Page 40 - Chytrý zpravodaj - Broumov 03 2022

Od našich dopisovatelů
Retro Jana Meiera

Autor této rubriky pracoval přes čtyřicet let v knihovnách,
několik roků se staral o zdejší divadelní a hudební provoz, pořádal
výtvarné výstavy a měl i své pravidelné pořady v rozhlasových
stanicích. Setkal se přitom se spoustou zajímavých lidí a občas
se ocital v neobvyklých situacích. O své vzpomínky na ně se teď
v několika pokračováních dělí se čtenáři Broumovských novin.
Pořadatelé klášterního Vinum et cetera mi v roce 2006
udělali neskonalou radost, když k vystoupení pozvali trio Emila
Viklického se zpěvačkou a cimbalistkou Zuzanou Lapčíkovou.
Mnohé jsem o hudebnici z Topolné četl, sem tam od ní něco slyšel,
ale naprosto mě někdy počátkem 90. let uzemnil televizní film s ní.
Vedle svrchovaného a osobitého hudebního projevu jsem v něm
viděl ženu, jež krom nesporného půvabu v sobě měla i cosi navíc
– asi jako její nedávno zemřelá krajanka ze Slovácka houslistka
a zpěvačka Jitka Šuranská. Začal jsem poslouchat, co se od ní dalo; Čtenářské postřehy Zuzany Lapčíkové jsem využil pro časopis
byla to převážně hudba překračující hranice žánrů, od autorské Čtenář (foto Jan Flieger), předchozí dvě jsou z archivu Zuzany
Balady o Veruně s folklórním Včelaranem, přes skácelovský pořad Lapčíkové.)
brněnského Provázku, po napůl folklórní, napůl jazzové Moravské
písně milostné či crossover Prší déšť s Viklickým a Pavlicou. Poradila mi, kde na internetu najdu další její snímky. Jeden
Najednou jsme spolu seděli na nádvoří broumovského z nich bez dalšího komentáře k jejím fotogenům přikládám. Ze
kláštera a povídali si o muzice a o čtení. U nás na Slovácku máme setkání jsem si odnesl také její telefonní číslo – Však se stavte,
takové nepěkné úsloví: čtenář je horší jak lump, řekla mi. Pokud jde když jezdíte do Zlína. O pár týdnů později jsem opravdu jel cestou
o hospodářství, něco na tom bylo... Když jsem ale nedávno zjistila, z Hradiště. Koupil jsem kytku a zkusil paní Zuzaně zavolat. Místo
kolik z mých žáků v uherskohradišťské „zušce“ nečte, dala jsem jim do Topolné, již jsme míjeli, jsem se dovolal do pražského studia,
za úkol, aby se přihlásili do knihovny – ti zírali. kde zrovna točila nové album.
Řekl jsem, že je pro mě velkou radostí chvíli pobývat Takhle jsem ji předal květiny až za pár let, po jejím koncertu
s nejkrásnější ženskou v české pop music a ona se nádherně se v rámci broumovských letních „Pokladů“ ve vižňovském kostele.
zasmála. Zato paní Viklická, stojící poblíž, se urazila za ni: No Během jejího vystoupení vběhl do kostela vesnický pes Míša
dovolte, copak Zuzanka zpívá nějakou popmjúzik? Zalitoval jsem, že proslulý svým tuláctvím a zvědavostí. Prohlédl si hudebníky
Moravské písně milostné jsou jen na CD a tak nevyniknou fotky, a proběhl pod cimbálem. Administrátor broumovské farnosti se
jež se zpěvačkou na booklet pořídil věhlasný Tono Stano. ho snažil kopanci dostat ze dveří. Sympatie publika tím nezískal.

Barbaru Nesvadbovou jsem k nám pozval po vydání její
knihy Pohádkář. Ochotně souhlasila a hned jsme se domluvili
na docela brzkém termínu. Rozjeli jsme propagaci, jíž vévodil
snímek spisovatelky v mondénních rudých šatech. Byli jsme
k nepřehlédnutí a zájem čtenářek byl veliký. Jenže týden před
besedou paní Nesvadbová zavolala, že zrovna na náš termín
připadlo závěrečné vystoupení její Bibi v rytmice. Omluvili jsme
se čtenářům a ohlásili nové datum setkání za čtvrt roku. Ani to
nedopadlo, v kolizi se objevila jakási charitativní akce. Právě
v té době byla spisovatelka neobyčejně mediálně a společensky
vytížená. Navrhla nám, ať od toho zatím upustíme a ona se za
čas sama ozve. Svůj slib dodržela a za několik měsíců zavolala
s návrhem na blízkou červnovou sobotu, nebo pak kdykoli v srpnu.
Sobota pro podobné akce není moc dobrý termín, ale chtěl jsem
mít raději vrabce v hrsti, než holuba na střeše.
Jenže zrovna 20. června 2009 byl den tak právě na zahrádku či
na výlet. Zároveň byla Broumovská kytara a opékání na fotbalovém
hřišti. Do divadla, kam jsme setkání s Barbarou Nesvadbovou
umístili, přišlo asi šestnáct lidí. Slušný trapas! Spisovatelka byla
usměvavá, vstřícná, snažila se do hovoru zapojit i návštěvníky, ale
taky se bavila tím, že jako moderátora mě občas zkoušela trochu
zkoupat. Coby otrlý a zkušenostmi otřískaný knihovník jsem se
nedal.
Kniha Pohádkář začíná a končí verši Mariny Cvetajevové.
Autorka přiznala, že tahle ruská básnířka, je její velkou láskou.
Když jsem se jí zeptal, zda také ona psala, třeba jako holka, verše,
spontánně zvolala Nikdy! a zvedla prsty k přísaze. Nakonec si
od přítomných nechala poradit, kam se na Broumovsku nejlépe
podívat. Vyhrála to Hvězda.

40