Page 51 - Chytrý zpravodaj - Ořechov u Brna 2 2021

Němci ji naložili a odvezli do obce, kde ji uložili ve škole. Údajně ji potom někdo převezl
na hřbitov v nejbližší české vesnici (obec Maršovice).

Do trupu jsme vlezli pumovnicí, ve které byly ještě dvě bomby. Další dvě ležely ještě
nevybuchlé kus od letadla na poli. Uvnitř byla zakrvavená letecká kukla, kterou si vzal
můj kamarád Jan Österreich a pak ji i nosil. Dále tam byl čtveratý ruský chleba,
důstojnické výložky s jednou průsvitkou a popruhy od padáků. Hedvábí již někdo ukradl.
Vedle trosek byl jeden hrob. Tam asi letce pohřbili Němci a údajně byli exhumováni
a převezeni na pohřebiště Rudé armády v Ořechově u Brna.

Letadlo bylo postupně rozkrádáno okolním obyvatelstvem. Třeba z gumových obalů se
vyřezávala guma, ze které se vyráběly boty – opánky – kristusky.
Sedlák, kterému pole patřilo, aby ho mohl obdělat, odtáhl koňmi trosky do nedaleké
prohlubně, kde byla vodoteč, která se nedala na jaře obdělávat. Trosky byly asi tak v roce
1946–47 odvezeny někam do sběru. U kamaráda Viléma Juráčka (1928), č.p. 2 u kostela
je dodnes kolo z tohoto letadla.

Asja měla přítele Ivana Leščenka (1922) z Krasnodaru, který jejím rodičům poslal dopis,
ve kterém rodiče žádal o její ruku. Rodiče mu ale nemohli odpovědět, protože už měli
zprávu, že se Asja nevrátila z plnění bojového úkolu a je nezvěstná. Otec Asji posílal
žádosti, dopisy, ptal se, kde ji hledat. Často ho viděli, jak pročítá nespočetné odpovědi.
Jednou přijel do Jejska, kde rodina po válce žila, pilot, který rodině pověděl, jak Asja
zemřela. Sergej Nikitovič zprávě neuvěřil a do své smrti (dožil se sta let) byl přesvědčen,
že jeho dcerka Asja žije…

Protože vesnice Loděnice byla ryze německá, byla Asja a pilot Podvysockij Jevgenij
Fjodorovič (1921) převezeni do nejbližší české vesnice Maršovice, kde byli na místním
hřbitově pochovaní.

V srpnu 1945 byli oba přepohřbeni na pohřebiště Rudé armády v Ořechově u Brna, kde
jsou oba jako bezejmenní pochovaní v hromadném hrobě. Hovoří o tom výňatek ze
seznamu přepohřbení dvou vojáků RA z vesnice Maršovice, který vedl 16. samostatný
stavební prapor, který měl na Jižní Moravě na starosti exhumace vojáků Rudé armády.

Článek, který vyšel v roce 1985 v novinách „Náš kraj“ města Millerovo:

…auto zastavilo na okraji města. Asja (Vasilisa Paščenko: pozn. překl.) poděkovala řidiči
a pospíšila si na cestu. Lehce si upravila dobře padnoucí uniformu, neklidně se rozhlédla
kolem a zamířila k centru města. Kolik bezesných nocí probděla nad tím, co se děje
v rodném městě Millerovo, obsazeném fašisty, ve kterém zůstala maminka a sestry.
Postupujíc se svým plukem za prvosledovými jednotkami hleděla na hrůzy fašistické
okupace. Žije ještě její rodina? Při pohledu na město se jí sevřelo srdce. Opravdu je tohle
Leninova ulice, po které nedávno chodila s přáteli do kina? Jak jen milovala toto tiché
a spokojené zelené městečko, ve kterém prožila školní léta a mládí. Odtud 5. května 1942
odešla na frontu.
…aby se co nejdříve dostala do armády, šla Asja dva měsíce před dokončením 10. třídy
pracovat do výroby místo otce, který odešel na frontu…
A teď je opět v rodném městě osvobozeném od fašistů. Nedávno žákyně desetiletky, nyní
voják Rudé Armády v ohořelém a zbořeném rodném městě.

51