Page 38 - Chytrý zpravodaj - Broumov 03 2022
P. 38

Od našich dopisovatelů
                 Martin, Monty a Tobby

                 na „Šediváčkovi“ opět

                    republikově druzí!


           Díky  sládkovi  olivětínského  pivovaru  Martinu  Ducháčovi  je
        pojem Šediváčkův long Broumovákům snad dobře znám. Jedná se
        o prestižní závody psích spřežení, klasifikované jako Mistrovstvím
        ČR v LONGu (dlouhých tratí), ale protože ten zatracený miniaturní
        covidek  dokázal  vloni  zlikvidovat  i  toto  olbřímí  klání,  tak  pro
        čtenáře  po  dvouleté  pauze  raději  zrekapituluji:  Jde  o    nejdelší
        závod  u  nás  a  jeden  z  nejnáročnějších  v  celé  střední  Evropě  –
        účastníci  v  něm  celkem  nastoupají  více  než  7  500  výškových
        metrů. Koná se v Orlických horách na trati čtyřetapové longové,
        cca 200 km, a na cca 300 km superlongové pětietapové. Ztížen   Ač  se  z  fotografického  hlediska  nejedná  zrovna  o  nejzdařilejší
        je  navíc  jedním,  respektive  dvěma  povinnými  přenocováními   snímek, Tobbymu se do záběru nevešla hlava, líbí se mi výstižným
        na  sněhu.  Jubilejní  XXV.  ročník  letos  proběhl  ve  dnech    zachycením  dynamiky  pohybu  a  napětí  výrazu.  Monty  zde  vůbec
        25.  až  29.  ledna,  přičemž  Martin  Ducháč  se  svými  psími   nevypadá  na  veterána  s  ubývajícími  silami.  Do  výřezu  jsem
        parťáky, huskym Montym a alaskánem Tobbym, se ho zúčastnili   nakomponoval získanou stříbrnou medaili. Obecné rčení praví, že
        popáté  v    řadě  a  pokaždé  s  plackou  na  bedně  –  třikrát  si  dojeli   každá věc má svůj rub i líc v tom smyslu, že každé pozitivum sebou
        pro  bronz  a  letos  podruhé  opět  stříbrní  (prvně  r.  2019  a  tehdy   nese i jisté negativum.  Medaile  budou  jednou z výjimek,  pro jejich
        dokonce  dvojnásobně  i  na  trati  MID  na  Janovičkách,  rovněž  s   majitele je rub i líc stejně krásný.
        puncem Mistrovství ČR). Šediváček se jede v sedmi kategoriích
        závodních  a  jedné  turistické,  přičemž  broumovské  trio  sbírá   mozkem. Pořizovat a vytrénovat nového psa se už Martinovi asi
        medaile  v    kategorii  skijöring  (SkJ),  tedy  běžkař  v  zápřahu  za   nevyplatí, tak nezbývá doufat, že Tobby od Montyho přeci už jen
        jedním  nebo  dvěma  psy.  Ono  výše  uvedené  „cca“  u  délky  tratí   něco pochytil a v příštím Šediváčkovi zastane obě funkce a odvede
        značí, že jsou v  každém ročníku a v každé kategorii individuálně   práci  za  dva.  Bylo  by  nyní  jistě  ideální  prodloužit  si  sportovní
        uzpůsobeny momentálním přírodním podmínkám, takže zatímco   kariéru zakoupením dvou tří nových párů psů s přesedláním na
        v  minulém  (vzhledem  ke  covidu  předloňském)  ročníku  měla   fyzicky méně náročné sáňky, ale je to přeci jen o penězích. Už jen
        skijöringová trať jen 138 km a Martin ji projel za 10,5 hodiny svižně   to veškeré vybavení, které musíte mít minimálně trojmo. A ptávají-
        s    průměrnou  rychlostí  13  km/h,  tak  letos  přiblížila  se  svými    li se automobilisté přeneseně: Kolik ti to žere?, pak u Martinova
        197 km deklarovanému ideálu a na její zdolání potřeboval bezmála   dvouspřeží  se  lze  zeptat  bez  metafory,  přičemž  letošní  odpověď
        18,5  hodiny  s  průměrem  necelých  11  km/h.    Kategorii  SkJ  na   zní: 10 kg vepřového ořezu, 10 konzerv 100% hovězího, k tomu
        Šediváčkovi kraluje neomylně od Martina takřka o generaci mladší   ještě nějaké hovězí sušené, syrové telecí a pár paštik na 200 km
        Petr Kolář, světový vicemistr v MIDu 2019, a psal jsem, že jednou   – to snad vyjde dráž, než „krmit“ terénního Hummera. Vyvozuji,
