Page 24 - Chytrý zpravodaj - Jemnice prosinec 2021

zde také mnohem větší riziko (zejména za podmínek nesprávného použití) jejich ztráty do
životního prostředí (např. dusičnany do vodních zdrojů). Z ekonomického pohledu musí být
také brána v úvahu lokální uplatnitelnost statkových hnojiv v místě či blízkém okolí jejich
vzniku na rozdíl od minerálních hnojiv, která jsou často přepravována na velké vzdálenosti
od místa jejich výroby až po místa aplikace. Vše musí být bilančně vyváženo a z pohledu
zásad dodržování bilančního hnojení je nejlepší používání statkových či organických hnojiv
v kombinaci s rozumným množstvím hnojiv minerálních. Pro toto vyvážené bilanční hnojení
mohou velmi dobře posloužit výsledky agrochemického zkoušení půd (podle zákona č.
156/1998 Sb.,
o hnojivech, ve znění pozdějších předpisů), které jednoznačně ukazují postupné
zhoršování půdní reakce a pokles obsahu přístupných živin (zejména fosforu a draslíku)
v zemědělských půdách České republiky. Při nápravě tohoto stavu nelze přitom spoléhat
pouze na živiny ve formě minerálních hnojiv, protože i v této oblasti došlo k silnému
poklesu jejich spotřeby (snad vyjma dusíku) – viz graf v příloze. Navíc současné ceny
těchto komodit nenaznačují, že by se situace měla zlepšit. Navíc zde hraje významnou roli
společná zemědělská politika Evropské unie, která ve svých programových dokumentech
(např. „Green Deal“) zavazuje členské státy k omezování používání chemických látek
v zemědělství – nejenom pesticidů, ale i minerálních hnojiv (snížení o 20% do r. 2030) při
současném zvyšování účinnosti dodávaných živin.
Hlavní funkcí současného zemědělství (Společná Zemědělská Politika - PROGRAMOVÉ
OBDOBÍ 2021+) musí být zachování (ochrana) půdní úrodnosti při předpokládané
změně klimatu, a to pravidelným navracením odebraných živin a dostatečným přísunem
organických látek (OL) a živin do půdy (Klír et al. 2008; Čermák et al. 2007; Hlušek, Richtr
2010; Menšík et al. 2018, 2019a aj.).
V podmínkách ČR se roční spotřeba nehumifikovaných (tj. nerozložených) organických
látek pohybuje v rozmezí 4 až 4,5 t.ha (Křen 2012; Škarpa 2013). Tato hodnota je z 50 až 60
-1
% uhrazena posklizňovými zbytky a zbývajících 40 až 50 % je třeba doplňovat statkovými
a organickými hnojivy. V současné době se v ČR ročně aplikuje ve statkových hnojivech
(po odpočtu ztrát při skladování) odhadem pouze 0,6 až 0,7 t organických látek na 1 ha
orné půdy (Klír 2017). Z uvedených hodnot je tedy zřejmé, že zde existuje bilanční propad
v dodávce organických látek (zejména ve formě statkových hnojiv) do půdy. Vedle toho je
dále nutné využít i další zdroje organických látek (organické hmoty) - sláma pěstovaných
plodin, zelené hnojení, řepný chrást aj.
Zvyšování obsahu organických látek (organické hmoty) v zemědělských půdách je
příslibem zlepšení úrodnosti půdy, protože organické látky (organická hmota) ovlivňují
mnoho vlastností půdy, včetně její schopnosti zadržovat vodu a živiny, podporovat
mikrobiální život v půdě, poskytovat vhodnou půdní strukturu podporující provzdušňování
a minimalizovat ztráty ornice erozí (Reeves 1997; Robertson et al. 2014).
Závěrem lze vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem konstatovat, že by
mělo být v zájmu každého nejenom farmáře, ale více méně každého člověka podporovat
vyvážené hospodaření v krajině, včetně rozumného zastoupení hospodářských zvířat se
všemi pozitivními dopady, které z toho pro celý ekosystém plynou. Je nutné si uvědomit,
že bez nového typu mobilního telefonu, nových mobilních aplikací i všudypřítomného
24 / Jemnické listy / prosinec 2021