Page 26 - Chytrý zpravodaj - Praha 3 - 03 2022

Imaginárium — Republika Žižkov Návrat nůší Chvála bruslení

Nedávno se nám na Žižkově rozmohl po-
Připravil Karel Světlík
divný „nešvar“: veselí důchodci s nůšemi
na zádech.
U seniorky Evy Vokáčové se v posled-
ních dvou letech projevovaly stále narůs-
tající úzkostné stavy související s pan-
demickými opatřeními. Poslední kapkou
bylo, když jí přišlo vyúčtování za plyn.
Zhroutila se. Netušila však, že právě toto
jí má změnit život. Po zhlédnutí dluž-
né částky se šla projít přes Vítkov na Březnové fejetony přetékají
Krejcárek, aby se trochu uklidnila. V le-
síku pod kempem potkala svou dávnou obvykle tajícím sněhem,
kamarádku Irenu. Dlouho se neviděly, sněženkami a ódami na první
a tak ji překvapilo, že má pejska a na zá-
dech… no ano, nůši. Po chvíli vylezl z le- sluneční paprsky. Pojďme
síka senior s širokým úsměvem na tváři se ale raději ohlédnout za
a další nůší plnou dřeva. Eva si v duchu
klepala na čelo, ale měla potřebu se právě uplynulou zimou.
vypovídat, a tak vylíčila Ireně a Mildovi,
muži s nůší, svou nezáviděníhodnou
situaci. Zima se u nás opět obešla takřka bez sněhu. Žádné bobování a sáň-
kování na Parukářce, žádné běžkování na Vítkově. Tyhle radovánky
Oni účet za elektřinu a plyn příliš neře- jsou rok od roku exotičtější. Milovníci zimních sportů se o víkendech
šili. Jakmile totiž nastala pandemická Text Viktor Žižkov přesouvají do uměle zasněžovaných vysokohorských oáz. Bruslení tak
opatření, vypořádala se vždy velmi druž- fakticky zůstává posledním zimním sportem, který se dá na Žižkově
ná Irena s náhlou izolací tak, že si do a Vinohradech provozovat i v epoše pokročilého lokálního oteplování,
své malé garsonky pořídila psíka a syn jehož existenci už dnes nemohou zpochybňovat ani nejzatvrzelejší po-
jí přispěl na instalaci krbových kamen. pírači oteplování globálního.
Pozorování ohně ji odjakživa uklidňovalo
a se psem se mohla procházet kdykoli Na sezónní ledové ploše pod Žižkovskou věží si člověk uvědomí, že
i navzdory všem zákazům. A navíc, guláš bruslení patří k zásadním projevům vyspělé civilizace. Je to sport
pomalu „táhnutý“ na kamnech má pře- v dobrém smyslu urbánní, kultivovaný a společenský. Vedle sebe brus-
ce jen jinou chuť než ten ze sporáku. lí děti ještě snad ani školkou povinné, teenageři, rodiče i prarodiče.
Všichni krouží pořád dokola stejným směrem, jako by šlo o nějaký ta-
Spořivý důchodce Milda se tím nechal jemný rituál. A na rozdíl od jiných sportů a sportovišť se tu prakticky
inspirovat. Od svého kamaráda, který nevyskytují jedinci trpící utkvělou představou, že závodí na olympiádě
pracoval ve sběrném dvoře, si přinesl a všichni jim musí ustoupit z cesty. On se totiž na takovém klasickém
stará kamínka a v jeho žižkovském bytě kluzišti člověk pořádně nerozjede, i kdyby chtěl sebevíc. Během dvou-
se po letech znovu rozhořel oheň. Z kaž- leté koronové epidemie bylo fungování kluziště pod Žižkovskou věží
dé procházky si nosil trochu dřeva a pak pro mnohé z nás jakýmsi barometrem, který nejlépe ukazoval, kdy už
ho napadlo použít nůši po své matce. začíná jít opravdu do tuhého, nebo se věci naopak vracejí do starých
Za války s ní chodila po Žižkově na dře- kolejí.
vo. To zase inspirovalo Irenu, které sice
vozí dřevo vnuk, ale klacky na podpal se Bruslařské tradice Republiky Žižkov se nepochybně jednou stanou
vždycky hodí. Eva byla tak zoufalá, že se předmětem seriózního vědeckého bádání. Je známo, že za starých
nechala přesvědčit, aby si kamna po- časů se bruslívalo na dnes už dávno zaniklém Olšanském rybníčku,
řídila také. Vybrala poslední úspory na který se rozkládal kdesi mezi kostelem svatého Rocha a Vrchem sva-
vyvložkování komína a Milda jí pomohl tého Kříže. Vzpomínal na to i básník Jaroslav Seifert, rodák z Bořivojky
zařídit vše včetně kamen z druhé ruky. a dosud jediný žižkovský nositel Nobelovy ceny za literaturu. Jednou,
Dobrá duše Irena jí navíc přinesla psíka ještě před první světovou válkou, si jako kluk za soumraku na zamr-
z útulku. zlém Olšanském rybníčku povšiml tajemného, rusky hovořícího cizince
s lehce šikmýma očima, skrývajícího svou pokročilou holohlavost pod
Netrvalo dlouho a z dříve posmutnělé astrachánovou čepicí. Časem zůstali na ledě jen oni dva. Mlčky spo-
Evy Vokáčové se stala veselá důchodky- lečně, a přesto každý zvlášť bruslili ještě dlouho do noci a pak se beze
ně. Procházky se psem Ferdíkem a nůší slova každý vydal svou cestou.
se blahodárně podepsaly na jejím zdraví.
Zhubla 15 kilo a některé vleklé zdra- Až o pár let později, když byly podobizny toho muže najednou plné
votní problémy zcela zmizely. S Mildou noviny, Seifert pochopil, o koho šlo. Byl to Vladimír Iljič Lenin, pozdější
a Irenou vyrážejí s nůšemi na výlety vůdce bolševické revoluce v Rusku, který se dva roky před první světo-
nejen po Žižkově. Postupně se k nim vou válkou v Praze prokazatelně účastnil jakéhosi tajného workshopu
přidávají další senioři. „Nůše, to je po- a podle některých indicií přespával inkognito v bytě jednoho anarchi-
klad. Z domova v ní nesu věci na piknik stického radikála na dolním Žižkově. Bruslil jsem s Leninem! secvaklo
a zpátky topivo. I Ferdík už se naučil no- Seifertovi. Kdo ví, s kým jsme letos v zimě měli tu čest nebo smůlu
sit klacky,“ dodává rozesmátá paní Eva. bruslit pod věží my.

— 26