Page 33 - Chytrý Zpravodaj - Brandýsko - květen 2021
P. 33

33  |  MĚSTSKÉ LISTY                          Osobnost souměstí                                             KvĚTen
      Martínek                                                   objevuji  tatínkovy  rukopisy  a  vydával   princeznou z Lobkowicz, s aristokraty

                                                                 své rukopisy za jeho. Protože jeho kni-
                                                                                              ducha...  Plán  na  almanach,  jaký  jsme
      sedmdesátníkem                                             hy už čte páté pokolení. Na autogrami-  s  panem  doktorem  měli  léta,  vypadal
                                                                                              jako sen a žert. Ale po roce 1989 jsme
                                                                 ádách mu nosili k podpisu stará vydá-
                                                                                              přestěhovali sen do skutečnosti. A vyšel
                                                                 ní,  v  některých  bylo  jedno  věnování
      vyrůstal v rodině spisovatele obklopen umělci. tatínek mu věno-  babičce,  druhé  mamince.  A  vnučka   první Almanach. Dnes jsou Almanachů
                                                                 přicházela  s  toutéž  knížkou  pro  třetí
                                                                                              víc  než  tři  desítky.  Je  to  nejobsáhlejší
      val knížku pohádek. Mohl si zvolit jinou kariéru než být básní-  věnování...  Jenže  psát  pokračování   genealogické  dílo  o  českých  šlechtic-
      kem, romanopiscem, dramatikem, esejistou, autorem sci-fi kní-  k jeho knížkám mne neláká. Byl jsem   kých rodech, jaké vzniklo od doby císaře
      žek, detektivek, povídek? Stal se spisovatelem. Jeho knihy vychá-  sice  Martínek,  postava  z  řady  knih,   Rudolfa  II.  Na  začátku  tisíců  stránek
      zejí jako audioknihy či elektronické knihy. Byly vydány v několika   dnes  jsem  ale  „Martínek”,  který  už   o české aristokracii byly lyže. Náhoda?
      stech tisících výtiscích a v několika jazycích. není jen spisovate-  sám  své  knížky  píše.  Tatínek  jednou   Náhoda je jedním z pracovních nástro-
      lem, ale také vydavatelem, vysokoškolským pedagogem, držite-  řekl: „Kdybychom psali o jednom sto-  jů, jakými osud mění životy.
      lem mnoha literárních cen. Kdo? Malý Martínek z Martínkových   le, psali bychom každý o jiném...”
                                                                   Je  to  i  výhoda.  Autor  se  nestane
      pohádek. Martin Petiška neboli eduard Martin, který letos oslavil   epigonem toho, co už bylo. Teď mám   co  pro  vás  znamenají knihovny
                                                                                              obecně a naše /vaše brandýskobole-
      krásných 70 let a odpověděl nám na několik otázek.         hlavní plán psát ságu o jedné české   slavská knihovna?
      od narození žijete v Brandýse nad   mány, detektivky, aforismy, bylo by to   rodině, o dějinách dvacátého století.   Pro koho jsou knížky kamarády, jako
      labem. Máte v našem městě oblíbe-  podobné, jako by si někdo v restauraci   Příběh o pěti pokoleních žen. Začíná   jsou  pro  mne,  pro  toho  je  knihovna
      né místo?                    objednával  jen  svíčkovou.  Pochutnal   přípitkem na Silvestra 1900, skončit   báječným „klubem”. Klubem na způ-
      Mým  oblíbeným  místem  je  cesta.   by  si.  Při  prvním  obědě.  V  „literární   má cinknutím skleniček při přípitku   sob  legendárních  anglických  klubů.
