Page 22 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 02/2025

Střípky historie

Napoleon měl v armádě téměř polovinu nováčků, zato ale dost tečně odolávali přesile, ale když město opustil král Josef Bona-
zkušených velitelů. Několik dní pršelo, což znesnadňovalo pře- parte, rozhodli se velící maršálové kapitulovat. Kapitulace byla
suny jednotek. I když spojenecká vojska byla lépe vycvičena čestná a město bylo předáno druhého dne v 7 hodin ráno tak,
a v přesile, nikdo netušil, jak bitva dopadne. že francouzská armáda se mohla z Paříže stáhnout. Napoleon
Bonaparte byl 6. dubna 1814 přinucen podepsat abdikaci, jíž se
vzdal francouzského trůnu jak za svou osobu, tak za své opráv-
něné dědice. Posléze byl i s doprovodem sedmi stovek vojáků
císařské gardy internován na ostrově Elba.
V té době Matouš se svým plukem strávil několik dní v Pa-
říži. Pak následoval návrat na Moravu. Pluk se vracel početně
oslabený, ale bojem sjednocený. Mezi vojáky navzájem a vojáky
a veliteli panovala vzájemná důvěra. To se ale změnilo. Pluk byl
doplněn novými odvedenci a probíhal intenzivní výcvik. Vojáci
byli ubytováni v Olomouci a Prostějově a štáb měl sídlo v Kromě-
říži. Vojáci jednotlivých eskadron se vídali málo a některé velitele
neznali vůbec. V takovém stavu se v říjnu 1818 přesunul do se-
verní Itálie.
Když byl Napoleon poražen, Vídeňský kongres chtěl svým
rozhodnutím navrátit Evropu, a s ní také Itálii, přibližně do stavu
Bitva u Lipska, před rokem 1789. Na trůn usedli staronoví panovníci, kteří si přá-
zdroj: Wikipedia, public domain (volné dílo) li „návrat starých časů“. Ovšem jejich poddaní se velmi změnili
a nepřáli si to. Potlačování liberálních názorů v Itálii vedlo k ší-
ření vlivu tzv. karbonářů, na jejichž straně v té době stála velká
Pluk, ve kterém Matouš Smutný sloužil, byl začleněn do část armády. Na počátku července roku 1820 vypuklo ve městě
„české armády“. První den bitvy jezdci stáli celé hodiny v prudké Nole povstání, jež se poměrně rychle rozšířilo po venkově a do
dělostřelecké palbě, než se následně střetli s francouzskými dra- hlavního města. Král Ferdinand byl donucen k podpisu ústavy.
gouny a zahnali je na útěk. Napoleon měl největší šanci zvítězit
právě první den bojů, kdy spojenci ještě nebyli v plném počtu, Úspěch revoluce v Neapoli velmi znepokojil Svatou alianci, která
se strachovala šíření podobných nálad do dalších italských stá-
proto Francouzi bojovali s velkým nasazením, ale zvítězit se jim tů, případně do celé Evropy. Proto kancléř Metternich přesvědčil
nepodařilo. Dopoledne druhého dne bitvy se opakovalo totéž, jen krále, aby rakouská armáda „obnovila pořádek“. Pluk kyrysníků,
s tím rozdílem, že po zásazích dělových granátů padlo či bylo který byl v Itálii, zasáhl do bojů mezi prvními. Dne 7. března 1821
raněno mnoho Matoušových kamarádů. u města Rieti byli neapolští revolucionáři poraženi. Rakouská
Jezdectvo obyčejně rozhodovalo bitvu, bylo tomu tak i v této vojska následně vstoupila do Neapole. Tam prý „vojsko vstupo-
bitvě. Předpokladem úspěchu bylo, že útok zahájí všechny jez- valo nesouc palmy v ruce na znamení míru a obyvatelstvo jim
decké jednotky současně a každá z nich na předem stanovený také tak šlo naproti“. Skutečnost byla jiná. Povstalci poraženi,
cíl. Útok se obvykle zahajoval, „aby bylo šetřeno materiálu lid- ústava zrušena, účastníci vzpoury krutě ztrestáni.
ského i koňského“, klusem a teprve z největší blízkosti nepřítele Ani rakouští vojáci, kteří „obnovili pořádek“, nebyli spokoje-
přešlo v trysk. Tentokrát to bylo jiné. Když trubači kolem poledne ni. Zásobování potravinami vázlo, takže mnohdy neměli co jíst
