Page 25 - Chytrý zpravodaj - Palkovice 01 2022

1/2022
ROZHOVOR

V této nové rubrice si budete moct přečíst rozhovory se známými i méně známými lidmi, které záro-
veň něco spojuje a tím je určitý vztah k naší obci. Rádi bychom tak nahlédli do života, jak palkovických
rodáků, tak třeba osob, které do těchto míst jen z nějakého důvodu zavítaly. Pro první rozhovor jsem
se rozhodla oslovit člověka, který mi je blízký, a tím je paní Ludmila Kulová. Mnoho z vás si ji bude jistě
pamatovat z místní školky, kde pracovala téměř 25 let jako ředitelka. Velmi si vážím, že se rozhodla
podělit o svůj životní příběh.

Rozhovor s Ludmilou Kulovou

Jak vzpomínáte na své dětství?
Právě vzpomínky mě někdy nutí přemýš-
let nad tím, jak se doba proměnila, že některé
věci už nejsou, jak bývaly… Narodila jsem se ve
Křtěnově, v červnu 1939, takže za druhé světové
války. Měla jsem tři sourozence, rodičům jsme šli
na střídačku – kluk, holka, kluk, holka. Moje ma-
minka Jindřiška pocházela z rodiny, kde dětí bylo
habaděj a žili velmi skromně, tatínek František
byl dokonce z jedenácti dětí. Tatínek pocházel ze
statku a v té době se jaksi očekávalo, že ze statku
bude i jeho budoucí nevěsta, aby bylo co nej-
větší věno. V tomto ohledu byla moje maminka
pro otcovu rodinu tak trochu méněcenná, proto-
že pocházela z obyčejné rodiny a pracovala jen a na večeři byly hlavně brambory a k tomu mléko.
v továrně na hedvábí. A jací byli mí rodiče? Byli Maso jsme měli jednou za týden, v neděli, a to
přísní, odmala jsme museli pracovat a pomáhat. hlavně drůbež, kterou jsme si sami chovali. Sami
Když jsme přišli ze školy, tak jsme si nejprve mu- jsme si taky pekli chleba, vždy na týden dopředu.
seli splnit zadané úkoly, teprve pak jsme si mohli Výjimečně nám maminka udělala třeba knedlíky
jít hrát. Například v neděli jsme chodívali pra- s třešněmi, rajskou omáčku nebo škubánky, které
videlně do kostela a pamatuji si, že jeden z nás se podávaly s mákem, cukrem a mastily sádlem.
dostal vždy za úkol vyčistit, nakrémovat a dát do Jako děti jsme měly moc rády i vdolky. Také si pa-
řady všechny boty. Na úkoly do školy se nás ro- matuji, že nám chodili sousedé pomáhat na pole
diče neptali, bylo samozřejmé, že si je budeme a maminka jim tam nosívala tvaroh se smetanou
plnit sami. Kapesné jsme neměli, když jsme něco a pažitkou a k tomu černou kávu, ne však tako-
potřebovali, tak jsme museli pěkně poprosit. Ro- vou, jak ji známe dnes, tenkrát se dělala z praže-
dičům jsme celý život vykali, takže jsem šla za ného žita. Denně se této kávy uvařil hrnec, říkali
tatínkem a například prosila: „Tatínku, dal byste jsme tomu soc, z němčiny.
mi korunu na šuměnky, prosím?“ A když jsem si
zasloužila, tak otevřel šuplík ve svém psacím sto- A co Vánoce? Jak se v té době slavily?
le a vytáhl drobné, které tam měl v kalíšku. Tatínek v lese uřezal stromeček, který se
nazdobil jablíčky, oříšky a korálovými ozdobami.
Uvedla jste, že dříve se žilo skromněji… Ve Štědrý den se pak na něm zapálily malé svíčky,
Jak jste se ve vaší rodině například stravovali? které se uchytávaly na větvičky takovými skřipečky.
Když se dneska projdu supermarketem a vi- Na štědrovečerní večeři jsme měli kubu, což bylo
dím ten obrovský výběr, tak je to až k neuvě- jídlo z krup a sušených hub. Za nás ještě nebylo
ření, jak se žilo kdysi. Přes den jsme jedli velmi běžné, že bychom měli kapra, toho možná měli
skromně, vařila se jednoduchá a bezmasá jídla, jen někteří bohatí, co měli vlastní rybník. Maminka
25