      Stará  cesta  z  Vrábí  přes  brandýské   restauraci” je velice rozmanitý jídelní-  na  Silvestra  2000.  A  rozepsal  jsem   „Přátelé knihy” stále čekají na návště-
      náměstí  k  zámku  a  dál  k  řece,  přes   ček. Je tolik chutí, kolik lidí ji navštíví.   i paměti. V nich se vracím i do doby   vu. Kniha otevírá cestu do dalších do-
      mosty do Staré Boleslavi. Je součástí   Není  důvod,  proč  mít  jen  svíčkovou.   brandýského dětství. Do časů, které   movů. Kdo má knížky, není sám. Stále
      cesty, které se říkalo svatá cesta, Via   Spisovatelé to mívají podobné: hledají   mi připadají nedávno. Ale jsou „dě-  má  věrné  přátele.  A  velká  městská
      sacra.  Během  staletí  po  ní  chodívala   nové chutě...   jinami”.  Vracím  se  do  doby,  kdy   knihovna? Taková krásná jako „bran-
      procesí  z  Prahy.  Vycházela  od  praž-  Napsal jsem například i meditace.   Staré řecké báje a pověsti byly zaká-  dýskoboleslavská”? Je to nejen skvělý
      ského začátku, od poříčské brány, pu-  Kardinál Špidlík je používal k vánoč-  zány. Protože censor usoudil, že dě-  „klub  věrných  kamarádů”.  Žije  v  ní
      tovala přes polabské obce k svatovác-  ním  rozjímáním.  Napsal  mi  k  nim   lají  náboženskou  propagandu,  šíří   nedohledný národ přátel. Zvou do růz-
      lavské  Boleslavi.  Cestu  lemovalo  44   předmluvu. K románu Prorok mi na-  víru v bohy. Zeus by se tehdy rado-  ných  zemí  a  zvou  i  do  domova  snů.
      kapliček,  některé  dodnes  vyhlížejí   psal  doslov.  Byl  úrodným  čtenářem,   val, že se ho někdo v Čechách po ti-  Knihovna je největší cestovní kancelář.
      poutníky. Stará Boleslav bývala z nej-  rádcem.  Ale  zdaleka  jsem  nepsal  jen   síciletích bojí.   Není země, není prostředí, není čas, do
      slavnějších  poutních  míst,  z  nejna-  vážnou,  kontemplativní  literaturu.   Pamatuji si, že se v padesátých le-  kterého by nenabídla cestu. Kniha po-
      vštěvovanějších. Asi všichni naši staří   Vydal  jsem  kolem  osmdesáti  knížek.   tech tatínek zajímal o práci soustruž-  pírá  třírozměrný  svět.  Přenáší  z  něj
      předkové se během staletí téhle cesty   I sci-fi o vesmírných dobrodružstvích,   níka v BSS. Nevěděl, jak se jako spiso-  k čtvrtému, pátému rozměru..., může
      někdy  dotkli.  Procházíme  po  ní  po   zachycoval jsem je i ve více než pěti-  vatel, který nebude vydávat, uživí. Za   přenést  k  tolika  rozměrům,  k  tolika
      šlépějích našich gotických, renesanč-  setstránkových knihách... Vydal jsem   války byl pracovně nasazený jako sou-  kouzelným dobrodružstvím, tolika lás-
      ních,  barokních  předků.  Obrozenců,   asi nejobsáhlejší knihu epických ver-  stružník  ve  Volmanově  čelákovické   kám, kolik si čtenář vybere.
      prapradědečků,  pradědečků.  Kdo  ví,   šů, jaká vyšla od revoluce. Jmenuje se   továrně,  tak  by  se  v  továrně  zase
      kolik příštích pokolení bude tou ces-  Česká kniha mrtvých a vypráví o cestě   uplatnil. Ale pak se v té době živil tím,   Žijeme již více než rok neobvyklý
      tou chodit po našich šlépějích.   českými dějinami z pohledu těch, kdo   že  překládal.  Nyní  byl  založený   život. Jak tato doba působí na vás?
        Ve sbírce veršů Brandýský poutník   je  prožívali.  Vznikala  déle  než  čtvrt   Institut Eduarda Petišky, který má po-  nevyužíváte takto získaný čas např.
      jsem psal o časech, jaké v našem měs-  století. Psal jsem hry, povídky i písnič-  máhat, aby nezanikaly úrodné kultur-  k psaní nových příběhů?
      tě  prosvítají  pod  současností.  Je  to   ky. Vybírám si z jídelníčku žánrů.   ní tradice. Takové, jaké po staletí po-  Využívám.  Čím  je  člověk  starší,  tím
      nejen krásná procházka, je to i rodin-  V  lednu  vyšla  knížka  o  mamince,   máhaly  a  jaké  pomáhají  i  dnes.   víc se asi čas zrychluje. Nyní se zpo-
      ná, rodová cesta. Dalo by se říct: ne-  která  vypráví  pohádky,  jmenuje  se   Věnovat by se měl především dětem.   malil.  Jednou  při  obědě  jsem  řekl
      nápadná  „česká  národní  cesta”.   Pohádková  maminka.  Tatínek  chtěl   Bylo  by  dobré,  kdyby  se  třeba  i  pro-  Medě  Mládkové  -  bylo  jí  devadesát
      Kdybychom po ní projížděli „automo-  napsat pohádky, které by děti zbavo-  střednictví tohoto rozhovoru našli ti,   šest let - že jí tolik let není. Nechápala.
