Page 21 - Chytrý zpravodaj - Ostrava-Jih 12 2021

NAPŘÍČ JIHEM

hodinového. Na vlastní zodpovědnost smím stoupat vzhůru. Pevně
se držím schodů a pomalu vystupuji do výše asi deseti metrů. Ani
mi tolik nevadí všudypřítomný holubí trus, neboť se trochu bojím
a jsem rád, že se mohu něčeho přidržovat. Dřevěná konstrukce do-
cela pruží a po výstupu do dalšího patra značně dýchám. Pohledem
shůry se mi farář Straka jeví jako malý člověk. Chtěl jsem vylézt pří-
mo k proskleným hodinovým ciferníkům, ale nemám vhodné oble-
čení ani obuv, proto vykukuji hlavou jen nad úroveň podlahy, kterou
tvoří staré fošny. Nade mnou vidím hodinové ciferníky a transmise
pro přenos hodinového chodu. Po pořízení snímků sestupuji opatr-
ně dolů, a když stojím opět u zvonu, nabývám znovu klidu. Až budu
mít vhodnější oděv, vrátím se sem a pořídím z věže dva zamýšlené
snímky, stejně jak to udělal někdo v roce 1910 – získám tak neuvěři-
telné srovnání. Mise v kostele je tímto ukončena.
V kostelním prostředí ale ještě zůstaneme. Jednu z nejstarších
Zdivo věže kostela v Zábřehu
půd na Jihu nalezneme nad hlavní lodí kostela Navštívení Panny Ma-
čeká před kostelem, odemyká zrestaurované dveře a stoupáme po rie v Ostravě-Zábřehu, který v říjnu oslavil 210 let od své dostavby.
pravotočivém schodišti z umělého kamene do nitra 47 metrů vysoké Před kostelem mne již čeká kostelník Petr Fojtík. Odemyká boční
věže. Po osmadvaceti schodech míjíme původní vstup na kůr a do- dveře do kostelní věže a stoupáme po pravotočivém betonovém
stáváme se do prostorné místnosti, z níž se nyní vchází k varhanám schodišti až do podkroví. Tam se otevírá pohled na poměrně slo-
a také odsud vede železné schodiště do dalšího patra věže. S fará- žitý dřevěný krov. Některé části jsou původní, jiné – například kon-
řem po něm pokračujeme výše a přicházíme do patra, kde se nachá- strukce sanktusníku – zcela nové. Podlaha tam není rovná, ale zvedá
zí torzo původního hodinového stroje od Karla Adamce z Čáslavi. Na se tak, jako se pod námi klenou cihlové klenby. Přemýšlím, jak asi
skříni leží několik ozubených koleček, pod hodinami leží tři kovová v roce 1811 naši předkové tyto klenby budovali? Patrně pomocí dře-
závaží. Miroslav Straka mi popisuje původní stroj a připomíná, že věné konstrukce, která byla po spojení všech stran zdiva odstraně-
dnes se hodiny řídí již pomocí signálu z Frankfurtu. Pokračujeme na. Unese mne tento cihlový strop? Jeho hmotnost bude tak velká,
po dalších schodech do zvonového patra, kde kdysi visely tři zvony. že mých osmdesát kilogramů je asi zanedbatelných. Doputuji přes
V současnosti je tam zavěšen jen jeden, pocházející z roku 1925, kdy klenby zpátky ke zdivu průčelní věže. Boční zdi věže jsou prolomeny
byl vyroben z ocelolitiny pro průmyslovou výstavu ve Vítkovických na každé straně cihlovým klenutým otvorem, který vypadá téměř
železárnách. Do věže kostela se dostal v roce 1942. Zkoušíme srd- goticky. Uprostřed stojí hodinový stroj vyrobený ve Vyškově roku
cem poklepat o zvon, věží se rozezní příjemný tón cis, který proniká 1932, v současnosti již nefunkční. Vpravo od hodin vede žebřík do
třemi dřevěnými okenicemi ven. Farář si posteskne, že se již zvonem zvonového patra. Prostor je tam docela stísněný, na kovové stoli-
tolik nezvoní, neboť lidé z okolí si na vyzvánění stěžují. Přijde mi to ci jsou zavěšeny dva menší zvony a dva male zvonky připomínající
smutné, vždyť zvuk zvonu je tak příjemný. Po několika schůdcích se tvar čepičky žaludu. Do jednoho zvonku odbila právě čtvrt a já se
z prostoru zvonice vchází do podkroví, kterým vede ve středu dřev- lekl intenzivního zvuku. Nad zvony se nachází již jen loni zrekon-
ný „most“, takže je možné podkrovím projít bez obtíží. Fascinuje struovaný krov. Tímto postřehem prohlídka končí, výše se již nedá
mne systém krovů, železobetonové klenby pode mnou, pozůstatky dostat. „A má zábřežský kostel také nějaké sklepení?“ ptám se Petra
hlav zvonů zabavených ve světových válkách. Vzadu, těsně před ol- Fojtíka. Ale kostelník kýve hlavou ze strany na stranu.
tářem, je docela složitá dřevěná konstrukce, nad níž stojí sanktusová
věžička s malým zvonkem. Dřevěná lávka tam končí a dále se musí NEJVYŠŠÍ BOD
po žebříku dolů. Já se však vracím ke zvonu. Farář ukazuje dřevěné Ostrava-Jih nabízí úchvatné výhledy do celého kraje. Pokud by-
schody, spíše prudký žebřík, jenž vede do dalšího patra, tentokrát chom chtěli vidět nejhezčí výhledy, museli bychom zavítat do síd-
liště Nové Výškovice a vydat se tam na nejvýše položené mnoha-
patrové věžáky, z jejichž střech vidíte Ostravu jako na dlani. Škoda
že na kopci Majerovec nestojí rozhledna, vždyť stojíme na jednom
z vrcholů města. Mimochodem, nejvyšší bod Ostravy se nachází
u Vodárenské ulice v Krásném Poli (336 m. n. m.), nejvyšší bod na-
šeho obvodu je pak pod vrcholem kopce Majerovec právě v Nových
Výškovicích (271 m. n.). Vrchol Majerovce, náležejícího k severnímu
okraji Moravské brány, leží ale již v katastru Staré Bělé, a tak nejvyš-
ším bodem Jihu je paradoxně tramvajová smyčka Výškovice, která
leží jen o metr níže.
Podařilo se mi zařídit vstup na střechu jednoho z věžáků u bý-
valého obchodního střediska Odra. Vidím kopce Nízkého Jeseníku,
Oderské vrchy i Beskydy. Na střeše je klid, ruch města tam doléhá
jen málo a já se kochám romantickými výhledy. Vidím siluetu kostela
v Zábřehu, v Polance nad Odrou i Klimkovicích. Vidím Ostravu-Jih
i celé město jako na dlani. Výše ani dál už nemohu. Tady, na střeše
v bezvětří, končí naše celoroční putování Napříč Jihem. Snad jste
v něm našli něco zajímavého či neznámého.
Pohled na podkroví kostela v Hrabůvce Petr Lexa Přendík

21 www.ovajih.cz