Page 17 - Chytrý zpravodaj - Fryčovice č. 2/2022

Cihelny ve Fryčovicích

Další z textů pana Jaromíra Kubláka, se kterým bych vás rád seznámil, pojednává o výrobě
pálených cihel ve Fryčovicích.

Používání pálených cihel v našich zemích je známo po celé historické období, ovšem jen
ve velmi omezeném rozsahu, jak to dovoloval stav výrobních sil, především pro stavby
významnějšího charakteru, zvláště kostely, kláštery a zámky. Na vesnicích se dlouho stavělo
převážně ze dřeva, s cihlovými stavbami se do konce 18. století setkáváme spíše výjimečně.
Např. ve Fryčovicích byla roku 1759 na opravu fojtova mlýna vypočtena potřeba 4000
cihel. Pálenými cihlami se zřejmě šetřilo. Proto byly také využívány nepálené cihly, dřevo
a kamení. Ještě roku 1869, když vyhořela značná část města Brušperka, bývalo mnoho domů
nejen na vesnicích, ale i v menších městech dřevěných nebo polodřevěných. Zděné bylo často
jen přízemí, štíty a podstřeší bývalo deskové a krytina tehdy jen došková nebo šindelová. Podle
hlášení starosty Smolíka bylo roku 1860 ve Fryčovicích 136 zděných a 73 dřevěných domků.
Především pece, v nichž se pekl chléb a na nichž zvláště v zimě spávaly děti, bývaly z materiálu
nehořlavého již dříve, a to buď z cihel pálených, nebo alespoň nepálených. Když rozebíráme zdi
takových stavení, nalézáme mnoho vepřovic (cihel z nepálené hlíny) anebo jen velmi slabě
vypálených.
Ze staré fryčovické kroniky (Rozličné poznamenání a památky obce Fryčovice z let
1762-1870) známe zápis z 20. 10. 1786 o koupi pozemku Bernardem Nevludem, domkářem
a „mistrem zednickým“. S cihlou se totiž pracovalo i na vesnicích již v 18. století a již tehdy
se také vypalovalo, ovšem často jen nedostatečně. Zpočátku ještě vzácným dřevěným uhlím nebo
jen dřevem. Postupně se s cihlou pracovalo stále více. Ze soupisu obyvatel z roku 1869
se dovídáme, že toho roku bylo ve Fryčovicích 10 zedníků, 14 tesařů a 4 cihláři.
Cihláři byli domkáři, kteří se dávali najímat od stavebníků k dělání cihly a kteří také
ovládali techniku stavění polních cihelních pecí. Cihla se vyráběla tak, že cihlář musel potřebnou
hlínu s nevelkou přísadou písku a s vodou promísit ručním hnětením na tuhou kaši, tu pak v ruční
formě vysypané pískem, aby se hlína nepřilepila, udusat, vrch seříznout a vzniklou tvárnici pak
vyklopit na urovnané místo do řady. A pokud možno na prkna. Tato surová cihla musela
přiměřeně vyschnout, na čemž mnoho záleželo, k tomu se na ochranu před deštěm překládala
do zastřešených kůlen. Když byl cihel dostatečný počet a byly proschlé, ukládaly se do „pece“,
tzn. vrstvily se do figury, v níž se ponechávaly kanály pro vzduch a topivo. Když byla figura pece
postavena, musela se na povrchu omazat hlínou, aby nenasávala při hoření falešný vzduch
a aby se všechny cihly vypálily rovnoměrně.
Pro osazení jedné pece vyráběli cihly zpravidla 3-4 cihláři. Tak třeba v cihelně Josefa
Kubláka ve Fryčovicích pracovali v letech 1886-1904 jako cihláři Kresta, Josef Laník a Antonín
Nevlud, někdy i jiní. Každý z nich lisoval cihly samostatně. Do pece je však ukládali společně.
Tak třeba v roce 1903 měl v peci Kresta 8 300 a Laník 5950 cihel. Za rok 1902 měl pak Kresta
21 578 cihel, od 1000 kusů měl 3 zl. 80 kr., takže celkem vydělal 82 zl. a 8 kr. Pálená cihla
se prodávala za 11 až 14 zl. za 1 000 ks, nepálená za 6 až 7 zlatých. Ukládání do pece se platilo
zvlášť.

FRYČOVICKÝ ZPRAVODAJ č. 2/2022 17