Page 17 - Zpravodaj_brezen_2021
P. 17

to  pro  mě  krásný  čas.  Tam  mě  učili  nejzná-  na  náboženství  99  %  dětí,  takže  jsme  jako
       mější polští teologové. V mezidobí doktorand-  kněží  z  farnosti  měli  ve  škole  i  plné  úvazky.
       ského studia jsem byl také vysvěcen za kněze.   Musím  ale  říct,  že  mi  to  pomohlo  dostat  se
       Pak už mě ale potřebovali zase na Slovensku.  do kontaktu s rodinami. Zavedl jsem si svoji
                                            vlastní  povinnost.  Než  půjdou  děti  na  první
       S jakým úkolem?                      svaté přijímání, navštívím každou rodinu. To
       Představení mě poslali, abych dělal vychova-  bylo třeba šedesát dětí. Abych to stihl, tak to
       tele – prefekta budoucích kněží. Strávil jsem   bylo skoro na rok. Jinak jsem samozřejmě fun-
       tedy  šest  let  s  nimi  v  Bratislavě  v  řeholním   goval standardně ve farnosti – křtil jsem, po-
       domě. Byl jsem zodpovědný za jejich výchovu,   chovával,  připravoval  k  manželství,  oddával.
       za  jejich  doporučení,  organizoval  jsem  du-  V takové tradiční farnosti, jako byla Terchová,
       chovní  cvičení…  kromě  toho  jsem  pracoval    je té práce opravdu hodně. Jen za neděli jde ke
       v  pastoraci  univerzitních  studentů,  takže   zpovědi až sto lidí.
       onoho běžného každodenního kontaktu jsem
       měl dost.                            S čím se lidé svěřují?
                                            Lidi se zpovídají z hříchů. Musím říct, že v Ter-  S kardinálem Dominikem Dukou před mší
       Nechybělo  vám,  že  jste  nešel  po  vysvěcení   chové  byli  naučení  dělat  to  stručně.  Řeknou   v Křečhoři při příležitosti výročí Bitvy u Kolína.
       přímo do nějaké farnosti?            fakta, netrvá to déle než dvě minuty. Pak jsou   znamnější  spolubratry  z  celého  světa.  Před-
       Zpětně  myslím,  že  ano,  chybělo.  Na  druhou   samozřejmě  lidé,  které  potřebují  něco  více   nášky měly velikou hodnotu, ale nejraději jsem
       stranu,  všichni  mí  studenti,  které  jsem  vedl,   rozvíjet, ale tomu už říkáme duchovní dopro-  měl osobní setkání. Býval jsem tam nejmladší
       jsou  rozesetí  všude  po  celé  Evropě.  Jsou    vázení, to není zpověď.  a bylo to pro mě moc cenné. Když jsem skončil
       v  Praze,  v  Dublinu,  v  Londýně,  kamkoliv                             ve  funkci  provinciála,  udělal  jsem  si  pře-
       se  pohnu,  tam  je  potkám.  Práce  s  nimi  byla   Kolik let jste v Terchové působil?  stávku a přihlásil se na roční kurz do Anglie.
       tenkrát velice inspirující, ti studenti, kteří se   Krásných šest let. Poté jsem odešel do Nitry,   Psychologický  rozvoj,  duchovní  doprovázení
       koncentrovali  do  univerzitního  pastoračního   byl  jsem  zvolen  provinciálem  verbistů  pro   a  vedení.  V  rámci  pobytu  jsem  se  domluvil
       centra,  byli  ti  nejlepší  z  nejlepších  ze  všech   celou Českou a Slovenskou republiku. Provin-  s jednou farností v Londýně a tam jsem zaska-
       slovenských vesnic a měst.           ciál  je  v  našem  řádu  představený  pro  danou   koval. Dodnes tam občas jezdím vypomáhat,
                                            oblast (v tomto případě Česko a Slovensko).   když  tamní  kněz  potřebuje  dovolenou.  Je  to
       Nakonec jste se ale své farnosti dočkal.   Mimo jiné také vybírá, kam bude který kněz   pro mě vždy i fajn zkušenost, kdy musím fun-
       V kolika letech?                     personálně nasazen. Pokud to jsou misionáři    govat v angličtině.
       Má  první  služba  byla  ve  farnosti  v  Terchové   z  jiných  zemí  či  kontinentů,  připravuje
       na Slovensku, v rodišti Juraje Jánošíka. Bylo   i  žádosti  o  víza  a  formality,  aby  onen  člověk   Kdy se objevil Kolín?
       mi 32 let. Byl jsem ale namlsaný z Bratislavy   mohl fungovat zde v Evropě. O konkrétní pas-  Když  jsem  na  podzim  2015  končil  kurz
       a svých téměř dospělých studentů. Když jsem   toraci  (umístění)  ale  vždy  rozhoduje  biskup,   v Anglii, navštívil mě v Londýně provinciál, že
       viděl,  jak  to  funguje  na  vesnicích,  byl  jsem   na základě doporučení právě od provinciála.  by bylo dobré posílit komunitu v Praze. Právě
       lehce  vyvedený  z  míry.  V  Terchové  jsem  vy-                         tam  tehdy  pobýval  kolega  Georges  Mondo.
       učoval náboženství děti ve třetí třídě. Nějaký   Splnily se vám misijní cestovatelské sny?  Učil se česky, nikdo se ale nedomluvil s ním,
       čas mi trvalo pochopit jejich myšlení. Pořád se   Přímo v misii jsem jako kněz ještě nepůsobil.   spolubratři  neuměli  anglicky.  Jeď  tam  a  pak
       mne ptali na stejné věci.  „Pane učiteli, mohu   Ale  jako  provinciál  jsem  například  navští-  se  uvidí,  co  dál,  řekl  mi  provinciál.  Prvního
       napsat nadpis zelenou barvou?“ A za minutu   vil  Indii,  kam  jsem  jel  na  primiční  slavnost   ledna jsem tedy nastoupil ve farnosti v Praze-
       se mě na to samé ptal jiný žák. Tak to jsem byl   našich  misionářů  a  pak  tam  strávil  nějaký   -Uhříněvsi. Pak přišla nabídka z Arcibiskup-
       chvilku naštvaný. Ale rychle jsem si zvykl.  čas.  V  rámci  Evropy  bylo  hodně  příležitostí.   ství pražského, jestli bychom nevzali farnost
                                            Každý rok jsem absolvoval pravidelný týdenní   v Kolíně. Naši představení zvažovali, kdo by
       Vyučuje se stále náboženství?        workshop  v  některém  z  evropských  měst.   tam mohl jít, byli potřeba alespoň tři lidé. Byl
       Ano. V některých oblastech Slovenska chodí   Bývaly to ohromné zkušenosti, poznat nejvý-  jsem  tedy  vybrán  s  Georgesem  a  měli  jsme























       „Těší mne naše dobrá spolupráce s městem, vzájemně se respektujeme a vycházíme si vstříc. Je mi vždy ctí účastnit se společenských událostí v Kolíně,“ říká kolínský farář.
       Vidět ho můžeme pravidelně při rozsvícení vánočního stromu či uvádění koncertů v chrámu sv. Bartoloměje. Na fotografii vlevo zapaluje svíčku při pietním aktu
       17. listopadu. Vpravo v rozhovoru se starostou Michaelem Kašparem a biskupem Zdenkem Wasserbauerem při slavnostním otevření Bartolomějského návrší.
                                                                                                                    17
   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22