Page 26 - Chytrý zpravodaj - Palkovice 01 2022

1/2022

nám taky dělávala sněhové cukroví, kdy se ušleha- A jaké byly v té době mezilidské vztahy?
ly bílky s cukrem, a to jsme měly vážně za něco. Mezi lidmi byly vztahy pěkné. Tím, že žili v ne-
My děti jsme se nejvíce těšily až zazvoní zvone- ustálém strachu, co bude, drželi při sobě a pomá-
ček a konečně spatříme nazdobený stromeček hali si. Neudávali se, to se začalo dít až za ko-
se zapálenými svíčkami, který se ukrýval za dveř- munistů. Napadá mě jeden konkrétní příklad. Ve
mi. Nevím, zda je to pravda, ale slyšela jsem, že Křtěnově, kde jsme bydleli, byla velká usedlost,
stromeček se k nám dostal z Německa. Nejprve kde měli mlýn a někdy se tam mlelo i načerno.
ho prý měli bohatí v Německu, pak bohatí u nás Jednoho dne začali kolem kroužit gestapáci a je-
a postupně se to šířilo Evropou. Pod stromeček diným řešením bylo vyvést veškerou pšenici z mlý-
jsme většinou dostali oblečení, záleželo, co ro- na a ukrýt ji u sousedů. Každý moc dobře věděl, co
diče sehnali, všeho bylo málo. Bylo běžné, že se by ho čekalo, a přesto do takového rizika šli. Ke vší
oblečení dědilo, takže jsem nosila hlavně věci po smůle začalo ještě sněžit a na cestě byly viditelné
bráchovi. Měli jsme oblečení, které se nosívalo koleje a stopy, naštěstí však na druhý den kontrola
ve všední dny, a pak sváteční šaty, které jsme si do mlýna nedorazila. V té době to mnohdy bylo
brali v neděli do kostela. Nikdy nezapomenu, jak hodně i o štěstí.
jsem byla šťastná, když mi maminka nechala ušít
mé první šaty, včetně zástěrky s kanýrky, bylo to Hovoříte o štěstí, víte o někom blízkém, kdo
v době, když jsem začala chodit do školy.
ho za války příliš neměl?
Asi tatínkův bratr a švagr, byli totiž v odboji a za
Narodila jste se za války, jak jste to jako dítě
vnímala? to je poslali do koncentračního tábora. Tatínkův
bratr Alois, můj strýc, se naštěstí vrátil. Jeho vyprá-
Když jsem se v tom devětatřicátém narodila, vění nahánělo hrůzu, nejhorší prý bylo, když každé
tak už byl Protektorát Čechy a Morava a okupovali ráno vyvolávali jména a nikdo nevěděl co bude.
nás Němci. Pamatuji si, že jsem tomu jako malá Švagr Antonín zemřel na pochodu smrti, schválně
vůbec nerozuměla, nechápala jsem, co se to děje. tam posílali oslabené lidi, pěšky je hnali bůhví kam
A když si rodiče mezi sebou povídali nebo i jiní a lidé se během té cesty hroutili.
lidé hovořili o válce, tak jsem z toho měla v hlavě
zmatek… Moji rodiče třeba často říkali, že partyzá- Čeho jste se jako malá nejvíc bála?
ni nadělali hodně zla, a to třeba tím, že vyhodili do
povětří nějaký vlak nebo napadli nějakého Němce Letadel, ten těžký zvuk nad hlavou vyvolával
a ti se pak za to mstili, vyvražďovali rodiny nebo je v člověku úzkost. Jednou na sebe dokonce střílela
posílali do koncentračních táborů. Můj tatínek v té dvě letadla, když prolétaly nad naším dvorem. To
době zastával místo starosty, úřadovalo se doma, se nedá ani popsat, jak se člověk cítil, v jaké hrůze
takže kdo něco potřeboval, chodil za ním k nám jsme žili.
domů. Maminka kvůli tomu drhla celou dřevěnou
podlahu dvakrát týdně. V té době museli země- A když nastal konec války? Co se dělo pak?
dělci odevzdávat určité množství vajec, pšenice Situace se pak obrátila a Němci prchali z na-
a všeho možného a samozřejmě se to kontrolo- šeho území. Nad naší zahradou zůstal tank, který
valo. No a pamatuji si, že jednou k nám zase vtrhli tam pak byl ještě po mnoho let a my jako děti jsme
a sepisovali počet dobytka a drůbeže a já se za- si v něm hrály. Vojáci se tenkrát potřebovali do-
čala přehrabovat v prádelníku, kde měla maminka stat co nejrychleji na vlak do Nedvědice u Bystřice
tajně ukrytý mák. Byla celá bledá, mrkala na mě nad Pernštejnem, neměli čas, koně měli vyčerpa-
a já tenkrát vůbec nechápala proč to dělá. Naštěstí né, a tak se rozhodli, že nám vezmou ty naše. Na
to dopadlo dobře, díky bohu. Mnohem nebezpeč- tento den nikdy nezapomenu… Do našeho domu
nější ale bylo, když rodiče ukrývali na půdě v seně vtrhl Němec, namířil na maminku pistol a ptal se
anglického zajatce. Tajili to přede mnou, abych se na koně. Jenže tatínek byl s koňmi daleko na poli,
asi někde neprořekla a o to více mě zajímalo, kam a tak ji ten voják přikázal, ať za ním běží a ihned se
chodí a komu to jídlo tajně nosí. No, kdyby se to s nimi vrátí zpátky, jinak, že ji zastřelí. Dal jí tenkrát
provalilo, tak mohli být rodiče zastřeleni nebo po- i nějaký časový limit, ale to už nevím jaký. A tak
sláni do koncentráku a my děti na převýchovu do maminka utíkala na to pole a přispěchali i s koňmi
Německa. Ale těžko to hodnotit z dnešního pohle- domů. Tatínkův bratr se pak nabídl, že je kdesi do
du, v té době to bylo všechno jiné. těch Nedvědic zaveze, a když se po cestě chtěli
26