Page 30 - Hlasatel_1_2022_nahled

VOLNÝ ČAS

Knihy Toulání s dětmi Prahou 15 a Putování s dětmi
Kousek prostoru v Hlasateli i v letošním
roce věnujeme dětem. Prahou 15 jsou k zakoupení v recepci ÚMČ Praha 15,
Boloňská 478/1, každý za 200 Kč a jako bonus navíc
OKÉNKO Doufáme, že jim příběhy a omalovánky je připraveno i pexeso. Knížky už se těší na své
PRO DĚTI přinesou radost a zábavu. čtenáře.
Děti, hurá do toho…

Kominické řemeslo Jak kominík ke kocourovi přišel

Kominické řemeslo nepatří k těm úplně Jonáš už jako malý kluk pozoroval kominíka, kotě s plným bříškem v teple usnulo a tvrdě
nejstarším českým řemeslům. Dříve v prostých když přišel k nim do stavení. Líbilo se mu, jak se spalo až do dalšího rána, kdy se kominík opět
staveních komíny ani nebyly, větralo se jen nebojí výšek a šplhá po střechách mezi komíny. chystal do práce. Kocourek, šup, vlezl kominíkovi
okny nebo dírou ve střeše. Historie kominictví Když Jonáš vyrostl, šel do učení, aby se naučil do pracovní čepice. Jonáš ho vyndal a položil
tedy sahá do doby, kdy už byly komíny běžnou kominickému řemeslu. Kominický mistr byl na pelíšek, jen co se otočil, kotě bylo opět
součástí obydlí. Nejprve si hospodáři vymetali s jeho prací náramně spokojen. Jonáš byl velice v čepici. „No, jak chceš, tak půjdeme čistit
komíny sami, ale protože se množily požáry šikovný, práce mu šla od ruky, a tak brzy dostal komíny spolu.“ A tak šli. Jonáš vymetal saze
vzniklé od sazí, bylo třeba, aby se práce výuční list. Ve svém černém oblečení s čistě bílou a kocourek ho pozoroval. Po střechách lezli
chopili odborníci a prováděla se pravidelně čapkou se vydával od domu k domu a protahoval společně a hospodyňky je vždy rády viděly
a důkladně. Doškové a šindelové střechy hořely komíny, aby kamna dobře táhla a neposlušné a často jim za dobře odvedenou práci daly dobrý
velmi snadno. Prvním kominíkům se říkalo jiskry nepřeskočily na střechy. oběd nebo buchty a kocourovi samozřejmě
mastkomínové nebo mastkominíci. mlíčko.
Nejraději měl Jonáš rána, když vycházelo
sluníčko a on mu byl blízko, jako mohou být Jednou Jonáš čistil dlouho nepoužívaný komín
jen ptáci. Jednou si sedl na střechu, opřel se a zasekl se mu v něm kartáč, nános sazí nešel
o komín a vyndal si svačinu, chleba s máslem prorazit. Teď už, zkušený kominický kocour,
a se sýrem. Poslouchal zpěv ptáků, odpočíval zamňoukal a hop, skočil do komína. Za okamžik
a najednou zaslechl nějaké tichounké kňourání, bylo slyšet škrábání, pištění a kocour začal
slaboučké vrnění a kňučení. Vstal a rozhlížel vytahovat z komína jednu myš za druhou,
se kolem, až za komínem našel malou mokrou potvůrky si zde udělaly pelech a nanosily do něj
chlupatou kuličku, která se celá chvěla. Vzal ji staré hadry, kterými komín úplně ucpaly. Kocour
do ruky a najednou se ukázala dvě malá ouška, zaprskal, zavrčel a všechny myši se rozutekly.
vykoukla velká očka a zavrtěl se ocásek. Koťátko, Jonáš měl radost a zvolal: „Ty jsi moje Štístko!“
bylo to maličké hladové koťátko. Černý uzlíček, A tak kocourek ke jménu přišel a byl pasován
který se zatoulal, a protože v noci pršelo, celý na pravého kominického kocoura. Jonáš
se třásl zimou. Jonáš sundal čapku, dal do ní a Štístko tak založili společnou živnost, a když
kotě a krmil ho malými kousky chleba. se budete pořádně dívat, děti, možná je někde
„Pro dnešek končíme,“ řekl Jonáš potkáte. Slyšíte ten zvonec? Vyprávění je už
Kominíci tradičně nosívali černý pracovní a odnesl kotě domů ke kamnům, konec.
oblek zesílený kožený mi záplatami na loktech, aby se pořádně prohřálo. Nalil
kolenech a na zadnici, protože se o tato místa mu do misky mlíčko a z deky Pavlína Nejedlíková
opí rali při posouvání se dutinou větších ko mínů, mu udělal pelíšek. Unavené
například v pivovarech. Typickým znakem
českých kominíků se stala bílá čapka, v cizině
nosili čapku černou a od 19. století často
i cylindr. Mezi hlavní pracovní kominické
pomůcky patří průtlačné kartáče, různé
nástavce na kartáče a další čisticí zařízení jako
štětky, růžice, zrcátko a lano.

Říká se, že kominíci přinášejí štěstí. Když je
někdo potká, musí se chytit za knoflík, nebo si
na kominíka sáhnout. Kde se tento zvyk vlastně
vzal? Začalo to už před dávnými časy. Když se
ve vesnici objevil kominík, svou prací chránil
lidská obydlí, takže vlastně přinášel štěstí.

30 HLASATEL 1