Page 18 - Chytrý zpravodaj - Broumov 02/2025

Muzeum Broumovska

Poklady ve sbírkách Muzea Broumovska - 2. díl

Trofej krále střelců z r. 1567 (část první)

Když naše muzeum v průběhu loňských Broumovských hotovost, která však byla svolávána vždy ad hoc. Pokud
diskusí navštívil Mikuláš Kroupa, takto ředitel Post země byla ve válečném stavu a pohyby protivníkovy bylo
Bellum, zakladatel a vedoucí projektu Paměť národa, lze předvídat, šlo se za její včasné přispěchání ku pomo-
pokusil jsem se ho uvést do expozice. Než jsem ale stačil ci snad aspoň modlit. V dobách míru, zvláště za oslabení
cokoli říci, předešel mě žoviálně položenou otázkou, centrální panovnické moci, by jakékoli doufání v ochranu
v jejímž podtónu jsem zacítil i jistý despekt: „Tak copak před výpady různých menších škůdcovských tlup, často
tu máte nejcennějšího?!“ Odvětil jsem pobaveně, že to velmi náhlými, bylo absolutně liché. Měšťané si zkrátka
je jeden z nejčastějších dotazů, který s dovětkem „A za své životy a majetky museli být schopni uhájit sami. Za
kolik by to šlo prodat?“ úplně nejčastěji kladou naši tím účelem vytvářeli (řečeno moderní terminologií) „spol-
místní Romové. Pan Kroupa se sice snažil zatvářit rovněž ky domobrany“. Jestliže nejideálnější samozřejmě bylo
pobaveně, ovšem po tváři mu bezděčně přelétnul stín protivníka od útoku odradit, či ho aspoň výrazně oslabit
kyselosti – no, snad jsem se ho až tak nedotknul. v co největší vzdálenosti od hradeb, pak zde rozhodují-
Jsem totiž na tu otázku už lehce háklivý. Všechny před- cí roli hráli střelci, do vynálezu palných zbraní užívající
luky a kuše. Model jejich organizace byl převzatý z ně-
měty v našem muzeu jsou cenné, hodnotné, neboť každý meckojazyčných oblastí, kde se tyto „spolky“ nazývaly
z nich je jistým způsobem jedinečný. Subjektivně se mi Schützen- či méně častěji Schieß-bruderschaften, stře-
příčí jejich unikátnost nějak kategorizovat. Objektivně lecká bratrstva či též Gilden, kterýžto obtížně přeložitelný
jsem ale nucen připustit, že jistou hodnotovou stupnici od termín, významově asi nejbližší svazu, společenství či ce-
méně až po výjimečně exklusivní sestavit lze. A proto jsem chu, čeština upravuje pouze koncovkou na gildy, a takto
pana Kroupu zavedl k předmětu, který nejvyšší kritérium se ale v užívání příliš neujal. Jaký z uvedených možných
splňuje bezesporu a který tu nyní přiblížím i vám: německých názvů užívali broumovští střelci pro svůj
„spolek“ v rané fázi, nevíme, známe až moderní termíny
Schützen- potažmo Scharfchützenscorps, střelecký či os-
trostřelecký sbor.
Obvykle se uvádí, že původně čistě pragmaticky směřo-
vaná činnost střelců dostala i podobu zábavní až časem.
Osobně jsem ale názoru, že obojí šlo od počátku ruku
v ruce, neboť pro „normálního muže“ (dnes již celkem
vzácný druh) bylo prosté cvičení se ve střelbě jistě zá-
bavné. No, a když už tady, chlapi, po celej rok pravidelně
trénujeme, co takhle jednou změřit síly, kdo vyhraje, bude
králem, popijeme, poveselíme se. Mnohé cvičební prosto-
ry střelců se totiž od nepaměti nazývaly Vogel-wiesen, či
-weiden, Ptačí louky či pastviny (zkrátka odlehlé volné
prostranství, které střelcům bylo přiděleno), a to od toho,
že se tu provozovaly výroční Vogelschiesen, doslova ptačí
střelby, což čeština zpoetizovala na termín střelba ku ptá-
ku. A jsme doma.
Je jím „ostrostřelecký ptáček“, což je takové zjednodu- Střílelo se kušemi na dřevěného ptáka vystaveného na
šené pracovní označení, a přesněji řečeno jde o putovní tyči. Kdo jste třeba někdy zachytili dobový obrázek to-
trofejní klenot k ocenění vítěze výroční královské střel- hoto klání, kde stojí střelci pod krátkou tyčkou a míří
by (z něm. Königschiesen). Tento vítěz byl po starším vzhůru na ptáka jakoby pomalu ze dvou metrů, nenechte
způsobu zván ptačím králem (Vogelkönig), novodoběji se mýlit. To takto „zdrcnul“ jen ilustrátor, aby se mu ná-
pak králem ostro/střelců (Scharf/schützenkönig). Řeknu zorný výjev vešel do vymezené plochy. Ve skutečnosti
ironicky, že jsem si jist, že naprostá většina z vás má to- byla střelba vedena ze značné vzdálenosti a tyč byla velmi
hoto ptáčka po četných návštěvách muzea natolik pečlivě dlouhá - nejvíce jsem zachytil 36 metrů. Měla podobu ja-
„nakoukaného“, že je zde skoro zbytečné reprodukovat kési „závory“ (možno si též představit májku, či ještě lépe
jeho fotografii a popisovat ho, ale pro těch pár „muzeem známý metronom na Letné), kdy v pevné, bočními trámy
nepolíbených“ jedinců tedy přeci jen… Jak vidno, jedná podpírané podstavě bylo skrz hřídel připevněno pohyb-
se o rozměrné šperkařské dílo v podobě na větvi stojící fi- livé bidlo, na jehož špici se ve sklopeném stavu připevnil
gury ptáka, patrně dravého. Traduje se, že jde o sokola, ale pták, a které se následně vytažením pomocí lan vztyčilo
kdybych ho označil za poštolku, káně nebo krahujce, asi do svislé polohy, zafixovalo a klání mohlo začít. Že šlo
by to těžko kdo dokázal rozporovat. A při značné stylizaci čistě o zábavu, jasně vysvítá, neboť městští střelci byli pri-
provedení by možná prošel i holub, což by ale bylo málo márně obránci, reálně potřebovali dobře střílet z hradeb
„honosné“. Zkrátka tedy ptáček, ptáček ocasáček. A proč dolů do stráně, takže jejich běžné seriózní cvičení probí-
zrovna ptáček? halo klasicky na terče, někde jsou doloženy i pohyblivé.
Na druhou stranu ale při tomto kratochvilném střílení „do
Vysvětlení tkví v hluboké minulosti, v samých počátcích luftu“ šlo krom zábavy i o demonstraci vrcholného mist-
Broumova. Jsem zde ale nucen vzít to hodně „hopem“. rovství: kdo dokázal setřelit ptáka z takové výšky, musel
Zároveň se založením města (obecně jakéhokoli) vystala skolit nepřítele pod hradbami i se zavřenýma očima. Ten
otázka, jak ho ubránit před vetřelci. V ideálních dobách pak byl Schützenkönig, všech střelců král, minimálně
sice existoval institut „vládního vojska“, tzv. zemská na rok, než ho z „trůnu“ případně nesesadil další. Klenot

18