Page 41 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 01 2022

je od J. Kopečka. O některá vyprávění maminky a babičky Marie Uhrové týkající se rodu
Kačenků rozšířil kroniku rodu, jiná uvedl v „Podhoráckých pověstech a vyprávěních“.
Za svého pobytu v Praze se stal členem Antroposofické společnosti Republiky
československé a aktivně se zapojil do její činnosti. Pro potřeby členů překládal z němčiny
práce filosofického a duchovního zaměření.
Aktivně se zapojil do veřejného života ve městě. V září 1931 byl zvolen do obecního
zastupitelstva za národní socialisty a stal se radním. V roce 1934 se s Československou
stranou národně socialistickou rozešel. Vstoupil do sociální demokracie. Na její kandidátce
byl zvolen do zastupitelstva na další volební období a za ni byl okresním úřadem jmenován
členem obecní finanční komise. Ve volbách konaných 12. června 1938 kandidoval na
kandidátce volební strany „Sdružení národně a pokrokově smýšlejících občanů v Jemnici“,
kterou sám sestavil. Obdržených 105 hlasů voličů znamenal pro sdružení zisk dvou
mandátů do obecního zastupitelstva, z nichž jeden připadl jemu. Za heydrichiády byl zatčen
a uvězněn ve věznici v Jihlavě. Propuštěn byl po dvou měsících.
Vedle překladatelské činnosti se za svého pobytu v Jemnici věnoval i psaní knih.
Některé, např. „Dějiny města Jemnice“ nebo „Staré pověsti české a moravské“, zůstaly
nedokončeny. Ve starých pověstech se zabývá dějinami Čech a Moravy a posláním Slovanů,
přičemž je pojímá a vykládá ve světle antroposofického vnímání světa vycházejícího
z učení R. Steinera a pověstí Gustava Meyrinka. Meyrink měl znalosti z parapsychologie
a okultismu, z dějin tajných spolků a řádů, studoval židovskou kabalu i východní nauky
a sám je i praktikoval. Také znal historii Prahy i Čech včetně časů „dávnověku”, které
jsou zachyceny jen v pověstech a legendách. Bakeše nejvíce zaujala jeho pověst o založení
Prahy:
„V prastarých dobách, dávno před panováním kněžny Libuše, která prý okolo roku
700 po Kristu založila Prahu, přišlo sedm mnichů z řádu Sat Bhai, jindy Sad Bayů,
z nitra Asie, ze srdce světa, a na břehu Vltavy, na skále, kde dnes stojí Hradčany, za jakýmsi
tajným účelem zasili rýži ....“, jinde „že jméno Praha je odvozeno od „prahu”, ale ve
smyslu okultním. Prahem je míněn vstup do nebes nebo do ráje nebo také do neviditelné
říše“.
Meyrinkova pověst posouvá založení Prahy do „prastarých dob“ a:
a) nepřisuzuje ho kněžně Libuši jako pověst obecně známá (Praha založena českou
kněžnou a věštkyní Libuší a jejím manželem Přemyslem), název Praha odvozen od slova
práh; ten se vyskytuje už v nejstarším výkladu etymologické pověsti kronikáře Kosmy,
když věštkyně Libuše přikazuje město založit na místě, kde uprostřed lesa muž tesá práh
(zde myšlen spodní trám roubené stavby),
b) přisuzuje ho asijským mnichům z řádu Sat Bhai, jindy Sad Bayů, kteří byli
vysláni na západ, aby tam založili sídla, jež vždy dostala jméno „práh”.
Meyrink spojuje východ se západem, srdce Asie, odkud mniši přišli, se srdcem Evropy,
kde leží Praha. Propojuje duchovní tradice východu a západu a místem jejich střetu činí
Prahu. V Meyrinkově legendě se Praha stává vyvoleným městem, které bylo předurčeno
stát se místem se silnou duchovní tradicí.
Z podkladů K. Bakeše napsal JUDr. František Kačenka
leden 2022 / Jemnické listy / 41