bohatý kulturní program, dětské taneční
čer spolu prohodí pár slov v kuchyňce u jídla a pěvecké soubory a samozřejmě ukrajinské
18. ledna, v předvečer svátku sv. Jana Křtitele, se na a zalezou na pokoj,“ popisuje recepční klidný pohoštění. V únoru 2019 se v holešovickém
západní Ukrajině slaví ještě tzv. hladová večeře, kde se provoz v ubytovně v Dělnické ulici. Momen- sále Domovina konala též další tradiční akce:
opět jí kuťa. Druhý den se v kostelech světí voda a křížky
ozdobené větvičkami. tálně jich tu žije asi třicet, což je menšina ples u příležitosti Malanky neboli Starého
z celkového počtu ubytovaných. Práci v Česku nového roku. V Česku se koná v únoru pravi-
V západoukrajinské tradici chodí navíc v noci z 18. na mají různou, v poslední době je prý mezi nimi delně, čeká se totiž, až se lidé vrátí z vánoč-
19. prosince Mikuláš, který dává dětem dárky za okno hodně kurýrů přepravních společností. ních prázdnin. „Ten ples má v Praze tradici
nebo pod polštář. V rodinách, kam chodí děda Mráz, s přestávkami 50 let,“ připomíná šéf Ukrajin-
dostávají děti dárky 1. ledna. Praktické informace, spolkový život ské iniciativy.
Bohdan Rajčinec se narodil v Praze ukra- On sám žije v Holešovicích od roku 1991,
Podle Mariye Havryljuk ze spolku Krok hodně ukrajin-
ských rodičů v Česku neustojí tlak zdejších Vánoc, a tak jinským rodičům, kteří se seznámili až zde. kdy byl ještě školák. Proměnu Prahy 7 hodnotí
mají jejich děti skutečně dlouhé a bohaté svátky: chodí Přesto ve své identitě považuje jejich původ za pozitivně, i když nejradši tu má místa, která
k nim český i ukrajinský Mikuláš, slaví české Vánoce tak důležitý, že se stal hlavní tváří Ukrajinské připomínají staré časy. „Rád čtu v Hobu-
a Nový rok a poté odjíždějí na Ukrajinu k prarodičům. iniciativy a angažuje se také ve vydávání dvou letu Uličník pana Václavovice a povídám
Tam drží všechny ukrajinské tradice včetně koledování, hlavních médií o Ukrajině: měsíčníku Porohy si s pamětníky, jak hráli fotbal v Poupětce
Úklid a nákupy už nemám nikoho. Ani toho pohřbu Tánina jak říká. Z velké lásky vzešla třetí dcera, Jana, kdy jako koledu dostávají peníze. a Ukrajinského žurnálu. Při rozhovoru máme a široko daleko žádné auto.“ Pamětníky prý
Oksana Volytska by po posledních letech otce ale nelituju,“ ohlíží se pohnutě za posled- ale také problémy. Vyšlo najevo, že bagrista výhled na Pražský hrad. V „civilu“ Bohdan často potkává v hospodě Prašivka na Letné
potřebovala trochu vydechnout. „Nebo napsat ní dobou upravená čtyřicátnice, podle níž Ivan je tady ženatý. Pod příslibem alimentů se pracuje na ministerstvu financí. Po práci coby a s lítostí pozoruje úbytek starých hospůdek
o svém životě knihu,“ usměje se odevzdaně. je stejně v životě nejdůležitější láska. Teď už snažil Oksanu zatlačit zpátky na Ukrajinu. Ta, předseda bytového družstva zvelebuje činžov- v dolních Holešovicích. „Nebo garáže podél
Začátek pandemie covidu ji zastihl jako hlavní „jen“ řeší problémy s vízem pro sedmnáctile- zamilovaná a ponížená, se nedala. Starší dcery ní dům v Plynární ulici a jeho okolí. hřiště TJ Lokomotiva, tam na mě vždycky
pokladní v supermarketu. Karantény a další tou Táňu a svoje a Janino zdraví. Pracuje jako nechala v péči své matky a jen s nejmladší, Ukrajinská iniciativa se od roku 1994 věnuje zavane taková prvorepubliková atmosféra. Mé
opatření ale poznamenaly její směny, a navíc uklízečka a pokojská a chce se vrátit do super- která měla díky otci trvalý pobyt v Česku, se jak pořádání kulturních akcí, tak poradenské ženě, která se narodila v Užhorodu, zase tahle
