Page 16 - Zpravodaj_brezen_2021

ROZHOVOR

Z KOLÍNA MÁM PŘÍJEMNÝ POCIT

Jak se v člověku probudí láska k Bohu, víře a touha předávat své poslání dál? Rozhovor s kolínským fará-
řem římskokatolické církve JÁNEM HALAMOU (49) jsme vedli bezpečně, na čerstvém vzduchu na lavičce
v závětří bartolomějských parkánů. Bylo to za minutu dvanáct. Den poté doprovázel v rámci svých běžných
činností nemocného osamělého farníka do nemocnice. Jako vždy, věrný své službě. Tentokrát se ale ocitl
v přímém kontaktu s covid pozitivním a skončil v karanténě. Při dobrém zdraví, kterému mu přejeme, je to
i pro faráře čas na zpomalení, sebereflexi.

Foto: Hana Morová

Vyrůstal jste v katolické rodině? z vesnice je sedmnáct kněží. Jedním z nich byl Jaké byly vaše další kroky?
Ano. Já byl v kostele v podstatě každý den, bylo i misionář, který ještě před revolucí praco- Po noviciátu, v roce 1991, jsem měl jít studo-
to u nás doma úplnou samozřejmostí. Hlavně val a žil v Angole. V osmdesátých letech, kdy vat teologii. V té porevoluční době ještě ale
tatínek nás k víře vedl, modlil se s námi první režim trochu polevil, již mohl přijíždět domů stále nebylo jasné, kde budeme jako studenti
modlitby. a pořádal zde přednášky. Mně se strašně líbilo, našeho řádu studovat teologii, tak nás před-
jak mluvil. Byl tak odevzdaný svému poslání. stavení poslali do Polska do města Nysa, kde
Kdy vás poprvé napadlo stát se knězem? Říkával, já chci být pochovaný mezi svými byla filozofická fakulta Semináře verbistů.
Bylo to už na základní škole, kdy jsem to řekl Afričany, na shledanou za dva roky nebo Tam řehole fungovala bez přerušení i za komu-
rodičům. Líbilo se mi, co se děje v kostele, v nebi. To mi přišla jako obrovská svoboda pro nistů. První dva roky studia zde byly zaměřené
přitahoval mě ten vítězný oblouk a světlo, člověka. Když jsem se rozhodoval pro vstup do na filozofii, další čtyři potom na teologii.
řekl jsem si, že chci jít tam, za ním. Sice jsem semináře, původně jsem přemýšlel o diecéz-
ještě nevěděl, co to je, ale chtěl jsem. Tatínek ním, s tím, že budu působit někde v diecézi na Uměl jste polsky?
mi pak na základě toho domluvil v kostele Slovensku. V ten čas mne ale oslovil jeden bo- Neuměl. A bylo to náročné. Skočili jsme do
ministrování. hoslovec, jestli by můj kamarád Emil nechtěl studií filozofie s nulovou znalostí polštiny.
jít k verbistům? Já jsem se v tu chvíli naštval, Zkoušky po prvním semestru nám učitelé dali
Ani v pubertě vás to neopustilo? proč se ptá na Emila. Proč ne já? A on tedy na s přimhouřením obou očí. Ale díky bohu jsme
Na gymplu jsem to rozhodnutí trochu upoza- to: „Tak přijeďte do Bratislavy oba.“ to dokončili a na druhou část studia jsme po-
dil. Měl jsem běžnou pubertu. Z frajeřiny jsem žádali o přesunutí do Bratislavy, kde už škola
kouřil, líbil se mi heavy metal, líbily se mi spo- Takže bylo rozhodnuto? mezitím vznikla. Následná teologie už pro mě
lužačky, měl jsem slečnu ze sousední vesnice. Ano. Verbisté, oficiálním názvem Společnost byla hračka. Když člověk chodí každý den do
Ale pořád jsem do kostela chodil i ministroval. Božího Slova (verbum = latinsky slovo), jsou kostela, tak to nebylo nic diametrálně nové, co
Pak přišel porevoluční rok 1990, já akorát ma- misijní řád. Přišlo mi to jako skvělá kombi- bych nevěděl. Ve třetím roce studia mi provin-
turoval. V tu dobu už jsem vnitřně věděl, kam nace. Na jedné straně vnitřní duchovní řád ciál řekl, že by si představení přáli, abych šel
půjdu. Ten rok jsem nastoupil do noviciátu. a na druhé straně tam byla velká možnost na doktorandské studium a ty dva roky teolo-
jít kdykoliv do světa. V noviciátu ve Vidiné gie udělal v jednom. To se mi i s diplomovou
Rozhodl jste se pro řád verbistů, proč? u Lučence jsem strávil rok. Byl to čas, kdy jsem prací nakonec nějak povedlo a šel jsem znovu
Naše vesnice, Teplička nad Váhom, byla skoro nejezdil vůbec domů, intenzivně se připravo- na univerzitu do Polska, tentokrát do Lublinu.
celá katolická. Vlastně jsme taková líheň, val a skládal první sliby. Zde jsem studoval ekumenickou teologii a byl
16