dali povel k útoku, kyrysníci rozzuření ztrátou svých kamarádů a žold jim nebyl vyplacen již několik měsíců. Aby se situace ale-
vyrazili hned tryskem. Prvním cílem byly dělostřelecké baterie, spoň trochu uklidnila, dostali od velitele povolení „vyrabovat“ ja-
které odstřelovaly jejich pozice. Většina dělostřelců útok nepře-
žila. Pak zaútočili na pěchotu. Boj byl tak zuřivý, že se Francouzi kési městečko. Vojáci brali potraviny a peníze, krmení pro koně,
ale i cenné věci. V té době snad každý prostý voják toužil mít
dali na útěk. Kyrysaři utíkající pronásledovali, ale do zajetí je ne- hodinky. Někteří je získali, když po některé vítězné bitvě obrali
brali. Také Matoušův pluk měl velké ztráty. Ještě po dlouhé době mrtvé o cennosti. Matouš si je vzal nyní v jednom domě. Byly ale
se mu v noci zdávalo o hrůzách této bitvy a probouzel se celý velké a překážely mu. Proto z nich odšrouboval jen bicí strojek.
propocený. Ten s sebou nosil po celý zbytek vojenské služby. Ve volných
Večer po bitvě přinesl posel k pluku zprávu, že se saská ar- chvílích si přehrával melodii i několikrát po sobě. Při cestě zpět
máda přidala na stranu spojenců. Oslabený Napoleon pochopil, na Moravu si Matouš vedle „cimbálku“ vzal jádra a pecky z ně-
že bitvu prohrál a nařídil ústup. Ten začal ještě v noci, ale spoje- kterého tamního ovoce s tím, že po návratu domů je zasadí. To
necké sbory na ustupující neustále dotíraly. Bojovalo se v měst- také udělal, ale vzešla jen hruška „jakubka“. Rostla mnoho roků
ských ulicích, které byly přeplněny prchajícími a pronásledujícími na sklepě u jeho domu a zničila ji větrná smršť v roce 1898.
vojsky. Císař přikázal vyhodit do vzduchu všechny mosty přes Po uplynutí vojenské služby mohli tzv. vysloužilci odejít domů.
řeku, která rozdělovala město. Tisíce francouzských vojáků se I Matouš tuto možnost využil. Domů se vrátil koncem roku 1821
nemohlo dostat na druhou stranu řeky. Řada z nich se v řece uto- nebo začátkem roku 1822. Byl postarší, ale měl dobrou fyzickou
pila, když se ji snažili přeplavat. Jezdectvo již do bojů nezasáhlo.
Bitvy u Lipska se zúčastnilo více než půl milionu vojáků z Francie kondici. Ale velká psychická zátěž trvající dvanáct let nezůstala
u něj bez následků. Prožité události a kruté boje se mu vracely
a jejich protivníků z Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska a více v nekontrolovatelných návalech vzpomínek či ve snech. Po pro-
než sto tisíc z nich bylo zabito a desetitisíce zmrzačeno. Ztráty na buzení býval podrážděný. Jindy míval návaly hněvu, který někdy
straně Francouzů byly ještě vyšší. propukal v nevhodný čas, jindy byl zaměřený na nevinné osoby
Napoleon se zbytkem své armády ustoupil k Rýnu. Podařilo nebo vznikal kvůli neexistujícím důvodům. V takových chvílích
se mu sice doplnit jezdectvo i pěchotu, ale na výcvik nováčků ne- nedokázal ovládat své chování, uchyloval do ústraní a tam si
byl čas. Spojenci postupovali dál na Paříž a docházelo k dalším přehrával melodii hracího strojku z hodin, což ho uklidňovalo.
menším bitvám. Poslední, které se Matouš Smutný ve Francii Duševní porucha se také lepšila, když o svých zážitcích s někým
zúčastnil, byla svedena v polovině února 1814 u města Montere- mluvil.
au. Shodou okolností to byla poslední vítězná bitva Napoleonovy Vrchnostenským úředníkům podobné projevy bývalých vojá-
armády. Jen díky tomu, že se kyrysarům podařilo ubránit most, ků nebyly neznámé. Panovalo přesvědčení, že v důsledku pro-
mohli rakouští vojáci ustoupit a ztráty nebyly vysoké. O měsíc žitých událostí ztratili skoro všechen cit, a nebylo by se co divit.
později, 30. března 1814, se již bojovalo o Paříž. Francouzi sta-

22 / Listy Jemnického mikroregionu / únor 2025