Page 48 - Chytrý zpravodaj - Ořechov u Brna 2 2021

Paščenko Vasilisa Sergejevna – sama proti smrti

Smutný příběh osádky sovětského bombardéru, který byl sestřelený nedaleko Loděnic
znám od dětství. Do Loděnic jsem chodil do základní školy a ředitel školy nám
o sestřeleném letadle často vyprávěl. Neznal samozřejmě všechny podrobnosti, protože
v 70. letech minulého století nebyly takové možnosti dohledat informace, jako jsou
dneska.

O osud osádky bombardéru se v té době zajímala skupina hledačů – historiků z Klubu
Rudé armády Brno, v čele s Vlastimilem Schildbergerem starším. Dohledali očité svědky
události, doplnili je tehdy dostupnými informacemi z vojenských archivů tehdejšího
Sovětského svazu a podařilo se jim tak sestavit celý smutný a zároveň hrdinský příběh
osádky sestřeleného letadla, jehož ústřední postavou byla mladší seržant Vasilisa
Sergejevna Paščenko.

Moje pátrání navazuje na hledání mých přátel z Klubu Rudé armády Brno a především na
trpělivou práci mého kolegy a kamaráda Vlastimila Schildbergera staršího, který už mezi
námi bohužel není. Ještě před jeho smrtí se Klubu Rudé armády Brno ve spolupráci s OÚ
Loděnice podařilo umístit na stěnu OÚ Loděnice pamětní desku osádce sestřeleného
letadla. Pamětní deska má tvar směrovky bombardéru Douglas A20 Boston…

Podařilo se mi dohledat místo jejího posledního odpočinku a také doposud žijící nejmladší
sestru Vasilisy, Raju, dále také její neteř Zoju a synovce Viktora. Rodina je moc ráda, že
se podařilo dohledat nové informace a že vědí, kde je jejich milovaná dcera, sestra a teta
pochovaná a že se u nás na její hrdinství, při kterém položila svůj mladý život
nezapomnělo.

Mladší seržant Vasilisa Sergejevna Paščenko se narodila 3. září 1923 ve městě Millerovo
v Rostovské oblasti Marii Zacharovně a Sergeji Nikitoviči Paščenko jako třetí z pěti dětí.
Měla starší sestru Marii (1915), staršího bratra Pavla (1918) a dvě mladší sestry Annu
(1929) a Raisu (1931). Asja, jak jí doma říkali byla hodné děvče, dobře se učila
a ve volném čase hrála na kytaru. Rodina byla chudá. Jejich bohatí bezdětní sousedé
rodiče Asji prosili, aby jim Asju dali na výchovu. Rodiče nechtěli.

Když začala válka, povolali otce na frontu a Asja nastoupila na jeho pracovní místo
skladníka. V roce 1941 dobrovolně odešla na frontu a desetiletou školu dokončila
ve městě Uralsk. Nastoupila k vojenskému letectvu, kde po výcviku měla funkci střelec –
radista bombardéru Douglas A20 Boston u 452. bombardovacího pluku, 218 letecké
divize, 5. letecké armády. V roce 1942 dostala kontuzi (lékařský termín pro modřinu nebo
zhmožděninu při poranění kostí, svalů nebo podkožních tkání) a v roce 1945 byla
vyznamenaná řádem Rudé hvězdy za bojové výpady při osvobozování města Budapešt.

Poslední pohlednice z války od Asji přišla 24. února 1945. Je na ní šťastná dívka v letecké
kukle a text:
Snad se nám osud směje
a život bledne v boji
ať na památku zůstane
tato pohlednice Tobě...

48