        by ho třeba také mohla postihnout nějaká slabší chvilka a Martin   že  třeba  takový  šampion  Roman  Habásko  jezdící  se  saňovým
        by konečně mohl sáhnout po zlatu – moc bych mu to přál, za svou   dvanáctispřežím sebou musí vozit žrádla snad plnou dodávku.
        houževnatost by si to zasloužil, ale Kovář letos opět nezaváhal.  Při  tak  dlouhém  a  náročném  závodě  se  prakticky  nelze
           A  ta  Martinova  houževnatost  je  opravdu  obdivuhodná,   vyhnout různým malérům, v daný moment nepříjemným, zpětně
        každým  rokem  více.  Už  po  svém  prvním  startu  na  Šediváčkovi   však  kořenícím  vzpomínky.  Martinovi  se  v  minulých  ročnících
        ve  svých  44  letech  totiž  naznačoval,  že  další  účastí  si  zdaleka   podvakrát podařilo hned v prvních etapách odrovnat lyže, pročež si
        není jist. A nyní, kdy nemá daleko do padesátky, což je věk, kdy   už teď dává pozor. Při sjezdech na úrovni strmosti Ruprechtického
        většina z nás už fotrovatí, či přímo bačkorovatí, počítá, dá-li Bůh,   špičáku je raději odepíná a krpál sbíhá. Přichází tak sice o cenné
        i s příštím ročníkem. Vyžaduje to celoroční železně disciplinovaný   minutky, ovšem při eventuelní ztrátě lyží jde o násobky. V druhé
        trénink. Ten probíhá šest dní v týdnu, pochopitelně na sucho, tedy   variantě  stáhne  psy  za  sebe  a  sjíždí  plužením,  což  se  mu  ale
        formou canicrossu, kdy v závěsu za psy buď běžíte, nebo jedete   v 2. etapě nevyplatilo, když v jednom saněmi rozrytém korytě upadl
        na koloběžce. Párkrát jsem tu pádící trojici zahlédnul a říkal si,   a o větev si rozpáral celý batoh. Kontrolní stanoviště bylo naštěstí
        že  tak  těch  sto  metrů  bych  si  s  nimi  zaběhnul  s  chutí,  ovšemže   nedaleko, ale zbytek etapy musela broumovská trojka absolvovat
        kdyby kapánek zvolnili – oni ale v létě naběhají denně kolem šesti   bez  občerstvovacího  proviantu.  Ještě  závažněji  vyhlížel  malér
        kilometrů a s blížící se sezónou, jakmile se ochladí, dávky zvyšují   na 20 km 1. etapy, kdy Martin předjížděl německou závodnici se
        až na víkendových 30 - 40 kilometrů, navíc s povinnou výbavou   saňovým  osmispřežím.  Jednomu  z  jejích  psů  to  zjevně  nebylo
        v  batohu!                                            po vůli a zakousnul se do Tobbyho boku. Po dojezdu pro jistotu
           Škoda  však  onoho  loňského  covidem  promarněného  roku.   přivolaný  veterinář  však  naštěstí  zkonstatoval,  že  zranění  není
        Stárne totiž nejen Martin, ale hlavně psi, přičemž pro desetiletého   závažné a mohou pokračovat.
        Montyho  to  byl  letos  Šediváček  zcela  jistě  poslední,  stává  se   Šediváček, zařazený do prestižní série čtyř extrémních závodů
        pomalu  psím  dědečkem.  Už  vloni  v  listopadu,  kdy  se  Martin   ULTIMATE  SLEDDOG  CHALLENGE,  se  může  pochlubit
        zúčastnil  Hradeckého  midu  v  kategorii  MSC2,  tedy  jezdec  na   mezinárodní  účastí  i  respektem,  což  šediváčkovský  matador
        koloběžce s 1 až 2 psi na 2x 20 km, musel nechat Montyho doma,   Roman Novotný vystihnul v jednom novinovém rozhovoru: „Byl
        neboť sice kratší, ale v nepoměrně svižnějším tempu jetý závod už   jsem ve Švédsku a když jsem tam řekl, že jsem jel Šediváčkův long,
        by byl nad jeho síly. I tak si s Tobbym dojeli pro pěkné páté místo,   mělo to docela velký ohlas, až jsem se divil.“ Martinovy medailové
        přičemž i tento závod měl statut Mistrovství ČR. Jestliže sedmiletý   sukcesy  jistě  nelze  plně  srovnávat  s  výsledky  vrcholových
        Tobby je prý v dvojspřeží motorem, pak zkušený Monty zas jeho   profesionálních sportovců přetlačujících se za podpory servisních


        38
   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43