      bilem času”, mohli bychom se podívat   valy  strachů.  Ale  napsat  je  nestihl.   kteří by měli zájem o spolupráci.   Vysvětlil jsem, že podle mé chystané
      do  tváří  Cyrila  a  Metoděje,  svatého   A  tak  jsem  „psychoterapeutické  po-  Pro děti bych psal rád i dál. Chystám   knížky Andělské cesty k omládnutí, je
      Václava,  svaté  Ludmily,  Karla  IV.,   hádky”  napsal.  V  květnu  mi  vychází   pohádky  o  kočkách.  A  knížka   vlastně čtyřikrát dvacetiletá. A jednou
      Rudolfa  II...  Tolika  postav  známých   povídky  nazvané  Rodiče  máme  vás   Pohádková  maminka,  která  nedávno   šestnáctiletá. 20 + 20 + 20 + 20 + 16.
      z  učebnic.  Viděli  bychom  i  obličeje   rádi. K sedmdesátinám vychází sbírka   vyšla v Euromedii, uzavírá trojici, do   Rozesmála se a nakreslila mi logo pro
      příbuzných,  kteří  žili  před  staletími.   Brandýský  zámek,  verše  o  tom,  jak   které   patří   tatínkovy   knížky   moje  nakladatelství  Martin.  Chtěla,
      Spatřili  bychom  podobu  těch,  o  kte-  zámek žil v čase. Letos mají vyjít i no-  Pohádkový dědeček a Pohádková ba-  abych jí onu knížku věnoval i v tiráži.
      rých  nevíme  nic,  i  když  jejich  geny   vely  o  mladících,  kteří  cestují  časem   bička. Když se daří, aby měly děti ko-  A tak jsem vepsal věnování do korek-
      jsou dodnes živé v našich.   a mění historii. A panuje Přemysl 48.   lem  sebe  pohádkovou  rodinu,  mají   tur. Medě Mládkové je nyní sto jedna
        Na téhle cestě, pomyslné struně na-  Psát  mě  baví...  Kdyby  měl  být  dnes   velké štěstí. Naberou si v dětství po-  let. To znamená: je jí 20 + 20 + 20 + 20
      pjaté městem, se mi krásně vymýšlejí   konec světa, vzal bych si papír a tuž-  hodu,  která  se  jim  znamenitě  hodí   + 21. Už je starší než tehdy. Ale stejně
      příběhy. A tak nemám jen jedno mís-  ku. A psal. A kdyby měl být konec svě-  v dospělosti.  to  není  špatný  věk...  A mně  není se-
      to, které bych měl nejradši. Mám ces-  ta  za  hodinu?  Udělal  bych  to  samé.         dmdesát, ale 20 + 20 + 30. Poněkud
      tu napříč hezkými místy. „Meditační   Jenomže bych psal rychleji...   po léta vydáváte almanach českých   pokročilé  jinošství.  Vypadá  to  takhle
      cestu”... umí harmonizovat.                                šlechtických rodů. co vás k této čin-  lahodněji. Kdo ucítí tíhu vyšší číslice,
                                   váš otec věnoval velkou část svých   nosti přivedlo?       může zkusit tenhle omlazující recept.
      Jste autorem poezie, prózy různých   knih dětským čtenářům.  nechy-  Lyže. Kamarádka šla kdysi vracet lyže   Jak  je  znát  na  příkladu  Medy
      žánrů divadelních a  rozhlasových   státe se pokračovat např. v Mar-tín-  sestřenici a já ji doprovázel. Její sestře-  Mládkové, recept se vyplácí...
      her, reportáží. proč taková rozma-  kových pohádkách  či v pohád-  nice  byla  princezna  Lobkowiczová.   Ptala se: Mgr. Věra Krajíčková, ře-
      nitost v tvorbě?             kovém dědečkovi?              Seznámil jsem se s MUDr. Františkem   ditelka Knihovy E. Petišky
      Rád  objevuji.  Každý  žánr  dává  nové    Radili mi dokonce, abych dělal, co prý   princem  z  Lobkowicz,  genealogem   Odpovídal: PhDr. Martin Petiška,
      možnosti. Pokud bych měl psát jen ro-  syn Julese Vernea. Abych předstíral, že   i  s  jeho  vzácnou  paní  MUDr.  Hanou   spisovatel
   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38