Page 25 - Chytrý zpravodaj - Vracov 01/2026

SKLENÁŘI Třeba králičí kožky, zvířecí kosti, starý textil, staré železo. To byl také
V té době chodili také sklenáři. Měli na zádech dřevěnou krosnu, jeden ze způsobů, jak přijít k nějakým penězům. To bylo na ulici
v té byly nařezané tabule skla a vyvolávali: „ZASKLÍVAT OKNA!“, zase slyšet vyvolávat: „HÁDRY, KOSTI, STARÉ ŽELEZO!“.
„OKNA ZASKLÍVAT!“. Váha skla na zádech se musela pěkně pronést Pamětník Lubomír Kolek (97 let) vzpomíná ještě na další figurky podo-
na dlouhé cestě. Tato služba byla hlavně pro malá okýnka, ponej- mních prodejců ve Vracově, a to v období před 2. sv. válkou:
více do chlívů a maštalí. S rozbitými většími okny se muselo zajet Po ulici chodili různí podnikavci a hlasitě nabízeli svoje služby
do sklenářství do Bzence nebo do Kyjova. Teprve v šedesátých letech jako doplněk místních řemeslníků. Říkalo se jim „handrláci“, proto-
tady vzniklo sklenářství s pevnou pracovní dobou. že o ceně zboží a služeb se s nimi zákazník handrkoval (domlouval).
Podle řemesla a služeb bylo slyšet nejčastěji sklenáře: „Okna zasklít!“,
Poslední FLIKAŘ ve Vracově dráteníka: „Drátovat, flikovat hrnce – hej!“ a také řezníka: „Prodejte
Asi posledním známým flikařem byl pantáta na maso!“, který vykupoval domácí zvířata na zabití, a kopaničáře –
Filip Frolo, který taky pocházel ze Slovenska. Slováka: „Hrable, rebre, metle si kupte!“, který měl své zboží na vozíku.
Narodil se roku 1897 v Zákopčí na Kysucku. Na Městečku u hospody Dočekalů stával Bosňák – braťko. Měl
Když se vrátil z 1. světové války, práce neby- přes krk řemenem uvázanou dřevěnou mošničku podepřenou
lo, a tak se dal na vandrování. Na své cestě čaganem. Za křiku: „Lacno si kupte!“ prodával holicí potřeby – břitvy,
za prací zašel až na Moravu do Medlovic. Tam štětky na holení, mýdlo aj. Nám klukům nabízel zavírací kudličku
se seznámil se svojí budoucí ženou Annou. s nápisem „SARAJEVO“, obdoba dnešní rybičky. Tuto kudlu musel
Ta měla už dceru Aničku, společně pak měli vlastnit každý kluk.
dceru Marii, Boženku, Lidku a syna Josefa. Před obecní hospodou (DADKA Vracov) míval na zemi prostře-
Po 2. sv. válce se přestěhovali do pohraničí – do Micmanic. Tam si nou plachetku kmínkař – vousatý dědek „Keďák“ – Slovák, odněkud
jejich dcery našly dva bratry Hložkovy – Augustina a Jaroslava. Poz- z Kopanic. Prodával papriku, kmín a koření. Špatně chodil a při chůzi
ději se přestěhovali do Vracova. F. Frolo se usadil na Řádkách č. 627. se opíral o čagan z paroží. Když se občas napil, tak se motal ještě víc.
Byl to drobný človíček s věčně usměvavou tváří a dobrou náladou. To jsme na něj jako kluci uštěpačně volali: „Ná, strýčku, kde pršalo?“
V té době už ze Slovenska moc vandrovníků nepřicházelo, a tak Odpovědí byly sprosté nadávky. Jednou se mu podařilo jednoho
měl pořád plné ruce práce. Dělal nová dna na plechové kýble, látal kluka čaganem přitáhnout k sobě. Ten, když strachem vřískal, tak ho
propálená kamna, opravoval nářadí, občas ještě nějaký ten hrnec. uklidňoval slovy: „Nekrykaj, nekrykaj, šak ťa eště nerúbem!“.
S plechem to uměl, a tak pracoval i jako klempíř. Na svém kole s vel- Zajímavou postavou za první republiky byl také prodejce novin.
kým nosičem vozil srolovaný pozinkovaný plech, dráty i nářadí. Jez- Když v roce 1935 vypukla válka mezi Itálií a Habeší (Etiopie), rozvá-
dil do Skoronic, Vlkoše, Kelčan a prováděl klempířské práce. I přes žel po Vracově noviny a vykřikoval: „Nejnovější zprávy z Habeše“, proto
svůj věk měl pořád co dělat. Rád pomáhal, a tak se dal k Červené- potom dostal přezdívku „Habešan“.
mu kříži. Pravidelně si bral službu při zápasech našich fotbalistů, Dnes už drátovat ani flikovat hrnce nikoho neuvidíme. To všech-
aby s brašnou Červeného kříže přes rameno, rychle ošetřil případné no odnesl čas. S rozvojem průmyslu a obchodu tato řemesla zanikla.
menší zranění. Dožil se úctyhodného věku 80 let. Jen drátenictví se stalo velkou módou a řada výtvarně zdatných lidí
dovede z drátu vykouzlit skutečně umělecké předměty. Prodávají se
Další podomní prodejci na poutích i v kamenných obchodech. Velikonoční vajíčka zdobená
Zcela určitě je tu namístě připomenout také další dřívější podomní drátkem zná skoro každý.
prodejce. Už za první republiky, možná i dříve, chodili dům od domu Drátenictví se díky svému původnímu účelu a potřebě stalo
prodejci všeho možného. Prodávali kvasnice, sirky, metly z březo- uznávaným řemeslem, které je zapsáno do seznamu Světového kul-
vého proutí, vařečky, ale také plátna či damašek na cíchy, krajky, turního dědictví UNESCO.
všelijaké pentle, ale také drahé vlněné látky. Jejich kvalitu zkoušeli Zpracovala Zdeňka Goliášová, 11/2025, svými vzpomínkami a foto-
zapálením kousku látky sirkou. Ještě v osmdesátých letech chodily grafií přispěl Gustav Hložek, vnuk Filipa Frola. Ilustrace Irena Schwarzová,
tetinky z Kopanic s nůší na zádech prodávat vyšívané ubrusy, dečky lidová malířka (brožovaná publikace „Rok na vsi“ vydáno vlastním nákla-
a sváteční prostírání. Někteří také vykupovali, aby následně prodali. dem, Žerotice 1999.) Grafická úprava Petr Kolek.

25