Page 24 - Chytrý zpravodaj - Vracov 01/2026

VRACOVSKÝ zpravodaj

NAPSALI JSTE NÁM

„DRÁTOVAT, FLIKOVAT!“ a další zaniklá řemesla

Ve Vracově se najde ještě dost lidí, co si pamatují na toto vyvolávání v našich
ulicích. Stávalo se tak ještě v padesátých i šedesátých letech.
Vyvolávání „Drátovat, flikovat, HEJ!“ bylo dílem řemeslníků, kte-
ří vandrovali za prací, aby si něco přivydělali ke svému skrovnému
živobytí. Byli to řemeslníci ze severního Slovenska, z Kysuc. Byl to
chudobný kraj. Málo úrodná půda a chudoba je donutila naučit se
řemeslům, aby uživili své rodiny. Nejdříve pracovali doma, ale pak
se vydali do širokého okolí. Později bylo jejich řemeslo tak žádané,
že se vydali nejen po Evropě, Asii, ale také do zámoří. Mnozí z nich se
tam usadili natrvalo a položili tam základy své nové živnosti.

DRÁTENÍCI
V čem toto řemeslo spočívalo? V dřívější době se vařilo a peklo
v hliněných nádobách, a když některá při neopatrném zacházení či
žárem praskla, muselo se počkat, až přijde dráteník, až jeho kroky
povedou zase tímto krajem. Dráteníci ke své práci potřebovali drát,
který nosili přes rameno smotaný do kruhu. Když přišel, nádobu
pěkně opletl drátem, pevně stáhl a byla opět k použití. Nedalo se
sice do ní nalít mlíko na kyšku, nebo aby se mohla sbírat smetana,
či vařit polívka, ale dal se v ní uskladnit hrách, fazole, mák, kroupy,
a podobně. Dráteník dokázal složit a sdrátovat i rozbitou hliněnou
nádobu, pokud někdo o to stál. V hliněných nádobách „faskách“ se
uchovávalo sádlo. Déle vydrželo, protože hliněná nádoba lépe udr-
žovala stabilní teplotu. Do hliněných nádob se dávala také povidla,
která v ní vydržela i několik roků, a samozřejmě i med.
Už v 17. století tito šikovní řemeslníci putovali a opravovali i růz-
né domácí nářadí. Proto byli všude vítáni. Přes zimu pak doma
na Kysucích vyráběli různé potřeby do domácnosti. Třeba naběračky
na vytahování knedlí nebo těstovin z vařící vody, na škvarky při škva-
ření sádla. Taky různé věšáky, síta, pasti na myši, cedítka ….
Dráteníci své zboží na prodej nosili zavěšené na zádech na kože-
ných řemenech nebo v brašnách. Vandrovali od jara až do zimy.
V horku, v chladu či dešti. Měli už vytipované domky, o kterých vědě-
li, že se tam můžou chvíli zdržet, dostanou teplou polívku nebo kus
chleba či buchty. Někde měli i dojednaný nocleh. Za to na oplátku velikosti pětikoruny. K tomu potřeboval nýtky, kladívko a taky těsto
něco opravili. z hladké mouky, které měl umíchané v plechovce nebo v plecho-
S rozvojem své činnosti i umu začali vyrábět ozdobné stoján- vém hrnečku. Plíšky namazal těstem, přiložil jeden zevnitř, druhý
ky pod žehličky, misky na ovoce, stínidla na lampy. Z plechu pak zvenku k dírce na hrnci, všechno protáhl nýtkem, který rozklepal
vyráběli trychtýřky i kýble, misky, ale taky dokázali „zalátat“ koš … i s plíškem do tvaru hrnce. Opravený hrnec se dal na plotnu, těsto
U movitějších zákazníků pracovali s drahocennějšími drátky, třeba se mezi rozklepanými plíšky zapeklo a nepropustilo už ani kapič-
ze stříbra. Tito šikovní a odvážní řemeslníci však byli na svých dlou- ku. Hrnec pak ještě dlouho sloužil, a když ne v kuchyni, tak třeba
hých cestách často vystavováni nebezpečí přepadení a okradení na dvoře pro drůbež.
od lapků, kterých se v lesích a na cestách potloukalo nepočítaně. Dobře si pamatuju na ty strýčky v pevných plátěných gaťách,
V 19. století tito řemeslníci zaujali svým barvitým a zajímavým v krpcách, v chatrném kabátě, s hučkou na hlavě. Náš dům stál
způsobem života také spisovatele a skladatele. Vznikla opera „Drá- na kraji Vracova. Zamykalo se jen na noc, a tak, kdo šel okolo
teník“, ale i mnoho povídek o nich, které měli čtenáři moc rádi. a potřeboval, vzal za kliku vrat a vešel. Z návratí do domu byl široký
schodek. Tam se většinou tito strýčci posadili po dlouhém putování,
FLIKAŘI aby něco zajedli v chládku a pod střechou. Ráda jsem se dívala, jak
Jak se svět měnil, začaly se vyrábět nádoby kovové, většinou lisova- jim jde práce od ruky, i když v padesátých a šedesátých letech už tito
né ze železného plechu. Ten byl chráněn proti zrezivění křehkým řemeslníci mnoho práce neměli. Ale přesto je lidé rádi viděli, popo-
smaltem. Při nechtěném upadnutí hrnce na zem se smalt poško- vídali si s nimi a každý přinesl něco na opravu. Vždyť tito vandrovníci
dil – v tom místě se po čase prorezivěla dírka a hrnec tekl. Malá přinášeli různé zprávy a zajímavosti z blízkých i vzdálených míst.
dírka v hrnci, to byl pro hospodyňku velký problém. Tenkrát se ale Přicházeli v téměř pravidelných intervalech a staříček se stařenkou
nic nevyhodilo. Taky, kde vzít peníze na nádobí nové? A tak přišel už je v daném čase vyhlídali. Když se nějaký ten den opozdili, dělali
na řadu FLIKAŘ. Ten chodil pravidelně po svém rajoně, nosil v braš- si starosti, co s tím pantátou je, že nejde. „Snad se mu nic nestalo!“
ně plíšky z tvárného plechu /FLEKY/s malou dírkou uprostřed – asi Pokud se zdrželi přes noc, spávali na hůře – ve voňavém seně.
24