Page 21 - Chytrý zpravodaj - Jemnice 02/2025

Knihovny / Střípky historie

• Hušková Lucie – Kolem dokola. Zoje se jednoho dne změní život k nepoznání, když způsobí dopravní nehodu, kte-
rá vyústí ve smrt člověka. Jak se žije člověku, který zaviní smrt druhého? A co prožívá ten, kdo právě přišel o svého
nejbližšího?
• Ludvíková Jitka – Chcípneš. V městském parku je nalezena zavražděná žena. Vyšetřování se brzy soustředí na
místní gymnázium, kde policisté začnou rozkrývat spletité vazby. Až pokus o druhou vraždu nasměruje policisty správ-
ným směrem a připomene, že i malá nenávist stačí k tomu, aby zoufalec vzal nůž a zasadil smrtelnou ránu.

Připravujeme:

• 7. 2. v 19:00 – promítání dokumentu Rahčan – Ella se bouří
• 20. + 27. 2. v 9:30 – dvě lekce Trénování paměti seniorů
• 22. 2. ve 14:00 – přednáška Vladěny Halatové – Bezlepkově
• 7. 3. v 19:00 – promítání dokumentu
• únor až březen – besedy pro mateřskou školu
• 28. 3. – Noc s Andersenem

Zapomenutí sousedé

Kyrysar Matouš Smutný
V dopise řídícího učitele v Bzenci, Jana Gartnera (1864 Jem- Ztráty obou válčících stran byly v bitvě vysoké. Na straně
nice-Podolí až 1949), ze dne 5. dubna 1948, který mám v archi- Francie jsou celkově odhadovány na 37 500 mužů, na straně
vu, se píše: Rakouska 41 250. Ztráty bylo nutné nahradit, netrvalo dlouho
a přišli verbíři. Doplnit bylo nutné především pěchotu a jezdec-
„Mého praděda Matouše Smutného z Podolí č. 84 chytili ver- tvo. Ať už rakouská armáda v té době měla jakoukoliv pověst,
bíři na vojnu v roce bitvy s Napoleonem u Wagramu a vláčel se nikdo nepochyboval o kvalitě jejího jezdectva. Mělo o dost vyšší
s nimi 14 let. Jako kyrysník přežil Wagram, Lipsko, byl v Paříži. prestiž než pěchota, navíc její výcvik a vybavení patřily k nejlep-
V Itálii měli povoleno vyrabovat jakési město a on si odšrouboval ším v Evropě. O službu u jezdectva byl proto velký zájem. Do
z hodin bicí cimbálek a ten nosil po celou dobu francouzských tohoto druhu vojska se nesmělo verbovat ve městech, aby se
válek. Vrátil se duševně nalomený a zasadil na sklepě hrušku nekonkurovalo verbířům ostatních druhů vojsk. Výhodou odve-
jakubku, která žila do roku 1898: zničila ji větrná smršť. To už denců z vesnic bylo, že uměli zacházet s koňmi. Mezi odvedený-
starý kyrysník nežil: podnapilý drvoštěp ho při práci v městském mi byl také Matouš Smutný z Podolí čp. 84. Narukoval ke kyrys-
lese úkladně zabil“. nickému pluku, který byl doplňován na Moravě a jehož velitelství
Při čtení se mi vybavuje vyprávění mého strýce Jana Smut- sídlilo v Brně. Délka vojenské služby u jezdectva v té době byla
ného, který byl rovněž pravnukem Matouše Smutného. O životě 12 roků.
svého praděda věděl více než Jan Gartner. A nyní již příběh vy- Když byl rekrut Matouš přidělen k pluku, byla lékařem
sloužilého kyrysara Matouše Smutného podle Jana Smutného. přezkoumána jeho bojeschopnost. Následně prošel krátkou
Není to autentické vyprávění, jsou v něm upraveny mylné leto- vojenskou přípravou, získal „žold“ (kapesné) ve výši tří zlatých
počty, doplněny informace objasňující příbuzenské vztahy nebo a byl zařazen mezi mužstvo. Následoval dlouhý výcvik označo-
dokládající pravdivost některých vyprávění. vaný jako „abrichtuňk“. Nejdříve se cvičilo bez koní. Kyrysníci se
Ve dnech 5. a 6. července 1809 se ve Wagramu odehrála bit- učili používat palaš, střílet z karabiny, pistole a jiné věci. Takto
va, která přinesla rozhodnutí rakousko-francouzské války. Napo- vypraveni a vycvičeni se po několika měsících vydali do hřeb-
leonovo vojsko v ní zvítězilo. Rakouská armáda byla sice poraže- čína, kde dostali vycvičené koně. Ne každý kůň se ke službě
na, ne však zničena. Přiznala porážku, vyklidila bitevní pole, ale v jezdectvu hodil. Po zavedení palných, zejména těžkých zbraní
byla koncentrovaná a mohla dále pokračovat ve válce. Dokázala do výzbroje armády byl výcvik koní zaměřen na jejich chování
se z bojiště velmi rychle stáhnout, takže jen málo vojáků padlo do při střelbě. Dělové rány a střely z pušek doslova trhaly bubínky
zajetí. Armáda ustupovala několika směry. Hlavní proud v čele koňům i jezdcům. Koně ale museli zůstat v klidu, proto jejich pří-
s arcivévodou Karlem ustoupil ke Znojmu, kde došlo k další bitvě. prava trvala několik měsíců i roků. S koňmi se vrátili do Brna, kde
Menší proudy směřovaly do Vídně, Mikulova a k Jihlavě. Nově následoval několikaměsíční jezdecký výcvik. Nacvičovali různé
vybudovaná „císařská silnice“ byla přeplněná, a tak ustupující ra- formace, např. pochodovou formaci, formaci pro jezdecký útok či
kouské oddíly používaly vedlejší cesty. Procházely i Jemnicí, kde útok proti pěchotě. Na výcvik měli dost času, protože Rakousko
zanechaly raněné vojáky. O raněné, kteří pocházeli z Jemnice, v té době neválčilo, a tak jich v poli nebylo třeba. Po skončení
se postarali příbuzní, ostatní byli ponecháni v péči civilní správy výcviku byli rovnoprávnými kyrysníky.
(města). Kolik jich bylo, nevíme, ale víme, kolik jich zemřelo. Byli První velké bitvy se Matouš zúčastnil u Lipska. Ve dnech
dva. Dokládají to zápisy v matrice zemřelých. Byli to: od 16. do 18. října 1813 se u tohoto německého města střetla
• vojín Wenzl Klepacžek, Jemnice čp. 1, dne 18. 7. 1809, spojenecká vojska s armádou císaře Napoleona. Protože proti
věk 26 let, sobě stály šiky vojáků mnohých národností, je známá jako Bitva
• Matthius Křibik, Jemnice-Podolí čp. 150, dne 18. 7. národů. Mezi vojáky bylo mnoho rekrutů nedávno odvedených,
1809, věk 55 let. nedostatečně vycvičených a bez jakýchkoliv zkušeností z boje.
Listy Jemnického mikroregionu / únor 2025 / 21