Page 27 - Chytrý zpravodaj - Moravany 03/2025
P. 27

Rozhovor
                                       Válka a změny ve společnosti
                                       Marie: „Pamatujete si, jak se v obci prožívala válka
                                       a poválečná léta?“
                                       Paní Eliška: „Válka byla opravdu těžká a je náročné
                                       na to vzpomínat. Živě si například pamatuji
                                       příjezd Rusů k nám domů na začátku roku 1945 –
                                       vnímali jsme to jako naději na osvobození. Brzy
                                       však přišel odsun Němců. Z domů byli vyháněni
                                       především ženy, děti a staří lidé, protože muži byli
                                       na frontě. Shromažďovali je v tzv. lágru, na místě,
                                       kde se dnes nachází hřiště za obchodem.
                                       Dnešní pojem „Pochod smrti do Pohořelic“
                                       označuje násilné vysídlení německého
                                       obyvatelstva z Brna a okolí. Mnoho našich
       německých obyvatel zemřelo již během pochodu na Mušov kvůli vyčerpání a nedostatku pitné vody. Mezi
       takto oslabenými lidmi propukla epidemie – smrt byla na každém kroku. Kaplan, který je u nás na hřbitově
       pochovaný, se snažil těmto nemocným pomáhat, ale při své pomoci se sám nakazil.“
       Marie: „Co pro vás znamenal rok 1989?“
       Paní Eliška: „Nechtěli jsme tomu ani věřit – že něco končí a že budeme žít ve svobodě. Znamenalo to
       pro nás klid a pokoj.“
       Marie: „Která změna během vašeho života vás nejvíce překvapila?“
       Paní Eliška: „Všechno, nejvíc technický pokrok!“
       Moravany tehdy a dnes
       Marie: „Která místa v obci jste měla nejraději?“
       Paní Eliška: „Kostel.“
       Marie: „Jak vnímáte proměny Moravan v posledních
       letech?“
       Paní Eliška: „Velmi pozitivně. Máme krásné parky,
       je tu čisto, vybudovaly se nové silnice a chodníky.
       Potok je zatrubněný – dřív jsme bývali často
       zaplaveni.

       Osobní pohled a poselství
       Marie: „Na co jste ve svém životě nejvíce pyšná?“
       Paní Eliška: „Na to, že mám svůj domov, že žiji v Moravanech a že mám víru v Boha.“
       Marie: „Co byste vzkázala dnešní mladé generaci?“
       Paní Eliška: „Nechci nikomu radit. Snad jen – ať si váží toho, co mají, a že mohou žít ve svobodě.“
       Rozhovor pro Vás připravila Marie Ogórek.
       Děkuji také paní Elišce Lazarové za podporu a čas strávený se mnou a s její maminkou při vzpomínání.
       Foto č.1: Eliška Prušová se svojí maminkou Annou
       Foto č.2: Děvčata na Václavských hodech, rok 1948. Paní Eliška je druhá zprava
       Foto č.3: Krojovaný průvod z roku 1967
       Foto č.4: Svěcení hasicí stříkačky v roce 1949
       Foto č.5: Pohled z ulice Hlavní na farní úřad a kostel sv. Václava, kolem roku 1959-1961
   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32