musela doma zabezpečit osmiletou dceru Janu marketu. Ze všeho nejraději by ale pracovala vrátila do Prahy. činnosti pro různé zdejší instituce a úřady. ulice připomíná její rodné město. Jsem rád, že
na online výuce. V domě, kde bydlely, vzrostla sama na sebe: „Můj sen je otevřít si tu bistro, Společné soužití však trvalo krátce a skon- „Myslím, že máme dobrý přehled o tom, čím hřiště celé nezastavěli paneláky.“ Vzpomíná
spotřeba vody a rozúčtovala se mezi všechny kde budu prodávat polévky a guláš s chlebem čilo Oksaniným útěkem do azylového domu tu Ukrajinci žijí, jaké mají problémy,“ říká také na povodně v roce 2002. „To bylo hodně
nájemníky. To pro Volytské znamenalo neče- za levný peníz. Z obchodů se vyhazuje tolik pro ženy ohrožené domácím násilím. „Po roce Bohdan. Iniciativa totiž úzce spolupracuje zajímavé, všechen ten bordel ze sklepů, co
kaně velký výdaj a musely se zadlužit. jídla, které by šlo určitě ještě využít. Také ráda tam jsem začala svůj vlastní život,“ prohlašuje s neziskovými organizacemi, které cizincům domy vydaly,“ nostalgicky se usmívá holešo-
A pak přišla zpráva o úmrtí Oksanina první- vařím ukrajinskou kuchyni a líbí se mi o něko- rozhodně. „Chodila jsem na kurzy finanční pomáhají s praktickými problémy, jako je vický a ukrajinský patriot.
ho manžela. „Zemřít v cizině bez papírů je to ho se starat,“ zasní se. gramotnosti a na box. To mi hodně pomoh- povolení k pobytu, jež je často svázané s pra-
nejhorší,“ povzdechne si Oksana. Její manžel Oksana přijela do Česka v roce 2000. Býva- lo ventilovat hněv.“ Tahle psychohygiena covním povolením. Jakmile tu tedy ukrajin- Školy a tradice
pracoval v Česku osm let na stavbách, neměl lá bankovní úřednice a tehdy mladá maminka jí usnadnila přežít mezidobí, kdy nemohla ský pracovník dostane výpověď, zaniká mu V budově bývalé Merkurie v Argentinské ulici
ale pojištění ani žádné našetřené peníze. dcery Julie tu nastoupila jako uklízečka ve zpátky na Ukrajinu kvůli průtahům s novým v podstatě ze dne na den i pobytové vízum. To se o sobotách schází zhruba třicítka dětí. Tři
„Všechno propil a nakonec zemřel v práci. Prý Státním veterinárním ústavu v Lysolajích. Po vízem, i čtyři soudní stání, v nichž musela je psychicky i prakticky náročná situace. K dal- hodiny si procvičují ukrajinský jazyk a učí se
mu nebylo dobře už ráno, tak si sedl v šatně týdnu ji jeden z pracovníků požádal, zda by se bojovat o výživné a péči o dceru. ším častým problémům patří nedostatečné o dějinách a kultuře. Následují dvě hodiny
a po šichtě ho tam našli mrtvého,“ popisuje. mohla naučit připravovat vzorky masa k ana- V Praze 7 žije Oksana od roku 2014 a jinam zdravotní pojištění, které nepokryje pracovní tvůrčích kroužků. „V ukrajinských školách
I když spolu nikdy pořádně nežili, byl to stále lýze – nikomu se to nechtělo dělat. K zaškolení se jí prý už nechce. „Když přijedu z Ukraji- úrazy (typicky na stavbách), zadržování výplat je výuka hodně provázaná s kulturou, se
otec její starší dcery Táni. Dala proto Táně na přidal i hodiny češtiny. V Lysolajích zůstala ny a vyjdu z metra, chutná mi tu snad i ten nebo změna zaměstnání. Běžné jsou také pří- zpěvem, tanci a ručními pracemi,“ vysvětluje
vybranou, jak ho pohřbít: jestli žehem, jak je Oksana tři roky. Pracovní poměr ukončil vzduch,“ říká. Na druhou stranu přiznává, že pady lidí, kteří zde nelegálně pracují na platné koncept sobotní školy spolku Krok jeho zakla-
běžné v Česku, nebo tradičním uložením do blížící se porod druhé dcery a úmrtí tatínka v posledních letech její dny ubíhají jen na ose turistické nebo třeba polské vízum. „Protože datelka Mariya Havryljuk.
