Page 16 - Chytrý zpravodaj - Broumov 11/2025

Muzeum Broumovska

Poklady ve sbírkách Muzea Broumovska - 11. díl

Broumovský selský kroj

Ve stálé muzejní expozici máme broumovskému sel-
skému kroji věnovány tři vitríny s jedním exemplářem
mužským, jedním ženským a s oděvními doplňky
a šperky. Krojových součástí se nám dochovalo poměr-
ně dost, ovšem umět je přiřadit správně k sobě, toť věda,
věda dokonce převelice obtížná, jak se naplno vyjevilo
roku 2009. O broumovském kroji jsme toho totiž z čes-
ké strany mnoho nevěděli právě až do onoho roku, kdy
se mi ve spolupráci s příslušníky krajanského sdružení
Heimatkreis Braunau, s manželskými páry Hechtových
a Meierových, podařilo uspořádat výstavu Broumovský
selský kroj v proměnách času doprovázenou katalogem.
Je zde potřeba upozornit i na názvosloví, např. zatím-
co termín venkovský oděv či ve sváteční formě kroj, je
neutrální, s pojmy lidový, neřku-li národní kroj se pojí
už nánosy různých vlastenecko-romantických idejí,
zneužitých pak v našem prostoru i při národnostně–po-
litických bojích. My ovšem díky dochovaným krojovým
součástem můžeme mluvit opravdu jen o „broumovském
selském kroji“, tedy regionální formě slavnostního odě-
vu vesnických elit. čepec zvaný „Tressenkappe“
Zdobnost a honosnost, jakou shledáváme na docho- popsal takto: „Byltě ten starý sedlák Francafranc pře-
vaných součástkách tohoto kroje, je záležitostí až milý stařeček (…) dlouhých, bílých vlasů (…), nosil ještě
19. století, přesněji vlastně zhruba jen půlstaletí vymeze- brslenky po kolena, punčochy a střevíce, krátkou ka-
ném přibližně roky 1820 až 1870 – to byla taková, možno zajku soukennou, v zimě límcový plášť a na hlavě buď
říci, „zlatá éra“ nejen kroje, ale obecně broumovského klobouk, nebo placatou čepici bez štítu s beránkem.
venkova a ne náhodou do něj spadá i éra impozantních Také prádlo měl starodávné; košili na zádech rozstřiže-
přestaveb broumovských statků do klasicistní podoby. nou jako dětskou. Její límeček, vlastně pásek, zapínal
Šlo o výraz vzrůstu sebevědomí selského stavu, hanli- se vzadu, v týle, olověným knoflíčkem.“ Čili tehdy ještě
vě tzv. „selskou pejchu“, kdy ovšem pozor, ti sedláci to žádná extra paráda, všednodenní pracovní oděv musel
vše měli neskutečně vydřené. S čeládkou léhali, vstávali, být praktický, jednoduchý, pohodlný, sváteční pak byl
pracovali i jídávali stejnou stravu u společného stolu; až jistě z lepších materiálů, podoben ale více oděvu měst-
v opravdu pozdní době prý hospodáři sedávali stranou skému v panující módě, než v době pozdější, kdy více
a přilepšovali si, nijak ovšem „dařbujánovsky“. Stručně vyvstaly odlišnosti.
řečeno onu éru (velmi tedy krátkou, podle níž si však To je ovšem řeč o kroji mužském, který asi vždy platil
máme tendenci představovat podobu venkovského člo- za vzhledný, důstojný, zvláště byl-li jeho majitel dobře
věka jakoby od nepaměti jsoucí) nastartovaly josefínské urostlý, což broumovští sedláci bývali. Broumovský kroj
reformy osvobozením selského stavu a ukončila ji prů- bych obecně označil za velmi střízlivý (zvláště v porov-
myslová revoluce. V rámci tohoto období se podařilo nání s oblastmi východnějšími), ovšem ženská varianta…,
rozlišit kroj do druhé a třetí vývojové etapy se zlomem jak to říci, honosná byla velmi, to ano, zvláště dracouno-
kolem roku 1845, přičemž první vývojovou etapu, kterou vé čepce, tzv. Tressenkappe, v nich byl hotový majetek,
bych nazval pozdně barokní či „josefínskou“, ukončenou ale sváteční brokátové živůtky byly po stranách opatřeny
cca rokem 1820, máme doloženu toliko slovním popi- vycpanými pytlíčky, za něž se zavěsily až tři spodní suk-
sem. Například – a to si odpustit nemohu – od Aloise ně plus jedna svrchní, v zimě vatovaná, k tomu nabírané
Jiráska, který při svém studentském pobytu na hejtmán- rukávy, takže taková selka, zvláště byla-li menšího vzrůs-
kovickém statku roku 1863 jeden takovýto tehdy již tu a při těle, mohla být, nepřeženu mnoho, jak dlouhá,
raritní exemplář „josefínsky“ oděného sedláka, výměn- tak široká, prostě, jak se říká, taková „kredenciózní“.
káře jménem Franz Franze, zvaného nářečním způsobem
„Franzafranz, narozeného ještě někdy koncem 18. století, Karel Franze, Muzeum Broumovska

Mohli jsme místo do Kłodzka jezdit do Kladska a místo Nowej Rudy
do Neurode?

V minulém čísle jsem v takové řekněme úvaze pracoval kdo prošel tenkrát školou, pamatuje si asi přinejlep-
s představou typu „co by bylo, kdyby…“ Broumovsko ším pouze to, že nová západní hranice Polska byla teh-
po 2. sv. válce připadlo k Polsku, nebo naopak Kladsko dy stanovena na linii Odra – Nisa. Existují ovšem dvě
k ČSR. Někomu to možná přišlo přitažené za vlasy, ale Nisy a obě se, ač od sebe dosti vzdáleny, vlévají do té
zatímco první varianta skutečně moc reálná nebyla, Odry: jedna Lužická, na níž se polská hranice nakonec
o tu druhou se v jednu chvíli, kolem roku 1943/4, hrálo ustavila, a „naše“ Kladská Nisa, do níž se vlévá „naše“
reálně velmi. Taktéž jsem uvedl, že poválečné změny Stěnava, a která, jak již naznačeno, byla coby hraniční
hranic se za minulého režimu příliš nerozebíraly, takže také ve hře.
16