rakve, jak je zvykem na Ukrajině. Dcera si vy- na Ukrajině. „Měla jsem špatné svědomí, že práce–domov, kde se večer unavená nají a sva- je to nejjednodušší způsob. Až do nějakého Do Česka přišla s manželem v roce 2006
brala ukrajinský rituál. To znamenalo převézt jsem se s ním nestihla rozloučit,“ posteskne lí se na postel ke zprávám. V neděli chodí do kritického momentu, kdy jsou donuceni se s cílem dopsat doktorát z historie. Záhy se
rakev na Ukrajinu a tam vystrojit pohřeb – ani si Oksana Volytska. „Tuhle chybu už jsem pak kostela, snaží se dodržovat ukrajinské tradice obrátit na ukrajinské prostředníky. Situace je seznámila se skupinou, která se věnovala ukra-
jedno nevyšlo levně. nikdy nechtěla opakovat.“ a občas se pozvou na návštěvu s ukrajinskými ale už lepší než v 90. letech,“ naráží Bohdan jinskému folkloru, a díky ní potom Mariyi přišla
Půl roku nato dostala mrtvici Oksanina Vrátila se domů s úmyslem tam zůstat. Vy- kamarádkami, které tu během let potkala. na nekalé praktiky kriminálních gangů a vy- od ambasády nabídka vést čerstvě založenou
matka žijící poblíž Lvova. „Bylo těžké sehnat chovávala děti, jen občas zajela do Česka, kde Jejím cílem je, aby všechny tři dcery vystu- mahačských skupin, jejichž aktivity však česká ukrajinskou školu. Idea byla poskytovat vzdě-
jí ošetřovatelku. Často jsem po zprávě, že žil otec druhorozené Táni. V pražské tržnici dovaly vysokou školu. „I kdyby to bylo proti policie sleduje i v současnosti. lání podle ukrajinských osnov v Praze s mož-
je máma zase bez péče, zamčená v domě, Sapa přitom vždy nakoupila hromadu dámské- jejich vůli,“ říká rozhodně. Pak se prý mohou I on potvrzuje, že bez prostředníka nebo ností získat oficiální vysvědčení. Praxe se však
jen popadla kabelku, na Florenci skočila na ho spodního prádla a na Ukrajině ho prodá- rozhodnout, co s životem dál. V jejich ženské poradce se tu Ukrajinci neobejdou. Stát prý ukázala být komplikovanější. Bylo například
autobus a za 24 hodin jsem byla u ní a udělala vala. „Vždycky jsem chtěla mít svůj vlastní domácnosti se provozuje hudba a mluví se pro ně nastavil pravidla tak komplikovaná, že nutné vozit žáky na dvoutýdenní přezkušování
vše nezbytné sama,“ vzpomíná Oksana. Takhle podnik. A u nás v té době nebyla žádná práce.“ ukrajinsky. Jen co však vyjdou na ulici, přepí- sami nemají šanci se v nich vyznat. „Když to na Ukrajinu, což bylo jednak nákladné, jednak
nepředvídatelně jezdila za maminkou další Zlom nastal v roce 2010. Na tříměsíční nají do češtiny. bude takhle složité a nevýhodné, budou lidi pro děti stresující. Z finančních a administra-
půlrok, a nakonec s ní byla i v její poslední vízum přijela opět do Česka s cílem pracovat Nadávek, ať se „vrátí zpátky na Ukraji- vždycky pracovat načerno nebo půjdou dál na tivních důvodů neuspěl ani pokus založit tu
chvilce. Vypravila tedy další pohřeb. „Dluhy jako pokojská. Jednou večer se však přes spo- nu a neleze do Česka“, prý za život slyšela západ, kde jsou vyšší výdělky. Česko na tom jinou školu, jejíž vysvědčení by se na Ukrajině
pomalu splatím, ale mámu nic nenahradí. Teď lubydlící seznámila s Ivanem, „mojí láskou“, bezpočet. „Občas mě to zlobí, ale nedám se. bude tratit ekonomicky,“ upozorňuje. pouze nostrifikovalo. A tak Mariya Havryljuk